Nemožné na počkání,

zázraky do tří dnů. Přesně tak by se dal charakterizovat kamarád Petr.
Když se kdysi dávno jednoho letního podvečera u pivka řešilo kam a jak na dovolenou, napadlo ho, že nám zařídí dva týdny v Chorvatsku, protože jeho žena Alenka nutně potřebuje k moři, ostatně já taky, on ale nemůže, tak pojedeme jen my dvě.
Ten pobyt opravdu zařídil a když jen dvě, stačilo moje menší, ale prima auto VW Polo, obsah 1,6, s klimatizací. Taková malá hračka, se kterou byla radost jezdit.
Pro jistotu ten auťák nechal zkontrolovat a abychom po večerech nenaháněly mužské, zakoupil nám
dvě lahve Tullamor Whiskey, kapku červeného vína a my dvě vyrazily
Cesta v pohodě, Chorvatsko jako obvykle, senzační, vzduch 33, voda 33 – šepot květin.
Petr nás průběžně telefonicky kontroloval a cca dva dny před koncem našeho pobytu se zase ozval: „Tak, holky, domluvil jsem vám ještě týden v Cortina d'Ampezzo“ – on tam, totiž, kdysi trénoval mladé hokejisty a měl tam spoustu známých a přátel.
Tak jo, já v Cortině nikdy nebyla, ale Alenka tam s Petrem dva roky žila a když to bylo s ubytováním gratis, proč ne. Nakonec z místa naší dovči to do Cortiny bylo cca 350 km, Poslední den ještě koupačka v té krásné modré vodě, zabalit kufry, šup do auta a vyrazily jsme směr Cortina d´Ampezzo.
Cca 60-70 km před cílem cesty zastávka, kapku se upravit a něco málo zhltnout, ať neuděláme Petrovi ostudu a hurá, jedeme zdolat posledních pár kilometrů a následně vyhlášenou Cortinu.
Čurpauza v Cortině u benzinky měla být spojena s koupí benzinu. Jenže já nemohla najít taštičku, ve které byly jednak komplet doklady a druhak velmi důležité peníze.
Po pár minutách, kdy jsem nejdřív propadla panice, ale pak se hluboce zamyslela a docvaklo mi, kde to všechno důležité zůstalo - na střeše auta a asi spadlo na zem v momentě, kdy jsme občerstvené a upravené vyrazily k těm několika posledním kilometrům k cíli cesty. Takže šup do auta, vrátit se k místu poslední zastávky a doufat, že nás tam bude čekat příjemné překvapení. Být tam poblíž policie, platila jsem za rychlou jízdu jako mourovatá.
Nebudu to protahovat, byla tam, uložila se decentně bokem a nic nechybělo.
Tak hurá zpátky k benzince, koupila benzin a láhev pitného alkoholu a za hoďku už vítačka u starých známých. Alenka vylíčila proč tak pozdě a co nás potkalo, pak se ta radostná událost z nalezení a setkání pořádně oslavila a já si ráno vůbec nebyla jistá, jestli jsem ty krkolomné schody do našeho pokoje zvládla sama nebo mi někdo pomáhal