Vzrušující cesta vlakem

V době koronavirové se nekoná moc akcí a ani lidé vlakem nijak moc nejezdí. Využil jsem téměř ojedinělé příležitosti a vydal jsem se do Poohří navštívit příležitostně otevřený zámek v Peruci. V rámci dopravy Ústeckého kraje jsem využil kombinaci bus - vlak - bus. Oč nudnější byla úvodní cesta busem, o to zážitkovější byla následná etapa cesty vlakem. V Děčíně jsem se usadil do vagónu pražského rychlíku a zvolil intimitu částečně velkoprostorového oddílu, protože jednotlivá kupé byla již zpravidla obsazena osamělými cestujícími.

Stejně smýšlela i nesourodá dvojice. Dáma v nejlepších letech, cca padesátiletá, střední až obézní postavy, s perfektním účesem, dokonalým make-upem a pěstěnými nehty a mladík dvaceti až pětadvacetiletý. Usadili se o pár sedaček dál a velmi se k sobě měli. Abych pravdu děl, veškerou iniciativu vyvíjela ona dáma, která v průběhu každé minuty několikrát zajela rukou do mladíkova klína. A protože jsem průzorem mezi sedadly měl ten jeho klín v perfektním pozorovacím úhlu, pozoroval jsem to vzrušení a tu erekci. Inu, falický kult v přímém přenosu...

Škoda, přeškoda, že jsem přestupoval v Lovosicích. Těšil jsem se na chvíli, až mladík téměř permanentní dráždění tzv. "neustojí" a krátké kalhoty znehodnotí výronem, jehož kubatura by mohla patřit do říše snů a fantazií. Co se dál dělo cestou do Prahy, ví jen nejvyšší na nebesích. A co se dělo mezi nimi nejen o nadcházející noci, jitří mou fantazii. A tak jsem z návštěvy zámku v Peruci neměl to pravé potěšení, protože ten vlakový adrenalinový zážitek jsem nemohl dostat ze své hlavy a paměti...

Inu, mají dnes dámy téměř netušené možnosti...