To už tu bylo!!!

Šahriár i Šeherezáda už ani nepočítali kerej večír a kerá pohádka to byla. Ale, že si hned sundala podprsenku, tak bylo jasný, že se dnes vynasnaží:

V jednom království žil starej král a ten měl jedinýho syna Hasana. A dyž ten dorostl, zaved ho, do nejvyšší věže jejich královskýho hradu a tadyk v kulatý podkrovní mansardě mu vokázal dvanáct vobrazů s čupr holkama a dal mu vybrat. Sám si šel dát na vochoz v klidu jointa, jak byl z toho utrmácenej. Princ si všiml, že je tam eště
jeden vobraz – třináctej, ale ten je zahalenej do černýho sukna. Zvědavě nakouk a vod úžasu až sed na zadek. Byla tam vymalována princezna tak nádherná, že se mu až tajil dech. „Tu chcu a žádnou jinou!“ zvolal, až se tatík na vochozu vod leknutí zakuckal a když nahlíd do komnaty, hned poznal, kolik uhodilo. Bylo zrovinka dvanáct a nad komnatou byly věžní hodiny se zvonem. „Tu má v moci
černokněžník, vyber si jinou!“snažil se přeřvat dunění zvonu starej král. Princ si je vopět vomrk, ale svý rozhodnutí nezměnil. „Tak si teda za ní di, Alláh s tebou“ pravil s úšklebkem starej. A princ nelenil a eště v podvečer se vocitl na vokraji hlubokýho černýho lesa, ve kerým měl mít sídlo ten mocnej
čarděj, kerej unesl princeznu, zrovinka dyž si šla pro vobčanku a vod tý doby ji věznil a čekal, až se bude moct vdávat, aby ji pojal za choť a udržel tak svůj rod. Princ zahlíd v temnejch houštinách blikat světlo a tam u ohně
našel tři podivný pocestný. „Já sem Dlouhej,“ představil se první. „A já Eštědelší,“přidal se druhý. „Mně říkají Vytrvalej,“ dodal třetí a hledáme nějakou službu. „Tak to poďte do služby ke mně, sem královský syn a du si pro princeznu.“ A tak se s ním dohodli a vodevzdali mu pasy. Druhej den po poledni dorazili k černokněžníkovi. Ten byl jako vobvykle voblečenej do černýho hábitu a na hlavě měl nataženy tři bílý prezervativy. „Nejdřív budeš princi hádat, kerá je královská dcera,“ pravil černokněžník a nahnal do síně tucet holek a jelikož byl děsně lakomej, neměly holky na sobě nic voblečíno. Princ je politoval a začal si je pořádně vohhlížet. Už se chtěl dát podat, když tu ukázal na jednu prstem. „Toto je princezna.“

„U sta hromů, jak si to poznal?“
láteřil zloduch. „Má tři zlatý chlupy na ní,“ a to maj jen vopravdový královské dcery.“ „Já
vůl, moh sem jim pučit alespoň trenky, ta lakota mne jednou zhubí!“ skřehotal zaskočený zmrd.
„Ale to není všecko, čekají tě tři těžké úkoly!“ „Za prvý, poznat, kde je princezna nejhlubší…“ To byl úkol, jako dělanej pro Dlouhýho. Měřil, měřil, až mohl na to místo ukázat prstem. „Uhádls, trefa do černýho!“ zahýkal kouzelník, zlostí
zrudl a na hlavě mu praskl a rozletít se na tisíc kusů horní prezervativ.

„Princezna ale taky remcala, že si nic neužila…“ „A to bude druhej
úkol, holenkové,“ chechtal se pán domu. Asi s tím měl nějaký zkušenosti.
Jenže „Eeštědelší“ přistoupil k úkolu zvodpovědně a po nějaký době se dočkali.
Čaroděj ryčel vzteky tak, že přehlušil i princeznu a navíc mu praskl druhej prezervativ na hlavě.







„Ale jen jednou?“ přilila volej do vohně
zasejc princezna.

„Hahá,“ ječel vod radosti zloduch. „To je poslední úkol a to se tady ještě nikomu nepodařilo!“ dodal s trochou zahanbení
v hlase. „Tak to bude asi úkol pro mne,“ řek Vytrvalej a dal se do díla. A že dostál svýmu ménu, tak musel černokněžník přenechat princeznu a na hlavě mu vod závisti praskl i třetí prezervativ, jako připomínka toho, na co všecko zapomněl. A že vypadal bez prezervativů, jak pták, běžel se ukrýt v černým lese,
kde kráká dodnes.







A vostatní?
Princezna si vzala Vytrvalýho za muže a ten je pořád hoden svýho ména a dnes už
vokolo nich skáče plno harantů, co budou jistě po tátovi. Princ se z Dlouhým a Ještědelším se vydali, hnedky po svatbě, na keré byli čestnými hosty, na pouť hledat princeznu, kerý budou stačit a kerou přivedou královskému fotříkovi, co vyhlíží a kroutí na věži.

A z toho plyne poučení: Bejt Dlouhej a nebo Eeštědelší, je fajn, ale eště lepší je bejt Vytrvalej a nebo to risknout sám!

Ale to už Šeherezáda skoro vodpadla a musila končit, protože byl bílej den…