Měla jsem ptáka.

27.8.2020 05:59 Autor: -kapka- 35 komentářů zobrazení: 1106×
-kapka-

Ráno jsem vstala a šla se vyčurat, ospale se přesouvám k umyvadlu, zvedám oči k zrcadlu....
A fujtajbl, krve by se ve mně nedořezal.

Na držáku na ručníky si tam sedí jako na bidýlku velký černý havran, nebo co to je.
Havran, nebo vrána, nebo krkavec - ale jsem tak vyděšená, že nejsem schopná rozeznat, co to vlastně je.
Nakrucuje hlavičku ke straně a sleduje mě, co udělám.
V hlavě mám tornádo. Střídavě si nadávám, že jsem přes noc nechala otevřený balkon - a hned zase se ptám, jak se mi tam mohl dostat, aniž bych o tom věděla.
Mám z něho husí kůži a bojím se pohnout. Takhle v mé maličké koupelně vypadá obrovsky.
Mám husí kůži snad všude, protože je hnusný mít na blízku ve své soukromé zóně tenhle symbol tajemna, zla a samoty a bůh ví, čeho ještě...
Ani se nehýbám a sleduju jeho zobák, oko, pařáty....
Určitě to bude krkavec. Jo, krkavec to bude!! Ten co chodí na mršiny a přiletělo mi to vyklovat oči, nebo mozek ve spánku, nebo tak něco....
Pomaloučku se otáčím, abych se podívala tomu zlověstnému ptákovi do očí.
Přeskočil si z jedné nohy na druhou, otočil prdelkou na druhou stranu a otráveně mě sjel pohledem, co si to dovoluju ho rušit v jeho novým bejváku.

Využívám jeho nepozornosti a pomalounku opatrně couvám ke dveřím, které naštěstí dělají mojí koupelnu průchozí a stejně tak potichounku a opatrně za sebou zavírám.
Potom splašeně tryskomyší rychlostí probíhám kuchyní ke druhým dveřím a honem je zavírám taky, aby mi někam neulít.
Tak... uff tohle by bylo. A co teď...
Když ho vyplaším, začne mi lítat po bytě. A třeba se mi tady splašenej přizabije o stěny a budu tady mít samou krev, nebo nasráno a budu to zase muset celý malovat.
Teda jestli mi taky pak polomrtvej nezapadne někam za stěnu a nezůstane tam na věky... vysušenej, s breberkama. Vysušená ptačí mumie jako památka na nezvanou návštěvu, nebo tak něco...

V koupelně se nic nedělo a bylo tam až podezřele ticho. Přikládám potichoučku ucho ke dveřím a slyším jen nějaké žvatlání, pak hlasité zatřepání křídel a "krááá" a bum.... bum...
Já se tak lekla, že jsem si málem krůpla do kalhůtek, jak jsem od těch dveří zas odlítla!!!

Dopr.... čímž mi teď navíc ještě dochází, že asi nebudu moct jít celou dobu na záchod, dokud mi tam bude bydlet on, což je ještě větší rána, protože snad nikdo by nechtěl mít na náhrobku nápis:

- Žila a byla jako dáma,
přesto však potkal ji osud nemilý.
Krkavcem na hajzíku uklována,
když odmotávala růžové papíry.

Budiž jí země lehká, ó Bože,
vždyť se tam usadil jenom na chvíli.
Na studené zemi měla své lože,
krůpěje krve se na čele třpytily...

Takže tohle ne.
Musím ho nějak šikovně vylákat aspoň na balkon, ale vůbec nevím jak. Srdce mi buší, že to musí být slyšet až na ulici a tak mě napadá, jestli by mi s tím někdo nepomohl třeba někde venku. Nebo neporadil, víc hlav víc ví, nadarmo se to přece neříká.
Honem se tedy oblékám a vybíhám na ulici, jenže ta je jako na potvoru úplně prázdná. Klasika. Kdo by taky vstával v šest ráno jako já, říkám si a bezradně se rozhlížím.
Obcházím budovu před mým barákem a mířím k lavičkám, sedám si a normálně se mi chce brečet. Říkám si jasně, nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, tak to tady mám.
Vzadu prošly jen nějaké dvě babičky se psama, ty by mi moc nepomohly a tak se vydávám zpátky k domovu.
Míjím sloup s nějakým přilepeným plakátkem, zvedám k němu oči a vidím fotku toho mýho ptáka a pod ním nápis:

" Včera večer se mi ztratil můj milovaný Bohoušek. Prosím, kdyby ho někdo viděl, zavolejte na č. xxx xxx xxx. Je přítulný a nebojí se, budu rád za každou zprávu. Moc děkuji."

Takže před chvílí si pro něj pán byl a odnesl si ho. :)
Ten pták mu normálně hupsnul na ruku, jako by to byl ten největší mazel a než pán dopil kafe, tak mu ten práskač štěbetáním do ucha povykládal, jak jsem ho tady trápila a vždycky na mě ještě mrsknul tím svým ptačím ukřivděným pohledem - a pak si ho dal pán do klece, hezky se na mě usmál, poděkoval a oba byli pryč.

No, musím říct, že to sice nebylo poprvé, kdy jsem byla za fotku ptáka potěšená - ale přesto... Tady byla ta radost asi největší.:))
Akorát teda vyfotit ho jako důkaz pro brtníka, který mi určitě zase neuvěří, jsem nějak nestihla. Tak se omlouvám. :))

PS: - Jo ještě..
Když jsem se pána ptala, co že to vlastně má za ptáka, tak mi jen se šťastnýma jiskřičkama v očích láskyplně odpověděl - " No přece mýho Bohouška.:) "
Takže jsem ho při tom štěstí nechala a zůstane mi to nadosmrti záhadou. :)

.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@Trtking - Tak to jsem ráda. :)))

@Lurtz - No, působil tak. :)) A když jsem ho v mém maličkém 1+1 a skoro pod střechou nečekala, měla jsem z toho málem smrt. :))
Jen na okraj. Krkavec, který velikostí výrazně převyšuje vránu černou ci havrana, je opravdu pták, kterého si muzete představit, jak svým zjevem a předevšim hlasem, který vychází hluboko z hrdla, vás vítá u pekelné brány "Naděje zanech, kdo mnou ubírá se".
Měla jsem ptáka.
Ráno jsem vstala a šla se vyčurat, ospale se přesouvám k umyvadlu..

Podle toho začátku jsem soudil, že ses probudila v mužském těle a jako každý správný chlap se šla vyčurat do umyvadla.. Ale havran předčil mě očekávání *114*
*3**3**3*. No, to si ještě rozmyslím...
@-kapka- , no pokud mě nezavřeš v koupelně anebo nebudeš mě nutit jíst koprovku....jinak*385*
@topas1 , jo to bude ono, žádná snídaně a ještě zavřenej v koupelně....komu by se to líbilo...
když jsi mu ani snídani nedala...
@RatedR - No... Tak nějak... *3* jednou stačilo

@brtnik148 - Doufám, že tobě se u mě bude líbit i příště. :) Jak ale Bohouškovi, to nevím, netvářil se moc smutně, když odjížděl. :)) *197* Hajzlík nevděčnej..