Dnes úplně jinak...

28.8.2020 05:55 Autor: -kapka- 82 komentářů zobrazení: 1727×
-kapka-

Dnes vám nechci jen vyprávět - ale naopak vás, kdo jste to prožili, poprosit o radu.

Mám kamarádku, bývalou kolegyni z práce, se kterou jsme se postupem času sblížily.
Ono to vlastně tak nějak i logicky vyplynulo, protože na těch dlouhých nočních směnách se toho rozebere hodně a přišlo i na věci, které s nikým jiným rozebírat nemohla.
A taky proto, že žádnou jinou kamarádku neměla snad už od školy - hned po ní se totiž seznámila se svým mužem a hned na to měli postupně tři děti a tak jí ani nehledala, měla už tak dost práce kolem své pohodlné vyčurané rodiny.
Její středobod světa byla jen ta rodina a nic okolo neexistovalo a když jsem přešla na jejich směnu, přišla mi jako z jiného světa a přiznám se, že mi ze začátku dost lezla na nervy.
Typ, který by na sobě nechal dříví štípat, jen aby rodinka byla spokojená a za všechno snad stokrát děkovala a o všechno třikrát poníženě prosila..
Byla jsem z ní někdy skoro zoufalá. Vlastně díky tomu s ní postupně i všichni ostatní kolem nás přestali mluvit a cokoli udělala, posmívali se jí za zády - jen já jediná s ní zůstávala v kontaktu, protože mi jí bylo svým způsobem líto.
Ale ta její úslužnost byla jako lepkavá chapadla a to se nedalo dlouho přežít bez toho, aby se člověk nezbláznil.. Třeba když jsem si dělala kafe o přestávce - tak mě před svačinárnou předběhla, aby mi na ní mohla honem postavit vodu. - ( Kájík to tak chce, kdybych to doma neudělala, bylo by zle.) Marně jsem jí říkala, že já nejsem Kája a mám zdravé ruce, tak si ho ráda udělám sama. Stejně to bylo houby platný...
Když mi třeba na zem upadla fixa, kterou se hotové komponenty značily - hned přiběhla, ačkoli byla na jiné lince a poslušně mi jí podala. - ( A já šílela, protože jsem měla pocit, že mě asi teda nejspíš pořád sleduje, nebo má oči i na zádech a nebo si myslí, že jsem neschopná si sama něco udělat..)
Nemohla jsem si dojít ani na záchod, aby nešla se mnou jako poslušný hodný psíček a mohla mi tak aspoň otevírat dveře. - (A když byla náhodou dřív, poslušně čekala, aby mi je mohla otevírat zase zpět.)
Když jsem jí předběhla já, protože mi to už připadalo trapný a otevřela jí na oplátku, pokaždé slušně poděkovala, takže než jsme došly na záchod a zpátky, slyšela jsem šestkrát děkuju.
Ono to možná zní srandovně, ale sranda to rozhodně nebyla. Uvědomila jsem si, že z vděčnosti, (že se s ní bavím), mi slouží, jako sloužila i všem členům svojí rodiny.

Až mě to jednou ale fakt už hodně naštvalo a tak jí povídám : - "Ty, nezlob se na mě, ale musím ti něco teď říct, upřímně... Možná už vím, co všem kolem na tobě tak vadí a proč se ti pořád posmívají a ty tady pak kvůli tomu brečíš.. Nezlob se na mě, ale já už takhle taky nemůžu. Možná jim i trochu rozumím.."
Koukala na mě, chudinka malá, jako kdybych jí právě vzala poslední hračku, kterou ještě měla.
Seděly jsme spolu na svačinárně a já se jí snažila opatrně vysvětlit, že jí to říkám právě proto, že ji chci pomoct - a ne jí ještě naložit.
Že svět je i mimo tyhle hranice, který přes svoje klapky na očích nevidí a aby si taky užívala - vždyť je úplně stejná osobnost a člověk, jako my všichni ostatní.
Aby se začala trochu rozmazlovat, přestala všem sloužit - možná jen občas třeba pomohla, (když to bez toho nevydrží), ale nedělala služku nikomu, kdo o to nestojí, protože nevyžádaná vnucovaná pomoc obtěžuje, ale nepomáhá. Alespoň ne jí..
Aby si koupila něco jen tak, pro radost, proto, že se jí to líbí a neodbývala se - i když zas všechna čest, vždycky chodila moc hezky oblékaná a na první pohled dáma a moc jí to slušelo. :)
Řekla jsem jí i to, jak se mi pokaždé otvírá kudla v kapse, když slyším, jak s ní doma všichni jednají.
Povídám - " Ale nediv se jim, že s tebou jednají jako se služkou, když ty sama se jako služka chováš. Nediv se, že ti snědí tvoji večeři - a ty jdeš spát po šichtě hladová - teda hned po tom, co ještě posbíráš jejich rozházené hadry po obýváku, odneseš a umeješ jejich zahnípaný nádobí zapomenutý v obýváku, nevytřeš a neumeješ zaprasenou koupelnu a nevyvenčíš psy - když jim pak ani neřekneš, že ti to vadí - ale naopak řekneš, že se nic nestalo...
Já bych udělala takový cajmrsk, že by se nestačili divit a ještě ten večer by stáli v pozoru a děkovali, že jsem je nezabila.. A nezlob se, že ti to říkám, ale třeba ti to v budoucnu v něčem pomůže. Třeba ne hned, ale třeba si jednou řekneš, že ta Kapka měla v něčem přece jenom pravdu. Jestli teda doma dřív nezkolabuješ na vyčerpání."

Ten den toho měla chudák asi hodně na přemýšlení a já si pak taky vyčítala, že jsem si to mohla nechat pro sebe. Ale stalo se. A možná to moje vměšování bylo k něčemu..
Po čase jsem si všimla, že se víc usmívá a jako by se narovnala a povyrostla - v těch hezkých šatičkách vypadala luxusně. :) Lidi si s ní zase začali povídat a jen přihlouplí jedinci se posmívali dál, ten zbytek se jí začal zastávat. Dost věcí přestala dělat, i když se s tím dost prala, ale zvykla si, že i na wc bych chtěla mít občas soukromí a ne lokaje za dveřmi. :)
Občas mi řekla něco, co ukazovalo ten posun - jako že třeba neustlala svému 18-ti letému synovi postel, protože byla unavená a ještě mu dokonce poprvé v životě řekla, aby si ji ustlal sám. Měla jsem z ní radost.
A teď minulý týden jsme spolu byly sednout si na kafe a po sedmi letech od chvíle, kdy jsem jí tak naložila, jsem měla pocit, že vidím normální, krásnou, zdravě sebevědomou ženskou, usměvavou... Sice pořád s modlou ve šťastnou rodinu - ale už ne díky tomu, že by jí sloužila do roztrhání těla a vlastního zdraví, měla jsem radost. :)
A teď se dostávám na to, na co jsem se chtěla zeptat vás. Protože v tomhle jsem sama selhala.... Už mockrát.

Její Kája se začal najednou mnohem víc zdržovat v práci, začal o sebe víc dbát, holit se před prací, což nikdy nedělal... Telefon si bere i na záchod a když vyleze, nic kolem nevnímá - a my tady všichni asi tušíme, kdy tohle lidi začínají dělat..
Ona je z toho nešťastná, protože to taky tuší, ale vědět to nechce, tak se neptá. Bojí se, že kdyby řekl ano, už nikdy by se ho nedotkla.
Snaží se ho tedy nějak připoutat zpátky k rodině, zabavit výletama, ukázat mu, že s ní není nuda, v posteli se začala víc snažit - ale prý uspěje tak dvakrát z deseti - takže ani tudy cesta nevede.
Chtěla jsem jí něco poradit, ale tady si vůbec nevím rady.
Já sama jsem vyzkoušela vždycky skoro všechno. Od tichého trpění a mlha přede mnou - mlha za mnou, přes hysterické scény až po klidné souhlasné přijetí, nebo zvýšenou frekvenci v posteli. Stejně jsem vždycky selhala a nedokážu si chlapa udržet, dokonce ještě ani dneska. :)
Takže teď už raději zavčasu balím fidlátka, abych zas nebyla " ta druhá " a ustupuju z cesty, ať si užijou...
Což ale ona udělat nechce, takže ani jí v tomhle tentokrát poradit nemám jak... a moc bych chtěla, protože mě o radu sama prosila..

Nemáte prosím vás někdo zkušenost, která vám to manželství nakonec zachránila? Nebo která zabrala na vás, kdo jste se v takové situaci ocitnul a v poslední chvíli jste zatáhli za záchrannou brzdu a zachránili ten průser ještě včas?
Nechci, aby mi - nám - někdo radil aby si našla milence, nebo ho kopla do zadku a sbalila mu kufry, protože Kája je pro ni stejně důležitý, jako celá její rodina a rozchod a podvádění je to poslední, co by si kdy přála.
Ona chce jenom včas zabránit tomu, čeho se tak bojí že přijde a jenom vůbec neví jak...
Zkuste se na to prosím podívat - ne očima amatérů, kteří si rádi užívají a nenechají si to nikým a ničím vzít.
Ale spíš mi jde o radu těch, kdo to zažil a dnes si říká - " ty jo, tak tenkrát to bylo o fous.."

Nebo opravdu nemůžeme nic dělat?
Opravdu nám zbývá jenom se bezradně dívat, jak je to táhne k jiné, jak se nám pomalu vzdalují.... Vědět to dřív, než si to oni sami vůbec připustí a pak to jen odevzdaně přijmout, až to přijde?
Jen bezradně čekat - až? to přijde?
A že to přijde, to jsme si skoro jistí, protože my na to máme ty svoje šestý smysly.. a ty se nikdy nemýlí.. :)

Já jí pak z toho udělám výcuc a předám jí to.
Moc předem děkuju, i za ní.. Díky moc.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Tady neni neni pomoc,bud to trpet a trapit se ,nebo,ne ,nic jineho neni ,
Však ty taky zůstaneš sólo. Ty budeš jen "obchodnice s bílým masem".*14* Ty jim ji tady najdeš, né že se staneš tou třetí. Takovou oběť by po tobě přece nemohl nikdo chtít *3*
Jóóó, bingo. *397*
Konečně to někdo sesumiroval tak, jak to je.
Teda až na ten konec, já jsem sólový hráč. :))
Tak, máme fakta:
- nechce si potvrdit nevěru
- nechce zrušit rodinu
- nechce změnu v tom smyslu, že by to změnilo současný status quo v rodině
- nechce jít stejnou cestou, tj. najít si milence
- vyzkoušela ho přilákat lepším sexem, výlety, ..., ale nešlo to

Mně z toho vychází, že jí jde jen o to, aby on přerušil ten vztah. Avšak ona nemá moc trumfů v ruce. Navíc, není akční typ, tudíž nic neudělá. Hmmm, pěkná prekérka ...

Tak už jedině, aby našla ženskou do trojky. Ženskou, které půjde jen o sex, a ne o bourání manželství. Jelikož je však neakční, potřebuje někoho, kdo ji s tím pomůže. A já mám odpověď: @-kapka- *140*

Tak už sepisuj další blog, jak hledáš ženu do trojky. To bude komentů a nabídek *3*
Mopsus - No, ona ví tak nějak, co by chtěla, už jsem to popisovala v blogu.
- " tuší, ale vědět to nechce, tak se neptá. Bojí se, že kdyby měla jistotu, už nikdy by se ho nedotkla a tak se ho snaží nějak přiblížit zpátky k rodině.)
Ona se bojí o všechno, tak nějak.. čím do teď žila.
Chtěla by zachránit rodinu, která je pro ní momentálně to nejcennější, co má, dokud je ještě čas.
I když nám se to zdá třeba blbost, ale je to její život. :)
(upraveno)
Milá @-kapka-, myslím, že @brtnik148 to myslí dobře. Akorát ne, tak jako ty? *3**3* On nabízí jiný úhel pohledu. *4*

Ještě bych poznamenal k té informaci o "rodinné anamnéze". Pokud je on vychován na takových vzorech, tak je dle mého šance na změnu minimální z toho minima, jako to bylo před znalostí té informace.

Já bych vypustil snahu o to najít změnu vztahu. Druhá strana to nejspíše nebude reflektovat. Dle mého by měla si ona jasně říci, co by chtěla. Zůstat/odejít/změnit přístup/změnit chování/nic neměnit/najít si chlapa/přesvědčit se o nevěře/kontaktovat nalezenou milenku/... (i když to rozhodnutí, asi vzhledem k jejímu naturelu, bude asi těžké). A pak může hledat rady a nápady, jak tu volbu (jakoukoliv) zrealizovat. Nikdo jí však neporadí, co by chtěla. Na to je sama *10*
No, já za sebe si myslím, že jako u nás všech, co jsme tady a podváděli jsme.
Zůstanou spolu, on si bude jen dávat větší pozor a ona bude mít pocit, že pro to udělala všechno co mohla a nebude se chtít věšet, jako teď. Teda doufám. :)
Asi sem fakt teď mentálně mimo.....

Radši toho nechám....

Ale za rok se zeptám jak to dopadlo....*24*
@-kapka- pošli mi, prosím, zprávu, chtěla bych ti k tomu něco říct :-)