Proplesknutej (s hvězdičkou)

15.9.2020 15:38 Autor: Leo_Sacher 3 komentáře zobrazení: 355×
Leo_Sacher

Sedíme na baru už aspoň půl hodiny. Bábovka je samá legrace. Ucucává limonádu, “pít nemůžu, řídím půlku planety,” honí si co chvíli triko.
“Jestli mi okamžitě neseženeš cigáro, tak už tě fakt proplesknu.”
“Na to bysme museli ven.”
“Na proplesknutí? Vůbec ne.!
“Na cigáro. Tady se nesmí.”
“Řek sis vo to. Pojď za mnou.”

Sesune se z barový židle. Ladně, napsalo by se, kdyby to tak bylo. Následuju ji. Nevim, co s tím dělá takový vofuky, pár facek už mi dneska dala, takže těžko říct, proč se to nemohlo odbejt u baru.

“Uděláme to tady.” Zavedla mě do nějaký prťatý místnůstky a zavřela za námi dveře.
“Proč tady?”
“Neptej se. Poslouchej. Stoupni si sem.”
Vedle mě visí ze stropu řetěz. Kus se ho válí po zemi. Přicvakne mi k němu ruce. Nebudu psát čím, tyhle technikálie stejně přeskakujete.
“Do huby ti dám tedle roubík. Jednak si myslim, že ti bude slušet, a druhak při propleskávání dávám přednost nesrozumitelnýmu huhlání před nevychovaným protestováním. Je celkem čistej, dneska ho v hubě ještě nikdo neměl.”
Celkem neochotně ji nechám udělat to, co by jinak asi udělala stejně.
“Klidně si pak slintej, mně to nevadí.”
Řetěz je vrchem přehozený přes kovovou konstrukci, k navijáku, takže ho snadno vytáhne o půl metru výš. Stojím před ní v celé své, řekněme výšce, se vzpaženýma rukama a roubíkem v puse.
“Dost tomu chybí,” prohlíží si mě. “Nejdřív nohy.”
Obtočí mi pevně řetězem stehna, vzadu spojí karabinkou, pak kousek níž totéž u kotníků.
“Úžasné!”
Spodní konec řetězu přicvakne k oku v podlaze.
“Poskakovat se tu taky nebude.”
Kvůli proplesknutí podle mě trochu moc šaráda.

“Tak. A kdepak vás mám? Hezky ven k paničce!!” Rozepne zip poklopce a vytáhne ven moje koule.
Aha.
“Copak to huhleš? Překvapenej? No plácání přes hubu nás nevychovalo. Tak co má panička dělat? No? Poradíš?”
Hodnotím svý možnosti. Stojím před ní v neuctivý situaci, roubík v hubě, koule v její ruce. Takže asi neporadím.
“No vidíš. Panička si poradí sama.”
A jak drží jednou rukou šourek pod varlaty, druhou mě přes ně párkrát pleskne. Udělá se mi černo před očima.
Chvíli to sleduje. Pak znovu pleskne a ještě jednou.
“Tak mi zatancuj přece!”
Plesk, plesk, plesk.
Snažím se uhnout. No, drží mě za koule. To vždycky zabere.
“Ale no tak. Buď statečnej. Necouvej přede mnou.”
Stoupne si ke mně z boku, jednou nohou za mě. Tou mě tlačí proti své ruce. Plesk, plesk.
Už vidím i nějaké hvězdičky. A slyším tu bestii vedle mě, jak si začíná příst.
Levou rukou mě veme kolem pasu, tělem se tlačí na mě a pravou rukou mě fackuje přes kulky. Rána dopadá za ranou, čím dál silněji a čím dál rychleji.
A já tam teď chci čím dál intenzivněji nebejt.
Z dálky slyším řinčení řetězu, ke kterému jsem připoutaný, její radostné výskání a svůj nářek. Asi se chci rozbrečet. Chci se utrhnout a přizabít ji. Chci jí ale taky ukázat, že to snesu. Taky jí chci ale naznačit, že už to nesnesu. Ta mrcha na mě ale celkem kašle a mydlí mě dál.
Zpívá si u toho. Směje se. Ale hlavně mi furt dlaní buší do koulí. A já s tím nemůžu nic dělat.
No, teď už bych to docela rád zastavil. Házím sebou, zkouším uhýbat, kroutím se jak žížala na plotně. Je to houby platný.
Ona tluče dál. Je veselá jak horník na konci šichty, co se jde někam ožrat.
Já se potím jak prase. Bolest je naprosto všude. Nedá se to vydržet. Buď omdlím, nebo se aspoň poseru.
Jestli toho nenechá.
Jestli toho hned nenechá, tak…
Nenechá.
“Natlučeme do kulí,
zlobivýho chlapečka,”
dolehne ke mně její popěvek. Chci urvat ten řetěz, zbourat tu konstrukci nad sebou, servat ten posranej naviják. Chci ji trefit hlavou… Ne, to nemůžu. Ach jo.
“Dokud neslíbí, že už bude hodnej.”
Přestávka? Nechala toho.
Jau, jau, jau. Další rány.
Přestávka.
“Budeš hodnej?”
Horlivě přikyvuju.
“Tak tu buď hodnej.”
A je pryč. Bestie. Zavřela za sebou.
“Moment!” Nezařvu. S roubíkem to nejde.
A teď ještě zhasla.
Cililink.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@Leo_Sacher
*3* teď už jsou všichni poseroutkové v bezpečí
@Gusci Děkuju za komentář.
1. Hvězdička doplněna. Nevím, jestl to něčemu pomůže.
2. Netušíte správně. Zpravidla si to vůbec neužívám strašně to bolí a nedá se to vydržet. Jen co to ale skončí a zaklapnou nějaké dveře, to vošklivý je pryč a zbývá to hnusnopěkný, který se pozvolna mění na doceladobrý a za pár dní z toho je sakratochcizase. Je to závislost.
Tohle by mělo být s hvězdičkou, jako varování pro slabší povahy *185*
Navíc, netuším jestli sis to vůbec užil *84*