Guláš v hlavě...

Tak nějak mám zase guláš v hlavě.
I když mnohem víc poeticky to asi vždycky nazývala moje maminka, která říkávala, že mám pláč i smích v jednom pytlíku.
A jo, vždycky to tak bylo.
Vždycky i v tom největším tesknu se nakonec ukázalo něco, co rozjasnilo den a rozehnalo mraky...
Třeba včera se mi stalo, že mi asi 18. letá žába v autobuse řekla: - " Vás starý by měli od padesáti všechny postřílet, jenom tady překážíte." - a pak, když procházela kolem, ještě dodala:
- "Píčo. Jdi do hajzlu!" - a odstrčila mě ramenem, až jsem tím druhým nabrala strojek na jízdenky.
A to všechno jen proto, že jí jeden starší pán požádal, jestli by nám (jedné stojící těhotné mamince a mně, čerstvě ofáčované panem doktorem) - neuvolnila místo, na kterém se rozvalovala přes obě sedačky a měla všechny kolem sebe u zadku.

Pamatuju si na svoje mládí, kdy jsme si taky mysleli ledacos o prdeli, ale nahlas by si to nikdo z nás nedovolil říct... Divná doba.. Taková studená..
Dokonce bývaly doby, kdy děti i vlastním rodičům vykali - což byla ještě i moje maminka a pro mě to tenkrát mělo takové zvláštní obrovské kouzlo. Kouzlo posvátnosti a úcty, nebo jak bych to napsala. Hrozně se mi to líbilo. :)
A pokaždé, když si pro nás naši po prázdninách přijeli a večer spolu s babičkou ještě seděli v kuchyni - tak my jsme vedle v sedničce se segrou tajně poslouchaly, zachumlané v peřinách, jak si maminka s babičkou povídají.
Milovala jsem ty rozhovory a hltala je, ale ne to, co říkají, ale jak se prolínaly ty světy mojí silně věřící babičky s moderním světem mojí maminky.
Maminka třeba vyprávěla, jak ji cosi trápí a jak už nemůže - a babička jí na to konejšivě říká - " Ach jo, děvče, nemáš to lehký. Ale věř, že koho Pánbůh, miluje, toho křížkem navštěvuje..."
A maminka na to - " Tak tomu svýmu pámbíčkovi vyřiďte maminko, ať se na mě radši vysere. Já mu o to nestojím."
Babička se pokřižovala a pak se před spaním pomodlila i za mojí maminku - ta po chvíli do popelníku típla svoje poslední cigáro, pak si šla vyčistit zuby, vešla k nám ještě dozadu do světničky, aby řekla babičce - " Dobrou noc, maminko, hezky se vyspěte, ráno vyrážíme brzy" - a pohladila jí něžně po vlasech, dala pusu na čelo - a ta na oplátku na to samé místo udělala mojí mamince starostlivě křížek a ráno jsme odjížděli domů všichni šťastní, i když smutní, ale plní vzájemné lásky k sobě navzájem, ale i ke všem bližním okolo. :)
--

Takže jsem myslela na tohle, sedíc na tom uvolněném sedadle, které mě skoro pálelo pod zadnicí a byla jsem ráda, že mám ten kus hadru na puse a nikdo nevidí, jak se mi klepe brada a jak se snažím udržet aspoň ještě chvíli v rovnováze ty misky vah, kde na jedné je - mít všechno u prdele a z ničeho si nic nedělat - a na druhé vydržet tu bolest z propálené díry v ruce, velikosti dlaně, kterou mám schovanou pod obvazem.
Ale i čerstvá bolest z den staré zprávy, že mi umírá jedna z nej kamarádek na rakovinu prolezlou do celého těla a už se jen čeká, což by mě ani ve snu nenapadlo a pořád se s tím v sobě nemůžu nějak srovnat a pobrat to.
A teď ještě tohle mládě zapatlaný mi jen tak mýrnyx týrnyx řekne, že jsem píča a že nás starý by měli postřílet...

Ano, je mi smutno z toho, že už jsem stará a že nám to ti mladí dávají tak bezostyšně sežrat.
Věřte mi, jsou dny, kdy nad tím s úsměvem mávnu rukou a pomyslím si svoje.
Ale jsou i dny, kdy to zabolí jako střep zarostlý do rány a i se vším tím ostatním bolavým se všechno ve mně začne trhat na kusy...
Dívám se na svoje ruce, složené v klíně a říkám si - dobrý je to ještě, nemám na nich ani stařecké pihy a dokonce když dám ruce takhle v pěst, tak se ta kůže vypne a vypadají ještě celkem dobře. :)

Tak ... konečně předposlední zastávka.
Slečna vystoupila na chodník, venku po mně hodila ještě poslední otrávený pohled, pak sundala roušku a s upřeným pohrdavým pohledem směrem ke mně vyfluska žvějkačku. Pak přihodila úšklebek, významně na mě zvedla prostředníček a odkráčela pryč. Někdo za mnou se pobaveně uchechtnul.
Cítím, jak se mi začínají lesknout oči a je mi jasné, že odteď jsem totálně v prdeli...
Ještě že už jen jedna zatáčka a jsem doma..
Skláním ruku, že se poškrabu na straně na lýtku, kterým se po celou dobu o něco opírám - ale na něco narážím. Kouknu dolů co to je - a tam vidím podél stěny za sedadly zastrčený starý ohmataný smeták a na něm nápis:

- "Náhradní vozidlo pro ženy. Harley 883. "

Najednou jako by všechny mraky pryč.. :) Přesně tenhle nadhled a humor jsem potřebovala, aby mě vytáhl ze sraček.. V tu chvíli jsem byla vážně docela ráda, že mi ten kus hadru zakrývá pusu a udržuje tak aspoň zbytek mojí důstojnosti, protože jinak bych byla asi za blázna, jak mám najednou i pusu od ucha k uchu a nedokážu to maskovat.
Smích i pláč v jednom pytlíku, jak říkávala moje maminka. :)
Misky se přehouply. Nějaká flusající nána s fialovýma vlasama mě přece nemůže rozhodit.
A kdyby přece jen někdy příště... tak aspoň vím, že existují i náhradní dopravní prostředky.

No uznejte, takový Harley 883... Coo ?? :))

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Holka je očividně arogantní a frustrovaná nešťastná píča. Takové jednání je navíc neomluvitelné od jakékoliv věkové skupiny vůči jiné, zejména ze strany mladých vůči dospělým a starším. Nakonec vlastně vůči komukoliv.

Nicméně nemyslím, že by to byl všeobecný obraz naší mladé generace. Zfackovat by si sice rozhodně zasloužila, ale nestala by se tím ani slušnější, ani ohleduplnější, spíš naopak. Ani si nemyslím, že by takový styl výchovy vedl k nápravě nešvarů dnešní doby.
Já jsem teda měla pubertu divokou, nebo teda spíš jsem podnikala fakt divoký věci s dost divnejma lidma, ale že bych na někoho ukazovala fakáče nebo někoho poslala do prdele, to teda fakt ne. A poslat do prdele vlastní rodiče nebo cizí babču v autobuse, to bych se hanbou propadla. A jo, pouštět lidi sednout a zdravit je projev úcty, podle mě naprosto základní. Jestli lidi považujou za normální a úsměvný ukazovat na někoho fakáče, tak se nedivim, že jim ta frackovitost zůstala do dospělosti. Puberta dovede věci, ale odvolávat se na ní je alibismus jak sviň.
Na druhou stranu, dát mi lepáka za to, že neposloužím na zavolání, to je teda taky přes čáru. Zaplaťpánbůh tohle ze svý rodiny neznám, my jsme vychovaný v přirozený úctě a respektu, kterej si člověk nemusí nijak vymáhat. Měli jsme nastavený základní pravidla (příchody domů a podobně) a ty jsme dodržovali, a na druhou stranu teď naši nemají problém respektovat nás a ctít pravidla naše.
Moje puberta byl plakát Nirvany, matrace na zemi, walkman a všichni cizí mi byli u prdele :)

Když o tom přemýšlím asi mi část z toho zůstala do teď:))
Kdyby se mladez nechovala jako mladez, tak by si starsi nemeli na koho stezovat. Prece si nebudou kalet do vlastniho hnizda a brblat, ze je rano pri akci nabral jiny duchodce kosikem, jak se rval k regalu.
analcat, kdysi za každou vylomeninu následoval trest.dneska je na vylomeniny lidské právo. a to není to pravé ořechové
Analcat - No, já jo. Já zdravila a na starší nedržkovala. :)
I když jsem si mockrát myslela o prdeli, nahlas jsem to prostě neřekla. Už jen proto, že byl ten člověk starší. Naši nás tak vychovali.
Možná proto vnímám některé věci tak trochu jinak, než Ty, nebo někteří. :)
Proč ale zrovna hned svatozář, tak to prostě bylo. Tři řemeny visely vedle sebe na skobě hned u dveří a tak nějak automaticky jsme se rozhodli je se segrou nevyzývat k boji. :)
U nás to bylo celé všechno jinak, než možná někde ve městě.
Nechodila jsem nikdy ani v mimisuknich, ani na diskotéky, nebarvila jsem si vlasy, ani jsem se nemalovala.
Ono v horách a ke stovce králíků a hrábím a kose by se to malování atd. stejně nějak nehodilo a ani jsme na nějaký blbosti neměli čas. :)
A ano, sednout starší pouštím ještě dneska. A nevidím na tom nic špatnýho.
Prostě jsem vyrůstala v jiných podmínkách a asi i možnostech, tak mi to i nějak už zůstalo. Není to o svatozáři, jenom o jiné výchově. To je celé. :)
Tak ja teda jo. Puberta mnou mlatila ode zdi ke zdi a kdejaka baba nebo dedek meli kecy na vlasy, dlouhe nehty, oskubane dziny, zvejkacku v puse, hlasity magnetak, sednout v narvanem buse si chteli a ja byla utahana ze skoly. Sorry, byla jsem normalni pubertak, dospele jsem mela na haku. Srovnala jsem se na vysoke ale mezi 15-17 jsem byla nesnesitelna. BTW, segra si s klukem taky uzila. Drzkoval na vsechny vcetne ucitelu, prarodicu, sousedu, furt neco.

Ziram a nestacim se divit. Vazne jsou vsichni vzorni, slusni a nikdy si neotevreli na starsiho pusu, neukazali ridici ve vedlejsim aute nasrane fakace a neutrousili hlasitou poznamku o kokotech a kundach *9*

-kapka- gratuluji, to je skoro na svatozar. Vlastne ji maji vsichni, kteri v puberte nedrzkovali na ucet starsich lidi, pousteli je sednout, uctive zdravili.

https://youtu . be/wXusOxxGDHE
Já teda jsem si ke starším nedovolila nikdy, naši by mě zabili, kdyby se to dozvedeli. :) A zůstalo mi to dodnes.
My dostali po tlamě i jen za blbej ksicht, nebo za jiný tón v hlase.
Přes hubu jsem dostala ještě den před svatbou, když jsem rovnala v ložnici do krabic výslužky a naši mě zavolali do kuchyně, abych jim udělala kafe.
Jak jsem měla ruce od cukru a oni seděli vlastně hned vedle sporáku, tak mě to trochu naštvalo a řekla jsem jen - "To si nemůžete.." - a už jsem ji měla. :))
Ještě na radnici jsem se zjišťovala, že nebude pod závojem vidět ten otisk na tváři. :)
Já myslím, že ve výchově to je, ta je základ. Když se to pak uhne jinam, je to myslím pořád slabší, než tam, kde na to ve výchově kašlali a mohli klidně i vlastní rodiče poslat do prdele. ( Viz moje kolegyně v práci.)
Moje mamka byla rychlejší než myšlenka a dnes zpětně vidím, že asi dobře tak. :)
Ani dnes by některým těch pár dobře mířených v pravou chvíli neuškodilo. :)
@tereza.p kdyz myslis. Tebe nikdy nevytocili tak, ze sis vztek vylila na nejblizsim po ruce? To me ano a nebudu delat svatou, ze ne. Ja zapomnela, ze jsou tady vsichni svati a slusne vychovani.

Ze pubertaci k tomu maji bliz nez starsi, vime vsichni. Taky jsem rodice obcas ve vzteku poslala do p*dele a matka po me za to hodila sklenicku nebo plny hrnec.
@Analcat ... že mi připadáš studená jak psí čumák, to už vím dávno. Ale že obhajuješ hulvátství, to mě překvapilo.