Židům navzdory

Mám rád určité úseky světové historie, jednak období Římské říše, kde za největšího frajera považuji Trajána mimochodem a poté období druhé světové války a zejména téma Holocaustu. Mám rád dokumenty, které vznikly a aktuálně čtu knihu Wendy Holdenové: Narodili se aby přežili. Kterou všem doporučuji. Nebudu tu popisovat paralely mezi životem v Římě a obdobím nacistického Německa, jakkoliv by to srovnání bylo zajímavé, ale pokusím se soustředit na téma možná aktuálnější a nakonec přidám nedávnou osobní zkušenost.

Tentokrát tu nebude nic, co by souviselo, byť vzdáleně, se zaměřením tohoto serveru, takže jednostraně orientovaní jedinci tenhle blog mohou s poklidem zavřít. Berte to jako subjektivní pocity, rozhodně se nepovažuji za odborníka na židovskou historii, pouze jako občasného diváka. Šlechtu a židy myslím spojuje jedna vlastnost, která mi mimochodem silně imponuje, a tou je snaha po vzdělání, či ambicióznost. Kolik dětí či dospělých dnes umí třeba 3 nebo 4 světové jazyky? A čím více je někdo člověkem, tím více leží druhým jako trn v oku. Proto se dá pochopit snaha nacistů zlikvidovat kulturní a společenskou elitu, která tak čněla nad průměrností. Židé byli skvělým cílem. Nedokážu si ani představit, kde bychom mohli dnes být, kdyby se Hitler nedostal k moci.

Připomínáním všech těch hrůz, které se děly před zhruba osmdesáti lety, ve mně narůstá pocit studu, který vnímám silně i v dnešní době. Jen ten dnešní stud patří médiím, která zoufale ignorují fakta a šíří hysterii kolem takzvaného COVID-19. A myslím, že tatáž síla, která panovala tehdy, a jež ovládala davy rozumu mdlého, působí a ovládá stejný dav jednadvacátého století. Jen těm dnešním hybatelům chybí narozdíl od nacistů preciznost.

Měl jsem u sebe na několik dnů na návštěvě maminku a přála si, podívat se mimojiné na Židovské město. A konkrétně na hrob rabbi Löwa, u kterého byl můj bratr před zhruba 30 lety a o něco ho požádat. Nicméně doba se mění a není nikomu ostudné, říct si 420 respektive 350 korun, za jednotlivé okruhy. Je to snad první místo, které znám, kde zároveň důchodci nemají žádnou slevu. Zrazoval jsem maminku, aby chodila k paní za přepážkou s prosbou, že se chce podívat jen na zmíněný hrob... přišla se slzami v očích, že prý za 350 korun. Přesunuli jsme se k dalšímu bodu dne, navštívili Nový svět a po troše ukecávání od mladičké slečny, jsme za studentské vstupné navštívili Loretu, kde jsme byli většinu času v klidu a sami. I mě jako bezvěrce zaujala mimojiné historie kapucínů, výstava vzácných relikvií a pocit, že jsme kousek od místa, kde Gestapo a STB mučili ve své době nepohodlné osoby.

A proč to všechno píšu. Hroby a historii považuji za něco, co bychom měli uchovávat v patrnosti, protože pouze pokud přetrvá vědomost, odkaz historie a paměť národa, má smysl hrdinství a síla lidí, kteří se postavili na odpor, a kteří by si přáli z celého srdce, aby se nic podobného již neopakovalo. Zpoplatněný přístup k jakýmkoliv hrobům našich předků, považuji za něco, co jde proti smyslu jejich existence. Kolegyně mi řekla, že to zřejmě neurčuje židovská samospráva, ale pochybuju o tom. Samozřejmě, pokud se z místa poutního, stane místo turistické, vždy to bude lákat k touze po vydělání.

Tak trochu si myslím, že v tomto případě jsou Židé sami proti sobě. A daleko víc než okázalost, se mi do mysli zaryje osud konkrétních lidí. A na jeden takový narazíte naproti Libeňskému zámku, kde na zdi školy Bohumila Hrabala visí již zrestaurovaná pamětní plaketa, kterou MČ velice rychle dala do pořádku poté, co ji nějaký neznámý vandal poničil. Jindřiška Nováková, kterou nacisté popravili ve 14 letech za spoplupráci v operaci Anthropoid... A to pouze schovala jízdní kolo. Válka sebou přináší oběti, ale děti by toho měly být ušetřeny. Ale možná právě proto, že mě to vždy dojme, není mi lhostejné, co se v naší zemi děje.