Optimismus prý prodlužuje

život až o několik let, zjistili vědci a tomu tématu, dokonce, věnovali jakousi studii.
Myslet pozitivně je jistě skvělé, zdravé a dává našemu životu pocit, že je tak báječný, že být jen o fous báječnější, nepřežijeme…..,
Já jsem zrovna docela optimista a myslím pozitivně, ale někdy se to, prostě, nedá ukočírovat a pak jsem uzlík nervů a hromádka neštěstí. Což je docela dobře, protože být neustále vysmátá budí obavy zda se nejedná o nemilou diagnózu.
Utěšuje mě můj vnitřní hlas, který říká, že v tom „nelítám“ sama a jistě je nás víc, kteří to mají v životě, ne-li stejné, tak třeba podobné. A jak jsem si tak sama pro sebe rozjímala a zapátrala v paměti kdy jsem objevila tyhle prima stránky, zjistila jsem, že už bych se mohla zařadit do skupiny „pamětníků“, protože je to snad 5-6 let a to je, docela, dlouhá doba v životě člověka.
V té době jsem nějaký čas žila mimo ČR a jak jsem tak po večerech bloudila internetovými stránkami narazila jsem na tyhle modré. Docela povyražení to bylo a večery, najednou, nebyly dlouhé a smutné. Dokonce jsem objevila členy komunity jak v Dresden, tak i v Salzburgu a byla to docela prima setkání u kávy, kapky vína a spousta řečí.
V tom Salzburgu jsme se s jedním Amatérem jednou „zakecali“ až tak, že nám zavřeli podzemní garáže a pak to bylo o hledání obsluhy, abychom mohli vyzvednout svá auta, odjet a ne cupitat kilometry pěšky.
Už delší dobu nikam velice necestuji, občas kouknout jak rostou holky v Beverly, a tak trávím víc času u PC a tím pádem i u modrých stránek. Je to tu občas o kočkované a někdy jako zápas v boxu, ale každopádně prima počtení a relax.
Doufám, že to tak ještě chvíli vydrží a k zásadní změně nedojde.