Věci mezi nebem a zemí...

Nebojte se, nebudu tady psát o ufonech. :)) Možná jen na chvilku zabrousím do jednoho zdejšího lesa. Říká se mu Branišovský les a říká se, že je tajemný. Nebo strašidelný, nebo že se v něm dějí záhadné věci. :)
Třeba že se tam zjevuje zastřelený voják.
Podle vyprávění se v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala vojenská posádka, stala tragedie a kluci se tam nějak postříleli. Nejčastější verze hovoří o tom, že se dvě vojice střídaly na stráži, vojáky něco v lese vystrašilo, což vyvolalo vzájemnou střelbu a v důsledku toho tři zemřeli na místě, ten čtvrtý pak po převozu do nemocnice - a právě ten poslední se tam prý ještě dnes občas zjevuje. :)
Nebo další postava, která prý už několik lidí vystrašila, je Černý muž. Také nazývaný Pán lesa, Černý rytíř ap.
Podle legendy prý bylo v lese několikrát spatřeno tohle zjevení, popisované jako vysoký muž s širokým černým kloboukem a dlouhým černým pláštěm. Jeho nohy se prý nedotýkají země, ale zůstávaly kousek nad zemí, takže to vypadalo, jakoby se vznášel a proto se prý i velice rychle pohyboval..
Většina zdrojů uvádí, že obličej je překrytý do čela staženým kloboukem, jen některé zmiňují bílou tvář téměř bez rysů, pouze s náznakem úst a očí. První datování pochází někdy z roku 1993.
V některých případech prý zjevení předcházela tichá hudba připomínající zvuk flétny a jeho přítomnost podle svědků provází zšeření a pokles teploty v okolí.
Dalším opakovaně popisovaným jevem jsou kroky slyšitelné v suchém listí.
Prý dokonce pronásledovaly osoby procházející lesem, ale žádná bytost, které by mohly patřit, nebyla vidět. Některé zdroje tento jev spojují s oním Černým rytířem, tak nevím. :)
Ale musím říct, že ani jedno z toho jsem neviděla, ani nezažila - i přesto, že jsem ten les už mockrát křížem krážem prošla.
Ale tak nějak odjakživa mám ráda tyhle tajemné příběhy a proto když jdu lesem, s každým zapraskáním větvičky se ohlížím, jestli třeba už... :))
Že se to zatím nestalo mně, přece neznamená, že to neexistuje vůbec, no ne? Jako třeba další z legend, která k tomu lesu patří a to je Strom oběšenců.
Říká se, že když v roce 1927 byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel, tak jedněmi z návštěvníků byla dvojice milenců, kteří jeden den vyrazili na výlet, ale večer se už nevrátili. Našli je oběšené na jednom stromě hned vedle, v tomhletom našem Branišovském lese, na kterém pak byla později nalezena i jiná oběšená žena. (Proto se mu začalo říkat oběšencův strom.)
Podle wikipedie se prý jeden místní obyvatel rozhodl, že toto dění zarazí a příslušnou větev stromu odřízl, rozřezal a doma spálil. Později se mu ale záhadně přihodil úraz, jehož následkem mu zchromla ruka. Nakonec vesničané celý strom porazili, rozřezali a na místě spálili.
I poté prý ale několik osob tvrdilo, že při procházení kolem tohoto místa slyší hlas, který je nabádá k sebevraždě. Poblíž místa, kde strom rostl, stojí dnes dřevěná boží muka zvaná Černý sloup a viděla jsem, že tam lidi pořád nosí květiny a různé talismany. :)
No, ale popravdě nevím, jestli ho doopravdy spálili, protože ten strom tam jeden takový pořád stojí a pořád se mu říká "oběšencův strom" - a je ověšený různými křížky a řetízky s křížkama a já z toho mám husinu, když procházím kolem.. Taky je zvláštní, že nikdo nemá odvahu tam ty řetízky ukrást. Třeba na tom opravdu něco je. :)
Stejně tak jako na další zdejší zvláštnosti a to je - Hřbitov zvířátek. K tomu se žádná legenda nevypráví, ale prý když jdete po cestičce k němu, tak někteří jedinci cítí něco jako slabost, nebo vibrace, prostě "něco", co není normální. Měřilo to tam několik různých lidí s těmi jejich přístroji a nějaké hodnoty naměřili, přesto je spousta skeptiků, kteří to vyvrací.
Šla jsem se podívat i na ten hřbitov, protože možná není věc, kterou bych si na vlastní kůži nechtěla vyzkoušet. :)
A popravdě, nevím, jestli jsem tak citlivá duše, která by vnímala ony popisované pocity - a nebo jestli mě prostě jen zasáhl dopis napsaný dětskou nemotornou ručičkou - "Nigdy na tebe nezapomenu. Nigdy bich tě nevimněnila. Mám tě ráda. Adélka." - s obrovskými srdíčky, který byl položený na hrobě pokrytém bílou drtí, patřícím loveckému pejskovi Ronymu a kolem dopisu bylo rozloženo několik plyšáků...
Ale každopádně mě bylo tak ouzko a tak mě mrazilo za krkem, že jsem se pořád otáčela a měla pocit, že za mnou někdo jde a dýchá mi na záda, i když jsem nikoho široko daleko neviděla..
A od té doby tam nechodím. Když procházím kolem, vždycky stočím pohled tím směrem, ale jsou věci, které opakovat nemusím. :)

Je tolik krásných věcí, na které se dá dívat, protože nevím proč, ale tam jsou i ptáci krotcí, protože když se zastavíte, zaručeně zaslechnete a zahlédnete datla, nebo strakapouda, nebo co to je, jak mlátí tou svojí hlavičkou do stromu a nevnímá nic okolo. :) Veverky, které si hrají na schovávanou a jako malí uličníci vždycky zvědavě vystrčí hlavičku, abyste věděli, že vás vidí. Taky sojky se svými modrými peříčky přijdou skoro na dosah.. prostě nádhera.
A já osobně miluju ten pocit, když nikde nikdo není a můžu se na chvíli nerušeně položit na jednu mojí oblíbenou lavičku pod vysokýma borovicema a dívat se nahoru mezi jejich košatýma korunama na nebe, jak po něm plují mraky a vytváří všelijaké tvary a obrázky, schovávající se za větvičky a zase vykukující v jiné podobě, nasávat do sebe při tom ten klid a tu krásu a vůni a tak všecko... A vždycky, když zase vstanu, tak mám pocit, že všechno je najednou nějak hezčí, snadnější a lehčí.
Ten les prostě miluju...

Jen ještě musím nějak vyzrát na tu odrzlou veverku, která tam po mně vždycky hází šišky a větvičky, lumpajs mrňavej. :))

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Bab, to kdyžtak až pak, třeba by byla i společná.*197*
kapko, to je náhodou zajímavá výzva s tou fotkou, já bych ho zkusila ukecat na galerku :-))
...skusenosti z liecebnej starostlivosti uz nebudu tak smailikove-away.
Mám z branišáku taky své osobní zkušenosti (jako fakt mám a hned několik), ale to sem psát nebudu, protože byste se všichni pak mocinky báli ....*1**1**1*
*3**3**3**3* se picnu, chudák bubák :-)))
Když já nevím, jestli mě amatéři tak nezkazili, že bych chtěla vidět nejdřív fotku péra, jestli stojí za to..*197*
*244**244* ani kdybys ho tím měla vysvobodit?
Jako že na ní láká jako to dělal krysař a vábil, aby ho konečně někdo vykouřil, jo? *244*. Se mi zdá, že tam za šera už nevkročim, za tohle rouhání by mě určitě zatáhl někam do křoví. *197*
ta flétna může být symbol, jako jadeitová flétna třeba v Japonsku, třeba chce jen vykouřit, Krakonoš :-))) (upraveno)
Sligo klidně. :))) Mě ta flétna taky nešla do hlavy, *1*
Tak ale když si zas představíš ty teskné zvuky za takového hlubokého šera, mlha, že by se dala krájet, z ní prostupuje přibližující se obrys vysoké černé postavy v dlouhém plášti a klobouku... Pod nohama vznášejícíma se ve vzduchu na kapradí pavučiny s kapkama jako perličky, které se lesknou ve svitu měsíce....
No jo, jen teď si uvědomuju, že mlhu jsem tam viděla vzdycky jenom ráno. :) To ztrácí na tajemnosti. :))