Tma a světlo...

Kráčím sám ve tmě, natahuji ruku, kdo mě zachrání. Obklopen hrobovým tichem, slyším jen tlukot svého srdce a dech, který se kolísavě chvěje.

Kráčím sám ve tmě a hledám světlo...
Světlo, které rozzáří temnotu...

Čekám, kdy ucítím dlaň, která mě chytne a uslyším hlas "jsem tu s tebou, jsem tu pro tebe"
Tma je jako nezkrotná touha, vášeň, chtíč, perverze, necudné hry, neutichající chuť...

Samota ve které kráčím a čekám na záchranu než mě tma pohltí. Cítím jak mě každým krokem pohlcuje, část po části požírá jako rakovina.

Dlouhá temná chodba, ve které je slyšet každý krok, každý nádech, výdech, každé polkuntí či mrknutí. Ozvěna, která se vrací jako bumerang.

Krok za krokem kráčím tou dlouhou temnou chodbou, hlava třeští, myšlenky jsou jeden velký chaos...

Kráčím sám ve tmě a světlo stále nikde...

Toužím po svém světle...