Christine Chubbuck

O koronaviru píše kdekdo a vyjadřuje se k němu taky kdekdo, nicméně já to pojmu jinak. Největší vinu mají média, v závěsu s politiky, kteří konají nekompetentní rozhodnutí. Od těch, co by nejraději pitvali, po ty, co volají nejprve po svobodě a pak kritizují za pozdní opatření. Pár faktů od skutečných odborníků a malinko statistik v souvislostech v úvodu, a potom se posunu dále. V době chřipkové epidemie je tu zhruba 1.200.000 nakažených chřipkou, z toho 4/5 z nich nemají žádné příznaky, 5% z nemocných má obtíže potřebující hospitalizaci. Úmrtnost je někde mezi 0,2-2.5% pacientů, záleží na kmeni, na rozsahu a na kvalitě lékařské péče v dané zemi. Můj skromný odhad je, že Koronavir je zhruba 2-3x nebezpečnější, rozhodně neplatí, že je infekčnější jak chřipka, nicméně je nebezpečnější ve vyšší dávce viru. Charakterem je to vir značně selektivní.

A jak příroda vymyslela selektivní viry? Pokud se nějaký druh přemnoží, tak buď nemá dostatek prostředků k přežití, nebo se dostane do stádia, kdy začne degenerovat, což můžeme pozorovat již dnes, ale tohle téma nechci teď rozebírat. Pak tu máme autoregulační opatření v podobě virů. Ve vzduchu je totiž mix zhruba 100 různých virů a s ohledem na počasí, roční období a konkrétní lokalitu, do sebe "absorbujeme" zhruba mix 10/100. Takže nakaženi něčím jsme, to každého uklidním. A teď přijde na řadu imunita a historie toho, čím jsme si prošli - versus síla toho, co jsme do sebe dostali. Dovolím si tvrdit, že chřipečka (teď to neberte jako zlehčení, ale vypadá to, že to působí víc na muže - jako rýmička) a hlavně to v podstatě silnější chřipka je, tak ta se změní z chřipečky na big problem až dorazí chřipka. Protože v té kombinaci, o které jsem psal, se dost pravděpodobně chřipka s chřipečkou dají do kupy a nikdo neví, jak moc budou soupeřit a zabíjet. Že to bude tentokrát již skutečná vlna a ne to, co se nám snaží někdo navykládat, tím jsem si jist už od jara. Kéž bych se pletl. Uvidíme za měsíc, dva či tři, dokonce je dost dobře možné, že to co jsme viděli před rokem v Číně, byl třeskutej mix Covidochřipky... Přeci jen na chodníku tu padaj jen ožralové a v některých částech Prahy je to celkem běžné. Naštěstí viry mají inteligenci a primárně se chtějí šířit, takže nesmí zabíjet tak moc, aby se neměly na koho rozšířit.

V souvislosti s těmito fakty (můžete o nich pochybovat), je na snadě otázka, proč se testuje (tedy vyjma nemocných), proč se trasuje, když se tomu stejně nevyhneme a vlastně ve výsledku to nemá valný význam. To co význam má, je prezentace. A teď se dostávám k tomu hlavnímu. Že tu někdo řekl, že druhá vlna nebude, že přebírá odpovědnost a pak to hází na statistiky, pardon epidemiology, to takovej problém není. Samozřejmě tím si odůvodní i nepřipravenost na řekněme půl milionu až milion potencionálních nemocných (teď nemluvím o nakažených). Problém je, že se jasně neříká, co maji lidé pro své zdraví dělat, problém je, že se neřekne, že zdraví je odpovědnost každého a ne státu, problém je, že to co mělo platit od zítra, neplatí už odvčera. Místo faktů a dat v souvislostech, se koukáme na to, jak se používají průzkumy a jak by se nás někteří jali ochraňovat před něčím, co nezmizí a bude tu tvořit velký problém do chvíle, než určitá část zemře, aby silní zdraví jedinci mohli vytvořit kolektivní imunitu. Díky opatřením možná bude umírat denně méně lidí, ale značná část jich umírá již dnes nepřímo, v důsledku neuspokojivého psychického stavu nebo odkladu návštěvy odborníka. A celé se to protáhne a bilance bude daleko horší, bez absence kolektivní imunity navrch. Posléze budeme několikrát ročně uvolňovat a zpřísňovat, jak nám teď předvádí pan šprýmula.

Na jaře jsme si všichni poradili a díky drastickým opatřením problém odsunuli do horší doby. Do doby podzimní a zimní. Paradoxně uvolnění v létě bylo nejlepší rozhodnutí (za kterým si už pan premiér nestojí). Teď přejdu konečně k tomu, proč to všechno píšu. Problém ČR je odpovědnost. Pokud mám někoho staršího v rodině, já například maminku, je ode mne pečlivě informována, co má dělat, co nemá dělat, kdy si vzít vitamín a kolik. Každý bysme měli cvičit, být na čerstvém vzduchu, jíst kvalitní potraviny a posilovat imunitu. Je to naše odpovědnost a stát by ji neměl podle své zlovůle házet na nás s tím, že si ji bere sám do vlastních rukou zaváděním opatření. Pokud je někdo hodně nemocný a chodí bez roušky, nebo vymetá hospody a přítulnost je jeho devíza, nesmí se divit, když dostane velkou dávku COVID-19 a zemře sám nebo někdo v jeho rodině. Protože za to nemůže někdo jiný, či stát, ale každý z nás si sám tvoříme vlastní osud. Když už jsme u té odpovědnosti, tak by měl stát definovat cenu lidského života, jako to koneckonců v řadě případů formálně dělá. Nejen tím, jakou léčbu Vám ještě pojišťovna dovolí. Není možné, abychom někde šetřili na drahých lécích a pak vynaložili 100 milionů na jeden zachráněný život před covidem.

Prosím, v následujících měsících se chraňte (ne nákaze, ale velké dávce viru), jak nejlépe uznáte za vhodné, ty zprávy co nám valej do hlavy, radši přepněte na něco pohodovějšího. Musíme se spolehnout na sebe, ne na stát, stejně tak, jako nás na jaře zachránili ti, co šili roušky, jinak bychom chodili s šálama přes pusu. A lepší na puse nemít žádnou roušku, než promočenej hadr. Při té příležitosti chci poděkovat ženám ve svém okolí, které mě podržely. A pokud ještě tápete nad názvem blogu, tak si to můžete vygooglit a nebo ještě lépe shlédnout úžasný snímek Christine, který ovšem vyžaduje docela dost duševních sil... a ačkoliv je to hodně vousatá historie, tak média se i dnes chovají pořád stejně, bohužel :-(