Kočička

23.10.2020 05:06 Jdi-do-pice

Nevím, co mě to napadlo. Možná těžký den? V práci je zase situace vyhrocena. Pořád se v naši společnosti nachází kundy, co si tu roušku na tu hubu nevezmou. Mám chuť jim praštit hlavu o stůl, zasrané, tupé kundy, na které už nestačí jen řvát, vem si roušku pičo!
Lezou mi na nervy. Nejradši bych jim ty drzky izolepou prelepila.
Bonzuji a udávám všechny ty zmrdske hlavy. Chtělo by to tvrdší režim. Sáhnout temto zmrdum na prachy, když to do komory nejde. No, prostě těžký den. Nervy v piči. A tak po návratu domů lezu do vany, spláchnout ze sebe tu špínu světa.
Naložila jsem se do ni a v horké vodě s příměsí octa a sava relaxovala. Bylo mi v té vaně velmi dobře, avšak jen do doby, než jsem chtěla z ni vylézt. Odjakživa jsem se sprchovala. A teď jak ta sardinka na tesno natlacena ve vaně, v které se po vypusteni vody nedalo hnout, asi se mé tukové polstarky nějak rozsirily, anebo tou horkou vodou to udělalo tlak jak piča a já byla v piči. Uveznena ve vlastní vaně bez šance, že z ni vylezu po svých. Řvala jsem do piče jak ta svině, kterou berou na porážku, ale vše bylo marné. Mobil mimo dosah, vše v dáli, a já v beznaději. Byla mi zimečka, když jsem se vyvztekala a tak jsem se snažila zahřát teplou vodou. Opakovala tento rituál několikrát za sebou, abych nenachladla a přemýšlela nad tím, že mít zvíře, není zcela od věci. V této situaci by to přišlo vhod mít třeba kočičku na kterou bych zavolala, ta by skočila za mnou do vany a já ji zlomila nohu. Určitě by vydavala nějaké děsivé zvuky, díky kterým by někdo z baráku zavolal pomoc. A jak tak přemýšlím a nadávám u toho na všechny žijící bokem, někdo tuka na dveře. Ze by mě přece jen nějaká pica vyslysela, problesklo mi hlavou. A asi jo, tuka, zvoní, a já z plných plic řvu, klíče jsou v truhliku, otevři si kurva!!! A kurva mě vyslyšela. Byla to ta pica, co bydlí pode mnou. Po chvíli dveře otevrela a já z vany můžu řvát znova, kde máš rousku pico!!! Ani ve vaně žádný relax. Bylo to peklo do piči. Ta pica stála a jen blbě cumela, až po chvíli pochopila, že mám problém a hodila po me jen ručník a utíkala domů pro roušku a svého starého kovboje. Ten byl ještě větší picus než ona. Jak mě viděl, tak i přes tu roušku jsem slyšela jeho smích, a pak tito spinavi lidé na me sahali, aby me vytáhli z vany. Byla jsem v nervach, nadavala, kurvovala. Místo poděkování práce v cyp, vše zas desinfikovat po těch kurvach, že me nářky poté museli ty dva poslouchat až do rána. Ještě ta mrdka ve tři ráno bouchala na topení, ať se uklidním. A já si asi vážně pro příště poridim kocicku ale něco vím jistě, do vany už nevlezu.