Dilema

31.10.2020 16:03 pmk001

Posledních deset let jsem spal jenom se svou ženou. Měli jsme dohodu "koukat se můžeš, sahat nesmíš" a já jsem to respektoval.

A všechno by nejspíš bylo i teď jako dřív, nebýt její nemoci. Ta s objevila předloni a nedá se vyléčit. Se sexem je prakticky utrum. Několik operací, absolutní ztráta chuti na sex, předčasný přechod. Sex s ní, pokud bude, nebude už nikdy jako dřív.

Já jsem se s tím smířil, ale tam dole jsou furt povstání proti novým pořádkům. Došlo to tak daleko, že mám asi dva měsíce oficiálně od manželky povoleno si vrznout jinde. Ale dohodli jsme se, že jinak se nic nemění a bokovka bude vždycky bokovka. Se ženou si jinak rozumíme a není důvod to bořit. Tím spíš, že z invalidního důchodu by neutáhla ani nájem, ani hypotéku a vykopnout nemocnou? To prostě nejde.

Když jsem jí vezl z nemocnice, kde byla na gynekologické operaci, tak vyzvídala, jestli už mám nějakou dablérku. Že do konce roku má od doktora zákaz. Nemám. Zatím váhám. Je to nová situace, nevím, jestli to ukočíruju. Nevím, jestli to manželka fakt dá.

O co rozhodně nestojím, to je placená prostitutka, nebo náhodný sex s někým neznámým. Abych si to užil, potřebuju se trochu sehrát, jinak to nikdy nestálo za to.... A mám trochu obavu, jak a jestli bych to se stálou bokovkou ukočíroval po citové a emoční stránce. Poslední roky sex nestál za nic, takže netuším, jak moc by se to vymklo z ruky. Na druhou stranu, tělo to potřebuje a život bez sexu je pěkně nanic. Sice se rozšiřuje moje sbírka hraček, ale živočišný teplo to nenahradí...

Takže dumám, jak to vyřešit. I vzhledem k těm všem karanténám a omezením zatím vidím jenom jedno řešení. Sex ve virtuálním prostoru. Nebo si zase hrát jako kdysi před lety s kamarádkou, psali jsme povídky tak, že jeden psal lichý a druhý sudý věty... Nebo prostě sdílet svoje představy. Letošek s tím přežiju a dál se uvidí.