Netrpělivá

Chybí mi v posteli tvoje teplá a silná náruč.
Ten pocit bezpečí, ta nezkrotná touha.
Chybí mi do noci řešit kraviny.
Nechávat se unášet pocity, které by nás lapily..
Poslední dobou hodně špatně snáším samotu. A jako vždy, díky tomu dělám blbost, kterou si moc dobře uvědomuju.
Snažím se jistým způsobem aspoň trošku zaplnit tu samotu. Jenže s nesprávným člověkem. Nejde o to, že by ten člověk byl zlý, řeknu to tak, že při tom intimnějším kontaktu, necítím takové to.. Eeeeeeh.. Chemie. Dobře, moment, cítim, ale jen za pomoci zelené nutellky. Připadám si trošku jak ztracená. Čekám kdy už konečně přijde takové to BUM! Jenže ono furt nic.
Kolikrát se mi z toho lijou slzy do očí. Vlastně snad pokaždé, když nad tím začnu nějak víc přemýšlet.
Jo, Maruno, máš prostě zatím smůlu. Je taky pravda, že to nedělám chlapům úplně jednoduché, musí to mít totiž takové kouzlo. To už jsi v pohádce ne? Kéž by. V tomhle světě si kolikrát totiž říkám, jestli opravdu existuje nějaké ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI. Chci mít chlapa se kterým budu už... Jasně, nadosmrti a s tím, že se to NIKDY nesmí rozpadnout. Věšteckou kouli prosím. Opravdu by mě totiž zajímalo co na mě život chystá, protože co si budeme.. Posledních pár měsíců je to docela bída. Vůbec totiž nemám pocit, že by mě něco nejradši zabilo. Heh. 😏
Neustále vymazávám lidi ze svého života, někdy to prostě jinak nejde. Kdo potřebuje xxxx lidí? Já potřebuju jenom jednoho jediného člověka, který je teď bůh ví kde a akorát vyčkávám, jak jinak než netrpělivě. Za hodinu konec směny v práci! Hurá. A o víkendu na ráno. 😁 ''Hurá!"
To bylo jedno páteční vyflusnutí.
Budu se snažit, aby příště bylo obsáhlejší