Děkuju

Děkuju knížeti, klukovi o kterém nevím nic. Kluk, s kterým jsem zjistila, že se dá virtuálně zblbnout. Kluk, který mi ukázal, jak křehké je virtuální spojení a když jednoho dne bez rozloučení zmizí, člověk má pocit, že dotyčný umřel. Kluk, díky kterému jsem se naučila sexuální frustraci zpracovat do povídek.

Jaroslavovi, který ve mně probudil nadrženou samici a moje temné stránky.

Martinovi I. díky kterému jsem na vlastní kůži zjistila, že nejsem submisivní.

Pepovi I. díky kterému jsem zjistila, že nejsem dominantní.

Romanovi, který mi poodhalil BDSM svět.

Dominikovi, díky němuž nevěřím nikomu pod 30.

Tadeášovi a Martinovi II. díky nimž nevěřím nikomu pod 35.

Pavlovi, za to jaký je.

Jirkovi za propsané noci plné příběhů a vzrušení.

Petrovi I. za báječné 2 měsíce. Díky méďo!

Petrovi II. za objevení mého slušného perverzního já.

Richardovi za objevení mého neslušného perverzního já.

Tomášovi za virtuální sex, za to že mě naučil na dálku masturbovat a předlouhé telefonáty.

Martinovi III. který přijel 120 km na oběd, abych se opravdu utvrdila, že nejsem BDSM pozitivní.

Vlastimilovi, s kterým jsem vedla bezesporu nejvtipnější konverzaci na Amatérech.

Tondovi, který mě během půlhodinového kafe urazil tolikrát, že jsem to přestala počítat.

Pepovi II. který mě ujistil, že ani padesátník neví co chce.

Vojtěchovi, o kterém dodnes nevím co si mám myslet.

Honzovi o kterém nevím nic a jsem pro něj anděl.

Juráškovi za milé pozdravy.

Martinovi IV., mému rytíři, že je. Že mě bere jaká jsem.

A všem dalším, kteří do mého virtuálního života vstoupili třeba jen pár vzkazy nebo jedním telefonátem.

Každý mě někam posunul a zformoval.

Vím co chci. A co nechci.

Vánoce jsou časem odpuštění. Odpouštejme druhým, ale hlavně sobě.
Odpuštění není o tom, že na to zapomenu, ale od-pustím od sebe.
Nechci mít nic společného s něčím, co už není moje.