Žluté Vánoce

Uteklo více let, od doby, kdy bílé Vánoce byly nejmíň napřesrok. Jako dítě je nepamatuju jinak, byl jsem vánočním dárkem pod stromkem, rodiče si mě tam dali, přímo pod čokoládové figurky a barevné koule, zavalené mnoha řetězy. Občas boby, saně které táhnou psi na vrchol, a parta kluků holek v otrhaných oteplovačkách. Vánoce, mám neodvratně spojené s velkými polštáři sněhu a se zimními radovánkami mezi vločkami. Z kopce přímo do suchých keřů, plných bodláčí, kdy obsypán s vyraženým dechem, dobrzdíš jak mátoha o plot.

Voní mi vanilkou z babiččina cukroví a několika františky na kamnech. I benzínem z roztlačeného Moskviče za zahradou.
Profoukaným kožichem sousedovic kocoura, co na krátkých nožkách hopsá v neodhrabaném sněhu. Voní sklípkem s uskladněnými jablky a třeba sněhovými koulemi od první holky, fakt i ony potom voněly.

Časem mi ale zežloutly, jak její fotka z té doby. Trochu zrezly, jako stará brambora, kterou vybrala. A i zasmrádly, třeba trávou a zesilovačem, který jsme odkouřili.
Možná jsou mžouravě žluté od pouličních lamp a jen na hladinách vodních ploch, trochu rudé, od zvlněných červánků. A večer je více tmy, jak v tom sklípku. Nakonec i ta jablka byla červenožlutá.

Dnes se i ďábel necítí ve své košili a zešedivěl, že Ježíš je pořád mladej a blond. Pravda, někdy trochu od špíny, protože je dobrej chlap. Nevím odkud je znám, ale ani z jednoho nejde strach. Ďábel se občas bojí být sám, jako my a tak do nás mizí. Ježíš zas na sobě nosí hadry s ironickými gesty a dělá si jen prdel.
Občas zajde a pořád nám říká, že se k němu klidně můžeme modlit, ale před tím, co je v nás, nikoho neochrání. A jen dodá...
„Zase se radši modlete k vrchnosti, ta se o vás ráda postará. Užívám teď svatýho klidu, tak parchanti nerušte!“ Vychechtá se pod vousy, napije piva a ještě povídá... „Když máte pech, tak problémy nehledejte na stromech, tam nikdy nerostly a neporostou.“

Sedává tam i archanděl Michael, co pořád váží na svých pomyslných miskách a jednou jim tam říkal pár věcí.

Víte ať vážím jak vážím, pořád něco schází. Možná koš kam věci se hází, které se nehodí. K přijatým teoriím, kde papír snese všechno a i všechny technické přístupy, mají svá úskalí o kterých se tiše mlčí, když dají se překlenout. A můžete se obrnit vším co je dostupné, kalibrovanými senzory i vstupními jednotkami, simulačními programy, zpracovávající údaje v reálném čase. Budete extra důslední a stejně zjistíte, že existuje více cest, ke stejným výsledkům z měření. Ale když konečný obraz vnímáte pozemskými smysly, vyvstane vám jen jedna, jako jediná správná, vám bytostně nejbližší. Pořád existuje něco, co nezměříme, co nejde pobrat a mlčí se o tom.
Takže pořád chodím a prohrabuji ty koše, kolem stolů s teoriemi, stavěnými na odiv a tvl. Ježíšku, víš co nalézám? Neuvěříš!
Hrách odražený od zdi, perly upatlané od sviní a není jich pouhá hrst, dvě tři. Ale celé řetězy perel, celá vědra! Skryté fochy špinavých kýblů od kravského mléka! A taky víš, že stačí pouhá jedna perla, jeden pravý artefakt k tomu, aby předložený obraz převrátil, nebo rovnou rozložil.

Takže se teď ptám, když tě mám tady před sebou.
To oni jsou tedy Ježíš, nebo jak to kurva je?
Chytil se pod bradou, promnul vousy a říká...

„Není z nich cítit víra v pravdu, ale ve lživá nestoudná hovna. Proto jejich duše nespasím, ani se nehodlám špinit. Hej ďáble, co myslíš? Nelezou tyhle stejně rovnou k tobě?“
Ďábel zvedl hlavu od šachovnice a prej každého bere za panáka. Ale další radši až zejtra, za dnešek dvacet stačí.
„Vem ještě tři na srovnání, šup, než zas vyletíš hubou k zemi.“
Ďábel protočil oči v sloup. Kopnul je tam raz, dva, tři a než zamířil hubou k zemi, zamumlal něco jako... "Everything is possible"

A tím vlastně celá debata utichla, ďábel se ztratil v podlaze a Ježíš spokojeně dopíjel pivo. Poslední lok nechal válet na dně a ještě když se zvedal, pořád se smál a loučil...
„Tak se asi odroluju zase do nebe, zacpat hubu salátem. Teda takový narozeniny, bych nevymyslel ani v nejuhozenějším snu. Hahaha, no vidíte! A to vám to lítalo až na Měsíc, dřív se zraky upřenými k nebi, k vesmíru. A dnes vám ho ušili do vlastních rukou, v dokonalé placce, pro každého vola na míru. Hahaha! To vychází stejně, jako mít místo nebe, malou bublinu.
Na ja, nepopiratelný pokrok, jen nehledejte v nebi díru! A jestli jí najdete, tak hlavně nemávejte, jdu ještě srát.“
Sympathy For The Devil