Poločas rozpadu …

Nějak mě to dnešní umolousaný počasí, dlouhý telefonáty s holkama a kamarádem svádí k přemejšlení …

Je to jen tou covidovou dobou, že všichni nějak bilancujeme a většinou chceme jít najednou do změn?

Kliknu i tady na blogy a povídky, na profil – a hele taky z ničeho nic změna vzhledu … A docela dobrý ne? Takový optimisticky světlý – bude to chtít zvyknout si, ale myslím, že už na první pohled ta změna vypadá dobře ne ? … Ostatně změna je život ...

Překvapila mě dneska dost i Lu … Aniž by nám to před měsícem řekla, tak dala žádost o rozvod s Ludánkem a pěkně ho teď vypakovala i z bytu … Sama konečně došla k tomu, že zůstávat s někým jenom proto, že by rozvodem přišla o část majetku, je blbost, že může vlastně přijít znovu cokoliv nečekanýho- jako teď ten covid a přijde třeba vlastně ještě o víc … A že není tak stará, aby nemohla udělat změnu … A taky je znova zamilovaná a já jí to sakra přeju tohle, to časem zaslouží samostatnej blog to téma „nových začátků“ a vlastně i konců, protože aby člověk znovu začal, většinou musí ukončit jinou, předchozí etapu v životě …

Z čeho vlastně vycházíme, že chceme změny?

Nastal poločas rozpadu? Čas velkých změn?

Samá otázka …

Kamarád se zase po letech spolužití na hromádce s matkou svých dětí rozhodl konečně oženit a změnit práci, vzít si hypotéku i když je teď ta doba tak nejistá … Hodně mu držím palce …

A asi i sama sobě, abych se rozhodla v něčem správně …

Myslím, že začal čas hodně věcí ukončit i když to bude bolet … A nový začít …

Asi tak ...