Bez inzulínu nečíst!

13.1.2021 02:45 LivingForLove

Tenhle blog je reakcí na poslední psaní od @Hooponopono
Když jsem si přečetla jeho příspěvek o tom, jak se tu vytrácí pravidelní pisatelé a kde je vlastně chyba, hned mě napadlo, že většinou přichází inspirace z každodenních zážitků ze života. Života venku, kam se teď mnoho z nás dostane jen zřídka. Někteří jsou doma zavření nejen s pracovním notebookem a počínající ponorkou z partnera, ale i svými ratolestmi, to pak asi není úplně ideální prostředí na tvoření blogů na erotické téma. Já mám to štěstí, že žijeme s přítelem sami (já po potomkovi netoužím a jeho dcera už má vlastní život). Brzy to bude rok, co mě tu poprvé oslovil, aniž by tušil, jak zásadní je to krok. Nedávno jsem si četla naše psaníčka a od srdce jsem se zasmála vzkazu, který jsem mu poslala těsně před naší druhou schůzkou:
On: Kdyztak vydrz
Já: v klidu lásko, budu na tebe čekat do konce života
Šlo v ten moment samozřejmě o vtip, ale kdybych tak tenkrát tušila, jak blízko jsem pravdě :) Vysvětlila jsem mu hned na začátku, že jsem bez vztahu spokojená a nemám v plánu to měnit. A ocenila jsem, že to vzal jako fakt, který nehodlá násilím měnit. Holt rozumnej chlap, co stál o blízkou kamarádku a milenku. Měla jsem už plné zuby těch, co mě přesvědčovali o tom, že vlastně nevím co chci. Nedovedli pochopit, že i když to není u ženský zrovna typický stav, tak já opravdu věděla, co chci a sex si užívám i bez hlubokých citů. A najednou tu byl někdo, komu jsem mohla otevřeně říct, jak si život svobodné nymfomanky užívám aniž by mě odsoudil. Někdo, komu nedělalo problém přijmout mě jaká jsem. Po první oťukávací schůzce tedy přišlo rande číslo dvě a naše první společná noc. Mám pocit, že jsem se do něj zamilovala hned.
Ty jeho oči s jemnými vráskami okolo a to jak se na mě díval.. Jak jsme si od začátku rozuměli a shodovali se snad ve všem od muziky přes oblíbené jídlo i všemožné životní názory až po sex mi připadalo jako splněný sen. Všechno s ním bylo neskutečně přirozené, jako bysme se znali odjakživa. Když se pak o mě po pár dnech prořekl před rodiči, měla jsem upřímnou radost, že jsem konečně tam kde mám být. Tatam byla moje filozofie "single už navěky" a "už nebudu nikdy žádnýmu chlapovi věřit". Bral mě jako partnerku. Jako svoji druhou polovičku. Měli jsme neskutečnou kliku, že jsme se našli. Už je to nějaká doba, co jsme si řekli, že spolu chceme být napořád. A já budu dělat všechno pro to, aby se nám to splnilo.
Nutno dodat, že se mezi námi zatím žádná ponorková nemoc neobjevila. Dá se říct, že veškerý volný čas jsme spolu a moje city k němu jsou každým dnem silnější. Někdo to nejspíš pojmenuje jako závislost a nebude od pravdy daleko. Když není u mě, stejně jsem myšlenkami pořád s ním. Nemůžu se ho nabažit. Je to nejlepší, co mě kdy potkalo a jak mu s oblibou říkávám - už se mě jen tak nezbaví. Ne pro všechny je tedy aktuální situace s domácím vězením utrpením, ale může být i sladkou odměnou pro ty, co věří v pravou lásku a chtějí si ji hýčkat. A tahle pravá láska může přijít odkudkoliv a kdykoliv, tak mějte srdce a náruč otevřené!