Perníčky a slivovice ...

... aneb - jak je dobré koukat holkám do očí (na kozy)

Dostala jsem za úkol se nezbláznit, ono to vypadá jako docela lehký úkol, ale věřte mi, není to vůbec lehké. Nakonec, posuďte sami.

Kde začít? Asi ve špajzu.

Znáte to, před vánoci vás chytne nějaký amok a pečete a pečete a pečete, až se z vás kouří, dostanete se do nějakého transu a pořád nemáte dost druhů a vymýšlíte co byste ještě, až vám pak najednou dojdou krabice od bot a pak se koukáte na ty hromady a říkáte si že co s tím vším budete dělat.

Ale však ještě budou Velikonoce za chvíli a co nerozdáme koledníkům, dostanou slepice, to budou kuřátka jak malovaná potom. Malovaná jako ty perníčky, které nám upekla... joooo ta je má...pořád pěkný.

Ale takhle to nefunguje všude, jsou lidé, kteří si dali do nového roku předsevzetí, že zhubnou a udělají něco pro své zdraví.
Jenže ono to nejde tak lehce, když máte špajsku plnou lákadel a ještě k tomu darovaných od děvčat, která jste už od raného mládí uhranuli svým přímým pohledem do očí.
Někteří zdatní tenhle svůj talent objevili už velmi, velmi záhy, sotva se naučili na nočník a byli způsobilí navštěvovat školku, no, ale to jsme dost odbočili od špajzu.

Tak zpět, prostě jste dospěli k závěru, že dokud tam ta lákadla budou, není v lidských silách to své předsevzetí dodržet a nejjednodušší způsob jak na to vyzrát, je ta lákadla zlikvidovat. Vysmýčit!

Jenže! To dilema... s láskou upečené perníčky, je to dárek od kamarádky, co měla sympatický přítulný uhrančivý ''oči'' už za studentských let a dnes, jako sestřička, dokáže přiložit léčivou ruku a ty ''oči'' pořád pěkný a přítulný, nene, to nejde.
V nostalgickém zahryznutí si vzpomeneme na jinou kamarádku, ta nás svýma ''očima'' uhranula už ve školce, njn, co naplat, už ve školce byl zájem o kozy, někdo to tak holt má.
Ta zase věnovala slivovicu, tu taky musíme zlikvidovat, protože už nepijeme, tak ať nás to neláká.

Tak chroupeme perníček, zapíjíme slivovicou a máme dobrý pocit, že jsme udělali ve špajzu pořádek a něco pro své zdraví a že to děvčatům pořád sluší. Ono to chce někdy, uklidit zgruntu.

Jenže jak nám ty perníčky stoupají do hlavy a slivovička hřeje na srdíčku, přijdou nám na mysl jiné kozy, teda pardon, oči, už se mi to plete, které nás uhranuly taky už kdysi dávno, ty kozy, ale sakra! oči, co si zapisujou do notýsku a pak požadují vysvětlení událostí, které si nepamatuje ani stará vrba, co roste u studánky, kde vůkol rudý vřes a při tom jsou tak roztomile na zabití.

A pak je tu ještě ten kalendář, co nemá volná okýnka a fernet co došel a jogurty a západ slunce a jeden pán, co svým akčním pérem udělal ze všech příbuzný do pátého kolene a taky ta romantika a ty děvčata...

Tak, a víc nedám, protože pořád nemám tu tužku :-)