Moje duše

Má duše je náš společný hrob,
A ty mi špatným mnichem.
Já se prodírám tím tichem,
Tíhou hlíny co leží na mé hrudi.
Pozdě, nikdo mě nevzbudí

Ale přec, tvojí láskou jsem oplodněn,
Každým slovem tě velebím,
O tvé náruči, milosrdná smrti, něžně sním.
O místu mého posledního odpočinku
Mém azylu, domem vykřičeným,
Blízká kostnice je domovem mým.

Hlasy varhan temným lesem duní,
Z temnoty jdoucí ten známý hlas
Z hloubi duše nenávidím ten hlomoz a ryk
Jsem ubohý nešťastník, z rozervaného hrdla
Chrlím jenom sípání, krev a vzlyk.