Normální sexčlánek

Nudím se a protože ty články tady o covidu, politice a drbání mne nebaví, napíšu jednu vzpomínku na šukání.

Bylo to kdysi (drahně tomu skoro sedm let) a potkali jsme se tady. Žádný půlroční tance, výměna čísel, telefonát, další den kafe, těch bylo za měsíc dalších spousta a pak hotel na víkend a už to frčelo.

Byla milá, usměvavá, sexy a voněla. Fakt voněla, takovým tím způsobem, kdy vám péro klepe na poklopec, jen kolem vás projde. Nebyla to slepice, povídat se s ní dalo o čemkoliv a fóry měla mezi šukáním zábavnější, než kolegové v práci, což umím ocenit. Ono šukat blbku není žádná slast, pokud si nevystačíš s jedním kolem. Ani když je krásná jak obrázek, tiše čumět je taky dost nuda. V posteli se měnila jednou na anděla a jindy na děvku. Na čem jsme se domluvili, to platilo, dneska nevídaná záležitost. Po pár měsících jsem jí pro zábavu koupil podprdu jen s půlkošíčkem a přemluvil jí, ať si jí vezme na rande a ona souhlasila. Dvacet minut držkovala, jak jí to lechtá na bradavkách, skoro mi ani pusu na uvítanou nedala a ošívala se jak lasička, až jsem jí vytáhl do průchodu a tam jí ty kozenky pod kabátkem vyndal z výstřihu, promačkal, olízal a trošku okousal. Názorně jsem jí tak vysvětlil, že taková podprsenka má své benefity a celý večer jsem se kochal pohledem na to, jak jí bradavky povstávaly pod tričkem, nechráněny košíčkem, podle toho jak jsem jí hladil po ruce nebo stehně.

Rád na to vzpomínám. Ten večer jsem jí opíchal hned za vchodovýma dveřma a podprda skončila rozervaná na klice. Za to, že jsem jí divokým roztrháním kousku krajky zbavil nutnosti někdy znova rudnout před číšníkem při maskování trčícího důkazu jejího vzrušení, mne poprvé polkla tak hluboko, jak si jindy netroufla. Taky u těch dveří. To byly časy.

Měl jsem asi velké štěstí, že jsme se potkali a trvalo to pár let nejspíš i proto, že jsme se k sobě chovali slušně, otevřeně a s respektem a jo, byli jsme i zabouchlí jak puboši a to přesto, že jsme byli oba zadaní. Vystačili jsme si. A i když jsme se na amatérech poznali, nepotřebovali jsme je na víc než občasný okouknutí fotek pro inspiraci. Já tu dál nelovil a věřil jsem jí, že ona taky ne. Proč taky, měli jsme uloveno. Lepší od té doby nebyla.

Tak téhle opravdové amatérské dámě věnuju jednu svoji vzpomínku. Vlastně jí vzpomínku věnuju poměrně často. Hlavně ve sprše ;) Fungovalo nám to dlouho, dokud se naše cesty z praktických důvodů nerozešly. Už přes rok mám zakázáno se jí ozývat a respektuju to, i když mne to občas děsně štve a říkám si, že jsem neměl být debil a prostě jsem si to tehdy měl zařídit, aby to mohlo fungovat dál, taková jehla v kupce sena se totiž hledá kurevsky blbě.