Změna nicku

Změnila jsem si nick.

Už nejsem kněžna.

Prostě to tak cítím. Jsem "jen" Zuzana.

Nečekala jsem tu záplavu vzkazů: "Ty už nejsi kněžna???"

Mám ráda, když moje příběhy podněcují fantazii. Nenapadlo by mě, že i změna nicku rozjede konspirační teorie :-)

Dneska brzy ráno jsem dostala tento vzkaz, který se svolením @sarkastique zveřejňuji. Třeba to bylo všechno takhle ;-):

... A nadešel den kdy došlo i na kněžnu, že musela odevzdat všechny své šperky, pustit na svobodu početné stádo koní, svoje služky a sluhy, které neměla jen pro své potřeby ohledně domácnosti ale hlavně pro své perverzní sexuální chutě. Jo prostě soudruzi se v roce 1948 s nikým nemazlili. Ale to by nebyla kněžna, aby si neporadila,a tak vstoupila do strany. Hned na první schůzi se do ní až po uši zamiloval mladý, zapálený komunista Jindřich a když schůze skončila nabídl jí s nevinností svých 21let jestli jí může doprovodit domů, aby jí nikdo neublížil, ale také proto, aby mohl být v její blízkosti. Kněžna i přestože si už zakázala žít svůj minulý život, plný sexu a chtíče tak Jindrovu nabídku přijala. A tak začaly plynout dny, plné lásky, romantiky a poezie. Zažívala s Jindrou pocity, které do této doby neznala a byla neskonale šťastná a zamilovaná.
Ale jednou se bohužel stalo něco co její život změnilo. Měli jít opět s Jindrou na svojí procházku při zapadající slunci, kdy se těšila jak Jindra opět bude recitovat své budovatelské básně, bude vyprávět jak bude všem krásně a budou všichni šťastný. Jindra se měl stavit kolem šesté hodiny, ale Jindra nečekaně zazvonil už kolem půl šesté a knězna neuvědomujíc si, že je jen nalehko šla otevřít dveře. V ten moment se Jindřichův pohled na svoji lásku změnil poněvadž doteď jí viděl jen v šatech, které sice zvýrazňovali plné křivky jejího těla, ale neukazovali nic víc z té nádherné postavy. Nedokázal se bránit chlapeckým pudům a jeho mysl ovládl jen chtíč, aby strhl ten ručník. Silou svého mládí zatlačil nyní už jen objekt svých pudů zpět do chodby, zavřel a zamkl dveře a jeho ruka strhla ručník... Stála před ním bohyně. Nikdy si neuvědomil, že ženské tělo může být tak nádherně a že může poskytnout mladíkovi jako je on tolik radosti a štěstí. Ten večer, v tu noc se z Jindry stal muž, poněvadž v knězně se po dlouhé době probudila opět ta neukojitelná, zhýralá a nadržená šelma, která Jindřichovi poskytla svůj klín, své lůni, svojí k životu opět probuzenou kundu. A nezůstalo jen u ní, i její anál byl vyplňován a naplňování Jindrovým 25 centimetrovým pérem a zásobou semene, které do této doby neměl kde vypustit. Ale největší rozkoš kněžna pociťovala když se Jindřich jak smyslů zbavený věnoval jejím prsům...