Kamarádi? Kde jste?

18.2.2021 23:42 MerryBoy

Ano vypsat se pomáhá…tak konec konců proč ne, když po večerech nemůžu spát, tak krom jiného si píšu… ano píšu, mám toho spoustu… takže Vás nechám trochu nahlédnout pod pokličku jednoho „pošuka“ co fotil na amatérech:)

Ano každý, kdo navštívil můj profil, mohl poměrně lehce dojít k závěru, že jsem fakt „pošuk“ … nedivím se. Koneckonců od určité doby, jsem pošuk pro většinu lidí kolem mě. A jak se člověk stane pošukem? Inu…

Pravděpodobně to bude tím, že od určitě doby, řekněme kolem 15-ti, máte tak trochu jiné starosti. Zatímco Vaši vrstevnici, řeší chlast, holky a pařby… tak vy chodíte s mámou na chemoterapie. Váš otec svou roli moc nezvládá, takže se pravděpodobně někde opijí do němoty, nebo šuká milenky…

No a když už tak s mámou trávíte spoustu času, tak si povídáte o všem možném…posloucháte pozorně, protože kdo ví kdy už nebudete moci poslouchat… Zanedlouho víte všechno… schválně co víte o svých rodičích? Víte kde a kdy se seznámili? Kdy si dali první pusu, zásnuby, jejich sny, zážitky…víte kde Váš děda bojoval ve válce, že vaše babička v dětství pracovala u sedláka? Já vím všechno…

Samozřejmě s vrstevníky si nemáte moc co říct. Věci, které řeší Vám připadají malicherné a moc pro ně nesdílíte nadšení…. nemáte ale zrovna náladu, každému na potkání vysvětlovat svoje rozpoložení…. takže jste tak trochu pošuk.

Víte celý život si myslíte, že jste obklopen kamarády a máte spoustu přátel, rodinu… jenže znáte to přísloví…. „V nouzi poznáš přítele“? Ano, když je nejhůř tak najednou nikdo nemá čas, všichni zaměstnaní, ten musí udělat to a ten zas tohle… takže Vás šoupnout do Hospice, kde nikdo nemá čas za Vámi přijet… Nakonec tam každý den dojíždíte sám, ne že byste nebyl zaměstnaný, jste první ročník na fakultě a blíží se zkouškové, takže se učíte kdekoliv a kdykoliv to jen trochu jde…

Hospic je zvláštní místo…viděl jsem v očích lidí kolem sebe plno věcí... lásku, radost, strach, bolest… ale to nejhorší co jsem kdy viděl je beznaděj…zlomení lidé čekající na smrt… na které nikdo nemá čas, všichni máme přeci důležitější věci na práci… Víte, že má hospic i dětské oddělení? Víte, že je v něm narváno? Když už tam jste skoro každý den po dobu 5 měsíců, všímáte si lidí kolem sebe povídáte si s nimi… tak k Vám to místo trochu „přiroste“… takže se tam i po smrti mámy vracíte, ano jste „dobrovolník“…

Samotná smrt mámy, Vás samozřejmě zasáhne. Jenže navíc, řešíte svého otce, který propadá alkoholu, a tak trochu se upijí k smrti. Tahá si domů ženské… ne jednou poznáte „kamarádku“ Vaší zesnulé mámy… Takže místo abyste začal svůj osobní život, tak po večerech pracujete, abyste zaplatil nájem. A proč neodejdete? Máte přeci o 8 let mladšího bratra, nemůžete mu říct čao a jít si po svém… Po pár měsících, domlouvaní, agrese, nadávek otec nakonec končí v léčebně… Dává se dohromady… víte, pokud jste rodič… není asi nic horšího, když v očích dítěte ztratíte veškerou úctu a respekt…

Mám toho už ale všeho po krk, po studiích beru batoh, pár osobních věcí a zvedám kotvy…konečně snad začnu žít!

Netrvá dlouho a zamilujete se, oženíte… ale ono to také není tak růžové, jak se může zdát, ale o tom už jsem psal. Ano člověk si musí odpustit, ale když se ve svých očích stanete osobou, kterou pohrdáte …. není to tak úplně jednoduché, život je opravdu komplikovaný. Takže zatímco vaši kolegové v práci, řeší u oběda nové auta, smartphony a plno dalších spotřebních hovadin, které Vás vůbec nezajímají… mám přeci v kapse svou nokii 6300 (mimochodem funguje pořád :o) ) Jste prostě myšlenkami jinde… no pro okolí prostě tak trochu pošuk…

A dnes?

Jsem snad pošuk, když místo abych koukal na lavičce do mobilu, mám v botách a ve vlasech písek? Jsem pošuk, když místo abych pod tobogánem žral langoše a popíjel zrzka s čepicí, mám záda samou modřinu? Jsem snad pošuk, když místo práce a civění do noteboku, jsem si odjebal koleno na trampolíně? Jsem pošuk, když místo abych zmrzal na kopci, jsem právě po uši ve sněhu pač jsem právě rozštípal boby, co nejsou na 80kg stavěné :o) Jsem pošuk, když sundávám tílko, když ostatní otevírají deštník? Jsem pošuk, když jezdím na koloběžce místo autem? Jsem pošuk, když chodím místo v botách bos?

Ano přiznávám, jsem pošuk … ale vidím zcela jasně a vím co je opravdu důležité!

A až dnes večer půjdu spát, nehodím dceři smartphone abych měl klid, povím jí na dobrou noc pohádku o její babičce a pradědovy… a třeba že je nikdy nepotká, budou v ní žít dál…

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@ethan789, joo, udělal sis stejný závěr jako já. Kamarádit s @MerryBoy by nebylo marné.
Ja by som ťa pošuk nenazval. Si originál. A ako som to už raz napísal, človek ktorý má svoje priority inde ako bežná populácia. A ktoré ti úprimne závidím a asi aj ľutujem, že si tak ďaleko. Typ človeka, ktorého by som chcel mať priateľa.
Tak aspoň píš ďalej. Pre ľudí ktorí to vedia oceniť, si balzam na dušu
@Prdlous2 Já mám spoustu problémů... ale tento mě trápí ze všech nejméně*4* Vlastně je mi to úplně jedno.
@MerryBoy, ty máš evidentně problém rozpoznat, který nick je fake, že? 🤔🤔
@Prdlous2 šaty to zaleží... jestli máš chlupaté nohy a hruď a přes bicák 50 cm tak to menší problém být může :o)
V klidu, dnes jsou jsou divní iti, co chodí pravidelně ostříhanío víkendu se staví na zahrádku na jedno čepované a nosí hlavně šaty. To hlavně šaty jsou asi největší zlo.
@Johny.cz ano ze života…a budou i zábavné blogy. Hodně zábavné :o) Jsem koneckonců „merry“ a kdo si tu se mnou alespoň chvílí psal, o tom ví své :o)

@LevanduleXY děkuji:-) A mám upřímně radost, že se někdo najde.

@Zenaskridly máš pravdu opravdu na to zaleží… víš časem mi došlo, že nemá cenu cítit k otci nenávist a pohrdání, koneckonců jsem jen lidé a nikdo není dokonalí, všichni děláme chyby… ano odpustil jsem mu, tak jak to jen bylo možné…ale o tom třeba jiný blog. A koneckonců všechny ty nejlepší věci, co jsem v životě získal se nedali koupit…

@Gusci ano lidé se pořád za něčím honí…, ale vůbec jím nedochází, že to nejlepší už mají třeba vedle sebe…a dojde jim to až už je pozdě, až to ztratí… No a že to berou lidé okolo jako provokaci je škoda, lepší by byla spíš inspirace:-)

@cun myslím, že je to potřeba prostě a jednoduše vypnout, úplně…bavit se okamžikem, dělat bláznivé věci…řekl bych takový restart těla i mysli.
No vidíš, jak ti to blogování jde! Zajímavý, hezky napsaný, smutný i zábavný. Prostě ze života..
Každopádně dobře ty! (a klidně pokračuj v "pošukování")! :)
(upraveno)
Jsi ale úplně úžasný pošuk *55* čtu tvé blogy jedním dechem! *6*
Díky za tento blog, vrátil mě v myšlenkách ke krásným i bolavými okamžikům s mými prarodiči a mamkou. Velmi si proto užívám každou možnou chvíli s tátou a lidmi blízkými, protože jen na tom záleží.
Už dávno se řídím heslem: jestli má někdo se mnou problém, je to jeho problém. *159*
Naopak, originály jsou pro mne zajímavý.