Mít víru

V kuchyni voní káva a sladká vůně čerstvé bábovky. Sedí spolu u stolu a on právě promýšlí další tah v karetní hře. Trvá mu to tak dlouho, až jeho hlava pomalu klesá na prsa. V tu chvíli se z druhé strany ozývá mírné napomenutí:"Pavle, nespi a hraj! " On zvedá hlavu a s úsměvem odvětí;"Nespím, přemýšlím. " Jsou spolu 60 let. Jsou mým vzorem. Co pamatuji, jsou pevní, jednotní, jsou si vzájemně oporou. I po těch desetiletích se umí rozesmát, ale i poškádlit. Někdy je podezírám, že ty jejich vtípky jsou každodenním testem paměti a úsudku. V kontextu rozvodů a rozchodů mých přátel, rodičů, kolegů a známých jsou něco jako světlo na konci tunelu. Nejsem naivní, vím, že ten vztah nebyl procházka růžovým sadem. Vtipné historky dávají náznak, že konflikty, pozdní příchody i žárlivost byly na blízku. Oni dva mě naučili, že je dobré se neptat, když nejsem připravená na odpověď. Že je lepší někdy mlčet, než ranit pro svou pýchu či slabost. A hlavně, že je nejlepší najít si svou cestu. Mám svůj sen.. Na stole voní káva a tvá hlava pomalu padá na prsa...