Holky alkoholky

Je to už asi bohužel pravidlem, že když mluvím s kamarádkou Viky, tak je poslední dobou věčně nějak připitá, ne-li přímo „na kaši“. Už během dopoledne.

A nechce se mi to dokola omlouvat a nějak to zlehčovat, jak to dělá ona. Chápu, že je doma na homeoffice, okolo běhaj děti, pro který je těžký vymyslet nějakou zábavu. Že jí to zase doma celý neklape, a tak dále a dále – on se pro to popíjení důvod proč přeci vždycky najde. Ale to sakra neomlouvá – právě kvůli těm dětem hlavně …

Taky to přeci neznamená, že do sebe musí lejt minimálně to víno … Její heslo, že je to jen jedna sklenička a ta je zdravá jí už moc nebaštím, protože jedna to rozhodně není a určitě je proložená i něčím ostřejším … Po jedný i na lačno se neplete takhle jazyk v 9 ráno … A ještě k tomu ne denně …

Večer zase tady vidím na chatu, jak se lidem pletou písmenka víc než obvykle v řádcích textu, jak nejsou schopný napsat správně žádný slovo, občas se na upozornění kamarádů odsud podívám na webky a to je teda taky dílo … Kolikrát je tam vidět krásná holka a je zlitá pod obraz. Tedy minimálně, dost jich tam je i se zorničkama přes celej obraz z něčeho jinýho, což je nakonec asi ještě smutnější varianta …

Co se to s těma lidma už děje? Je to jen tím covidem? Bylo to dřív míň vidět?

A to zase pozor, aby mě někdo nenapsal, že moralizuju a jsem jak pan doktor Nešpor – nejsem abstinent, taky si občas dám, taky se umím pořádně zlískat, když se paří … Taky nedržím „suchý únor“ - ale vím, kde mám hranici, kdy si tu skleničku čehokoliv dám pro chuť … Přeci nebudu třebas zapíjet vepřovou s knedlíkem a zelím šťávou – se ví, že to chce třeba skleničku piva … Kančí guláš zase víno ,-P ...

Vidím, jak je marný to s ní denně probírat – jak jsme na tom Skypu spolu, ale přesto teď tak vzdálený, jak je tahle komunikace jiná, než v reálu. To bych jí snad i jednu vrazila, aby se probrala ...

Každej z nás má kdykoliv hodně důvodů k tomu pít, přesto to neděláme …

Měla jsem už takhle jednu kamarádku – byla „zelená vdova“, jak se říká a tam se ze skleničky stala lahvinka denně, pak dvě, pak tvrdej schovávanej všude po domě. A nedopadlo to tam celý dobře a nechci to sem radši ani psát.

Máte teď taky ve svým okolí někoho, kdo to takhle má? A jak se k tomu stavíte? Jak takovýhle osobě pomoct alespoň vysvětlit, že tohle není dobrý řešení ničeho? Že ubližuje jen sama sobě a hlavně svýmu okolí tím, že se z ní stává alkoholik ...

Taky tady do sebe sakra nic neleju a že bych asi nejspíš důvodů měla …

Co s tou káčou pitomou? A ještě teď, když se nedá nikam jít ...