...na počátku bylo Slovo...
Nevím kdy se to přesně stalo, zřejmě postupný proces, ale slovům nevěřím.
Jsou to pro mě prázdné informace. Zbytečný otevírání pusy. Marný plýtvání písmeny.
Mě ovlivní gesto, pohled, úsměv.
A tohle vyzařování člověk neočůrá.
Konverzace, ať už mluvená nebo psaná probíhá často tak, že daná osoba něco řekne nebo napíše a já reaguju"jen" v duchu.
Miluju tě!
Hm a proč máš prázdný pohled a neusmíváš se?
Jsi krásná!
Nevěřím ti to!
Toužím po tobě!
Po mě nebo po sexu?
Jsi vážně dobrá!
Tak se vymáčkni, co potřebuješ?
Naopak někdy stačí drobný detail, a já vím.
Beze slov.
Že TO tam je. Že si rozumíme. Že společný mlčení je lepší než společný tlachání.
Nepotřebuju poplácávat po zádech a drbat ego za ušima.
Jsem už velká holka. Taky trochu víla a čarodějka.
A my víme 😉
Komentáře uživatelů
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Netřeba slov 😊

