I Hurt myself today.
10.3.2021 17:00
Ani nevím jak se to stalo. A vlastně asi o nic úplně nejde. Když jsem to udělala před pár lety tak to bylo do krve. Dnes už na to nejsem zvyklá, je to jen malé podráždění kůže. Ani nevím co byl ten "trigger". Možná už nevím co dál. Za poslední rok jsem přibrala 20 kilo. Nesnáším se víc než kdy dřív. Myslela jsem, že zvládnu dostat se zpět do kondice a postupně se toho zbavit. Ale asi ne. Dva měsíce hledám práci. Teď se konečně začalo něco vyvíjet, že by to mohlo dopadnout, ale pak jakoby to zase nabralo opačný směr. Myslím, že moje psychika už to déle nedá. Kamarád nás pozval na chlastačku v pátek. Nejdřív jsem si říkala, že co když nás po cestě domů vyhmátnou policajti... A teď si říkám no a co?! Tak mě zavřou, za to, že jsem na konci sil? Za to, že nemám roušku venku, kde za hodinu procházky potkám jednoho člověka? Ne, už nemůžu. Jsem skoro na konci. Přijdu si jako zpátky v pubertě. V situaci, kdy mě moje psychika hnala k různým věcem. Je to tak podobné. A nechutné. A ubíjející. A už nevím jak dlouho se ještě dokážu tvářit, že to zvládnu.
A jestli chcete tu správnou písničku k tomuhle blogu, tak jedině Johnny Cash - Hurt.
Komentáře uživatelů
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Jestli studuje humanitu, tak se muze vesele sprtat dal, jakakoliv vysoka, ktera vyzaduje prakticke znalosti a dovednosti je mimo.
Je rozdil hledat brigadu pro muze a zenu, to muzu rict z vlastni zkusenosti. Mozna studenti ICT najdou praci snadno a muzi s ŘP.
Neni prace pro kvalifikovane, natoz pro studaky.
Psal se rok 2010.
Leden. Umřela babička.
Březen. Dostal jsem od bývalky kopačky, asi abych byl na všechno, co mělo přijít, sám
Květen. Máti prohrála s rakovinou. Druhý pohřeb.
Červenec. RIP otec. Rakovina jater. Jdu do pohřební služby žádat o možstevní slevu.
Září. zubní kaz umí taky potrápit. Byl to velmi příjemný měsíc, ob den zubařka a antibiotika. Takový hezký zpříjemnění jinak nudných dní.
Listopad. Dlouholetý zaměstnavatel krachuje. Sám, na pracáku, před vánocema, dlužil tři výplaty.... Šťastný a veselý.
A tebe vykolejí takový detail, jako že jsi zrovna bez práce a že musíš dřepět doma. Jsi mladá a zdravá, to dáš.
Co se práce týká, my máme zrovna vypsaný nějaký volný pozice a předminulý týden přišel jeden mlaďoch na pohovor jako elektromechanik. Praxi neměl. Kolega mu dal test, 8 bodů z 50. Dutej jak Babiš. A řekl si o 20 čistýho. Jasně, že nemá práci u nás...
Takže neplýtvej energií na sebepoškozování. Projdi s inzeráty, kde si myslíš, že bys to zvládla. Jdi na pohovor a až se tě zeptají na plat, řekni si něco těsně nad dolní mezí z inzerátu. Nemáš praxi, nesmíš jít výš.Vezmou tě, zaučíš se a získáš zkušenosti a praxi.
Až se zapracuješ, dobrý šéf ti přidá. Když ne, tak tě aspoň nebude tlačit čas jak na pracáku a poběží ti praxe, takže po práci můžeš v klidu chodit na pohovory a hledat něco lepšího. Platově si polepšíš, protože už máš nějakou praxi a něco umíš. Naber praxi v další práci...
Vypracuješ se a nejdeš dobrou práci, ale nestane se to ze dne na den. Bojuj!
@mongoo ne. V nasi rodine smrt neznamena sproste slovo, lidi prichazi a odchazi. Stryc zemrel ve 43 na infarkt, sestrenici bylo 8, bratranci 15, prilis dlouhovekych u nas v rodine neni. Porad dite bude mit otce, tety, stryce, prarodice, kteri jsou schopni se postarat. Smutne je, kdyz rodice vidi umirat deti ale obracene? Proste zivot a stat se muze cokoliv.
