I Hurt myself today.

Ani nevím jak se to stalo. A vlastně asi o nic úplně nejde. Když jsem to udělala před pár lety tak to bylo do krve. Dnes už na to nejsem zvyklá, je to jen malé podráždění kůže. Ani nevím co byl ten "trigger". Možná už nevím co dál. Za poslední rok jsem přibrala 20 kilo. Nesnáším se víc než kdy dřív. Myslela jsem, že zvládnu dostat se zpět do kondice a postupně se toho zbavit. Ale asi ne. Dva měsíce hledám práci. Teď se konečně začalo něco vyvíjet, že by to mohlo dopadnout, ale pak jakoby to zase nabralo opačný směr. Myslím, že moje psychika už to déle nedá. Kamarád nás pozval na chlastačku v pátek. Nejdřív jsem si říkala, že co když nás po cestě domů vyhmátnou policajti... A teď si říkám no a co?! Tak mě zavřou, za to, že jsem na konci sil? Za to, že nemám roušku venku, kde za hodinu procházky potkám jednoho člověka? Ne, už nemůžu. Jsem skoro na konci. Přijdu si jako zpátky v pubertě. V situaci, kdy mě moje psychika hnala k různým věcem. Je to tak podobné. A nechutné. A ubíjející. A už nevím jak dlouho se ještě dokážu tvářit, že to zvládnu.

A jestli chcete tu správnou písničku k tomuhle blogu, tak jedině Johnny Cash - Hurt.