Inzerát

23.3.2021 11:23 Sarrahh

Už uteklo hodně vody, co se stal tenhle příběh, ale myslím, že mu to neubírá nic na kráse.
Před lety se rozvedla jedna moje dlouholetá přítelkyně. Důvodem nebyl chlap, tedy byl, ale ne cizí, ale ten, kterého měla doma. Prožili spolu přes 20 let manželství, přežili i smrt dvou dětí, kdy si jedno z nich vzalo život samo a druhému ho vzal opilý řidič. Přežili jeho nemoc i její deprese, které „nezvládla“ potom, co se dívala do hrobu druhému ze svých synů. Přežili těhotenství dcery dlouho předtím, než byla plnoletá.
Ona byla v dobrém „matka kvočna“, zatímco já jsem trávila noci pod širákem na festivalech, ona vstávala v 5 ráno, aby „ty její“ měli k snídani čerstvou bábovku a křupavé rohlíky.
Zatímco já do noci „zachraňovala“ svět, ona ubrouskovou metodou zkrášlovala dětské skříně, aby „to“ měli hezké.
Zatímco já seděla s přítelem pod hvězdami a čekali jsme na to, až bude padat jedna z nich, ona pletla svetr svému muži, aby mu nebyla zima.
A jak dělala všechny tyhle věci, ani si nevšimli, že se začaly vytrácet ty drobnosti. Když on šel do krámu a přinesl ji bílou čokoládu, protože ji stejně jako já má nejradši. Nebo kytku jen tak, prostě proto, že šel kolem květinářky.
Všimla si, až když holky byly z domu. A ona najednou neměla pro koho vyvařovat tři druhy jídel a péct dva druhy moučníků.
V tu chvilku si všimla, že jí příchod muže nejen už dávno nevyvolává motýlky v břiše, ale už ani úsměv na rtech.
Pár měsíců se to pokoušela napravit. Chtěla si sednout pod hvězdy o kterých jsem ji vyprávěla já a třeba zajet na ten fesťák, kam se přes všechny své povinnosti nedostala. Ale nebylo s kým. Její muž si zvykl, že jeho žena nemá čas.
A tak si jednou večer sedli a všechno to probrali. A protože byli rozumní, domluvili se, že půjdou od sebe. Rozvod proběhl v klidu na první stání. Bez stopy zlé krve si potom zašli na oběd.
On se odstěhoval do domku po rodičích a jí nechal v tom dokonalém domově, který vytvořila a kde na futrech dveří byly čárky, jak děti postupně rostly.
Přes půl roku si to užívala. Nic nemusela a všechno mohla. Ale potom jí začal chybět polibek na přivítanou a spokojené oddychování muže, co by spal po jejím boku.
Věděla, že mě ty „internety“ nejsou cizí a tak přišla za mnou, jestli by jsem jí nepomohla dát dohromady rozumný inzerát. Že dát ho na seznamku už zvládne.
Složili jsme klasický a přesto originální ve smyslu : „…zůstala jsem sama, děti odešly...hledám někoho, s kým mi bude prima...ráda vařím...vztahu se nebráním“.
Volala mi druhý den poněkud vyděšená. Že ty odpovědi jsou nějaké „divné“
Když jsme si u ní nalila skleničku vína a otevřela vzkazník, málem jsem spáchala nechtěnou sebevraždu utopením.
Volně se střídalo „…čubko, vyšukám tě jako nikdo...“ a „Madam, udělám cokoli“.
Potom, co mi půjčila čisté tričko, opatrně jsem se zeptala.
Kam že ten inzerát kruci dala??
Chvilku přemýšlela a potom otevřela stránku kde blikal rudý nápis: „Jsme ti, před kterými Vás rodiče varovali!“
Vypila jsem skleničku na ex, druhou postavila před ní a po prvé za ty léta, co jsme se znali, jsme si začali povídat o sexu.
Vysvětlila jsem jí, co je to dom a sub a pokoušela se nesmát nahlas, když do sebe klopila jednu skleničku za druhou a prokládala to větami:
„Bože já jsem blbá...to jako fakt...a ne. . . ne.“
Při druhé láhvi jsem ji přemluvila, aby odpověděla jednomu z potencionálních nápadníků. Co kdyby...vždyť za to nic nedáš.
Ráno si nadávala, že to udělala, ale utěšovala se tím, že stejně nenapíše.
Pár měsíců jsme se neviděli a já jen občas dostávala kusé zprávy: „…píšeme si...je prima...pojedeme na výlet...bylo to prima.“
Potom mě pozvala na večeři. Přinesla jsem láhev vína, kterou máme obě rády.
Když mi otevřela, skoro jsem ji nepoznala. Obarvené vlasy, nalakované nehty, zhubla minimálně 10 kg a na sobě měla přiléhavé tmavě šaty. Marně jsem se snažila vzpomenout, jestli jsem ji někdy předtím viděla v šatech.
Po kuchyni se s lehkostí baletního mistra
pohyboval muž téměř o 20 let mladší. Sršel humorem a bylo vidět že, je ve svém živlu.
Když se mu pokusila pomoc s přípravou večeře jemně, ale nesmlouvavě ji posadil do křesla a před ní postavil skleničku s vínem.
A ona jen seděla a culila se na něj jako puberťačka.
A já je sledovala jak poslední díl Hry o trůny.
Byli tak úžasní, že občas, když mě na zlomek vteřiny napadne, že láska je blud, vzpomenu si na ty dva a vím, že nikdy není pozdě.