Velikonoční "pohlazení"

On to byl vlastně takovej menší nářez. Rychlý a nečekaný. Vzbudil mě a vytáhl rovnou z postele. Ospalou a vláčnou.

Když jsem viděla tu pomlázku, na které se ve vzduchu vznášely jednotlivé stuhy, vůbec mě nenapadlo, jak krásně zmalují mou prdel. Ale jsem stále naivní a dávno uvěřila tomu, že se mi už nemůže nic stát. Všechno bylo tak dávno. Pustila ho domů s tím, že se jedná o seriózní velikonoční návštěvu.

V osmnácti se u nás doma střídal jeden kluk za druhým, party kamarádů, ale snažila jsem si vyprosit jemnější zacházení s mou zadnicí. Tenkrát nikdo netušil, jaká jsem čubka. A popravdě jsem to netušila pořádně ani já sama. Dnes jsem se nebránila, bylo to takové překvápko, že mi okamžitě zmizely ruce za zády v poutech a já stála s vyšpuleným zadkem opřená o kuchyňskou linku.

Myslím, že jsem počítala do dvaceti a už to sakra bolelo. Ale zároveň jsem se cítila komfortně, protože přesně sem patřím. A patří mě pořádně seřezat, když je k tomu navíc pádný důvod. Pro subky by měly být Velikonoce vlastně tím největším svátkem v roce.

Když mi kamarádka o pár dnů dříve posílala krátké video „Velikonoce ve stylu sado maso“. Smutně jsem jen koukala. A obcházela mě závist. Není nic hezčího, než se pak dívat na sešvihané půlky v zrcadle a ještě několik dnů poté si přejíždět rukou po geometrických obrazcích, které se mění v něco abstraktního. Mít krásné vzpomínky.

Ty jsem dnes měla po celý den, i ta příprava chlebíčků byla zajímavější. Stála jsem neustále v místě dění. Kde jsem ráno musela vytřít podlahu, protože byla celá mokrá. Stejně jako mé kalhoty od pyžama stažené ke kolenům, když mi brutálně prstil kundu a já nekontrolovaně stříkala. Squirt byl krásný a také nečekaný bonus velikonočního pondělí.

Sesunula jsem se k zemi, koukala nevěřícně nad sebe. Hrábl do košíku a vzal si obarvené vajíčko. Vzpomínku na desetiminutovou koledu.

A zmizel.