Jsem Dominant! Vážně?

Má nevraživost se stupňuje.

Každý první je tu dominant. Většinou od chvíle, kdy zjistí, že jsem subka.
Do té doby chce něžné milování, lízat mou kundičku, líbat mé nožičky, masírovat mi olejíčkem záda. Mluví na mě ve zdrobnělinách, po kterých mě místo něžnosti zalévá vlna odporu. Ale uznávám, každá jsme kus jiný a každá vstřebáváme tyto výrazy jinak. Ale pro subku (pro některé i nesubky) je to jako červený hadr na býka.

A Dom je i tehdy, když si do profilu napsal, že nemá problém ukázat svou monstrózní chloubu. Zbytečně mi hází spamy v podobě ztopořených ocasů do pošty (ty tam teda hází kdekdo) a ještě je doprovází drsnými slovy. Na mé otevřené komentáře pak blije cosi o poslušnosti drzé čubky.

Bohudík jsem vnímavá bytost, s mozkem a názorem. Na ten mám dokonce i jako silně submisivní žena nárok. Ano, já si vybírám. Gentlemana, který se o mě postará se vší parádou. Kterému svěřím své tělo a duši, kterému předám zodpovědnost sama za sebe a který mě ochrání.

Být dominantní v sexu je jedna věc, ale vědět, co se skutečně od dominantního chlapa očekává, věc druhá. Ne, vážně netoužím po experimentu ve vanilkovém vztahu a už vůbec nemám chuť nikoho zaučovat.

Přirozenost. Ta ukazuje cestu. Nejde si říct: „Od teď budu Dom.“ Nebo možná jde a pak to v úvodních vzkazech vypadá asi takhle:

„Děvko, od teď mě budeš poslouchat!“
„Podržíš mi, kurvo?“
„Mohl bych ti seřezat prdel, couro…“

A co ještě?

Stopka! Tady končíme.

Ani tomuto slovu neporozumíš, protože nevíš, kdo skutečně jsem a co chci.
Přesvědčovat mě nemá taky cenu. Jen si naběhneš ještě na něco ostřejšího.