Blbá - ale vaše... :)

13.4.2021 05:12 -kapka-

Nemá cenu utíkat a schovávat se.
Jednou stejně přijde den, kdy vás ta minulost dožene...
Já třeba chtěla před nějakým časem zapomenout na tyhle stránky - a kdyby mi jednou neklekla mailová schránka a kdybych si bývala nevzpomněla, že spojení můžu využít ještě přes kanál tady v amatérské poště, tak by se mi to možná i povedlo.
A popravdě, stejně by tam ve mně kus vás asi zůstal.
Protože když třeba někde vidím dvě ženská propletená těla, vždycky mi bleskne hlavou - "Tak to by bylo něco pro našeho šukyho.." :) Nebo když překračuji psí pozdrav na chodníku, snažím se s pozitivní myšlenkou nenadávat a vsugerovat si, že i hovno je náš přítel. - A nebo když jsem se dnes ráno píchla o kaktus, hned mi naskočil tady náš kaktus - který přesto, že je píchavý, tak mu většina z nás tvrdošíjně přidává to eLko - a rázem je z něj kaktus pichLavý. :)
U jídelní nabídky "řízek" si vždycky vzpomenu na Topase, nebo u koprovky na Brtníka, který je čerstvý dědeček. :) Vtipy mi vyvolají vzpomínku na milý úsměv Oralofila a jeho pozdější větu těsně u ucha - "přesně takhle jsem si tě představoval :) " - když jsme se loučili.
Když potkám velkého psa, vzpomenu si na Megan s Mazlinkou, u pořadu o krokodýlech na sliga a jeho překvapení (mně přichystané pro radost). Řetízek, který mám právě na krku, mám od krásné Pet - moncherry se srdcem na dlani...
Připomenou mi vás i fotky z hluboké minulosti, které mi před týdnem přistály ve schránce. Byly nahatý, divoký a červenám se ještě dneska, ale taková jsem opravdu chvíli byla, to už nevrátím...
Připomenou mi to i červánky na obloze, protože vím, že by se určitě líbily Fredovi. I deštník s kapkama, postavený u bot, který jsem dostala k narozkám od Psycho s Lady na jeho čtyřicátinách. Odjíždějící vlak mi pokaždé vyvolá vzpomínku na někoho, kdo bydlí v Praze, (či těsně za Prahou) - a taky na gapora a jeho smutné - "Ještě nejezdi..." - a tak bych mohla pokračovat dál.
Je těžké zapomenout úplně a kdo tudy jenom tak neprolítl - ale nechal tady i kus sebe, vypsané třeba do blogů, tak mi možná rozumí. Možná i proto se říká, že jednou amatér - navždy amatér. :)
Teď myslím hlavně na lidi, kteří jsou s náma tady, na blozích. A nemusíte být vůbec aktivní, nemusíte se ani zapojovat do diskusí a třeba jenom čtete.
Myslím si, že v každém z nás ten kousek amatéra navždy zůstane. Ať už díky tomu, že si odnesete nějakou vlastní zkušenost, která vás pak ochrání v tom normálním světě - třeba jen proto, že dokážete včas rozeznat, když něco nesedí. A nebo si naopak odnesete větší sebevědomí, což není vůbec málo. Někoho i jen to pomůže nakopnout a obrátit jeho život k lepšímu.. V každém z nás něco zůstane.
A já jsem si odnesla ještě něco.:)
Naučila jsem se dívat kolem sebe. Vlastně mě to naučil taky jeden z vás. :)
Jezdil sem na služební cesty a už jsem o něm psala v "Malování, nebo milování", možná si někdo vzpomene. Když tady měl tenkrát ještě práci, tak jsme se občas sešli a někdy jsme se šli jen tak projít po městě. Budějce jsou krásné město, obzvlášť to staré, kolem náměstí. A jednou jsme šli Hradební uličkou, to je taková úzká ulice mezi baráky. Já jsem se jako vždycky dívala pod nohy, abych nezakopla a on najednou povídá - "Tady je takových nádherných domů, všimla sis vůbec? Ty štíty... A ty emblémy na nich, úžasný.. A ten chrlič támhle, vidíš? Teda tady je to pastva pro oči...."
Zvedla jsem hlavu a snad poprvé po dvaceti letech jsem si všimla té krásy, kterou mám přímo nad hlavou.
Všimli jste si někdy, jak chodíme a nepodíváme se výš, než před sebe? Všímám si toho od doby, kdy mě na to upozornil on.
I v lese potkávám lidi, kteří se dívají jenom pod nohy - a přitom ten nejkrásnější pohled je právě ten nahoru, přes koruny stromů na plující mraky. Nebo když jsme se vždycky sešly před noční s kolegyní, která bydlí kousek ode mne. Povídám jí cestou - "Podívej na ty červánky, to je jako když hoří nebe, to je nádhera."
A ona vždycky udiveně zvedla hlavu od země a s takovým přiblblým tónem se znuděně ptá - "Kdééé??"
To by mě vždycky čert vzal. :)) Jak může někdo takovou nádheru nevidět, já to nechápu. :)
Všimněte si schválně, že většinou se opravdu díváme na chodník, nebo do výkladních skříní. Možná tak ještě před sebe, abychom do někoho nevrazili, nebo pod nohy, abychom do něčeho nešlápli. Ale málo kdo zvedne ty oči výš a podívá se nahoru. A přitom je tam tolik krásy k vidění. I ve městě.
Těch různě tvarovaných domovních štítů, někdy i falešných, aby zepředu lidi zmátly, že je dům vyšší, což mě baví. :) Štíty s různými okýnky a ornamenty a zdobené fasády a ty chrliče vody a malinkaté balkónky, na které se vejde sotva květináč. :)
Za touhle romantikou se jezdíme potěšit až někam do Holašovic, nebo do Itálie a přitom je máme přímo před nosem. A ty úžasné emblémy nad každým druhým vchodem, nebo mezi okny, všelijaké sošky rytířů, zvířátek, andílků, nebo hlavy čertů a pohřivených tváří rohatých ďáblů a hned vedle spanilých dívek v dlouhých róbách, nesoucích na rameni vázy, nebo karafy.
Opravdu je to "pastva pro oči" - jak kdysi řekl a jak mě naučil vidět jeden amatér.
A i ten ve mně zůstane, jako ostatní. :)

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@-delice - Ajo. *244* Tak příště. :)))
@-kapka- ženy nikdy nevypadají zle přiteplale...zeptej se sukyho...:-)))
@Promezame - Zrovna včera jsem na tebe myslela, když jsem probírala fotky. Ani nevíš, jak bych to chtěla všechno vrátit... aspoň na jeden den.. Fakt se mi po tom stejská.. *174*

@fythes - Já taky mávám do dálky a díky moc. :)

@-delice - Taky na tebe myslíme. :)
Chtěla jsem tam zmínit i tebe - teda spíš ty tvoje oči - moje sousedka je má přesně jako ty, ale bála jsem se, abych nevypadala přiteplale. :)))
@-kapka Občas zírám do noční oblohy a když svítí hvězdy, říkám si..Bože to je nádhera...taky na Vás všechny myslím..:-)
@-kapka- pro mě byla Praha právě taky moc velká, ale teď už mi to vůbec nepřijde a tady koukám hlavně nahoru, nahoře je Praha nejhezčí 😉
@-kapka- ... Hezký večer, nepíšu, ale čtu a moc Tě zdravím *21**277*
jsem nadržený
Krásné počteníčko. Díky*24*