Asi i na mě to je moc

17.4.2021 21:58 Gusci

Myslela jsem si, že dění kolem zákazů vycházení, zacházení, povinností nošení roušek, respirátorů, inspirátorů, navigátorů, složitostí kolem pohybu mimo mísu, okresů a dokonce obce, že to jde už dávno nějak tak mimo mě.

Nejsem příliš kontaktní typ, jednoduše řečeno, neslejzám se běžně a není to pro mě přirozené.
Ve chvíli kdy se cokoliv stane masovou záležitostí, já to ono opouštím.

Neumím navazovat taková ta "normální", plytká, přátelství, kdy to spíš vypadá jako by vám někdo opakovaně a dokonce s přátelským úsměvem, ale nejspíš se sadistickým uspokojením, opakovaně dupal na bolavý palec a vaší jedinou možnou, společensky přijatelnou odpovědí, je se za ta muka omluvit.

Ta skutečně skutečná přátelství a popravdě ani nevím jak jsem k nim přišla, opečovávám?
Netuším! Neopečovávám, buďto jsou a nebo nejsou, zvykla jsem si v tomhle respektovat toho druhého, že už mě má plný zuby a nebo v mém případě, ho nijak, to přátelství, nenaplňuji, to spíš :)
Na tom, že to bolí to nic moc neubere, ale,
protože pohledy zůčastněných stran se mohou lišit v tom, co je a co už není vhodné. J
á mám tu hranici vážně dost jinde.
Raději stojím na špičkách, proto slon v porcelánu a mezilidské vztahy, pokud je teda stejně jako já, slon zmaten tím, že se musí probojovat změtí porcelánu, tak aby neublížil jedinnému šálku ani podšálku, jsou mi jeho obavy víc než blízké a jsou pro mě ideálním příměrem

Jsem do jisté míry opravdu asociál, přestože mám lidi ráda. Já mám vlastně ráda lidskou společnost, takovou tu divokou, otevřenou, umím pařit do svítání, udělat kravál, dokážu se bavit když mě to baví, ale potom.. potom mi dejte svatej klid!

V mém měřítku jsou možnosti sdílet s někým společný prostor, pocity sounáležitosti a to co obecně lidskou společnost stmeluje, poněkud omezené.
Nicméně pokud jej už sdílím, dám do toho všechnu dostupnou trpělivost, snahu a pochopení. Naneštěstí jen do chvíle kdy onomu prostoru nedojde doba spotřeby.
Netvrdím, že bych okamžitě bořila mosty, né, jen si usurpuji právo na nějakou dobu prostě jen mlčet.

Toť vše k tomu abych se vykreslila jak to je jen možné reálně a nejspíš jako úplnej idiot.

Mohla bych se chválit, plácat se po ramenou a lízt si do vlastního otvůrku, ale ten kdo z vás to někdy zkoušel ví, že je to přinejmenším problematické.
Budeme tedy pracovat s tím, že jsem především asociální idiot a, že moje dobré vlastnosti jsou jen takové ty třešínky na dortíku, které potěší, ale pro ně si je člověk většinou nepořizuje.

Tak tedy k věci, jako asociál nezapláču nad nemožností sdílet stejné prostory s několika dalšími osobami, tvář mi nezbledne nad představou, že mě, nebo nedej bóže snad já, někoho nenavštívím. Byl mi vlastně šumák i zákaz pohybu mezi okresy, hodně omezení se mě prakticky vůbec nedotýkala.

Jenže a to mám za sebou třítýdenní karanténu, paradoxně až teď začínám depkařit.
Vyhlídka na budoucnost mi přijde horší než bezpečnostní audit a nechtějte vědět jak se cítím, když se tyhle okolnosti náhodou sejdou.

Často jsem bývala sama, ale nikdy jsem se necítila osamělá!
Nikdy tak jako teď!
Možná mi to připomíná jednu životní situaci, kdy jsem byla podobně napjatá, ale v té době bylo všechno jinak. Potkala jsem tu lidi kteří prostě jen poslouchali, neanalizovali a jen byli, navíc k tomu všemu obsahovali to erotické vzrušujícno, přesně tak jak se nám to holkám líbí.

To se to vykecává hodiny a hodiny s někým kdo je evidentně kámoš a navíc vás u jeho textu občas mrazí, občas hoříte jako pochodeň.

Víte co, já, nebýt korektní, napsala bych, že to co se tu na Amatérech v poslední době objevuje, jsou jen bezpohlavní sráči!
Ale protože se musím snažit být korektní a sprostá slova jsou mi drsnou severskou výchovou zapovězena, napíšu jen, že společnost mužů na blozích je pro mě částečně, nevyhovující. Ale zato ve velké míře!

Opusťte prosím všeobjímající vesmír, vykašlete se na přehnanou sebelásku, nebo naopak sebelítost, příroda vám dala do vínku velké množství testosteronu, tak s ním pracujte!
Na ukňouraný vzkazy, blogy, výkřiky, jsme tu my holky.

Dlouhou dobu tyhle stránky odolávaly tomu facebookovýmu trendu, být za každou cenu milován, i kdybych měl trvat na tom, že ráno snídám bramborový šlupky a večer usínám s čistým svědomím jak pěkně jsem roztřídil kontejner na směšný odpad a nakonec se dokopal k tomu to opravdu praktikovat.

Bramborový šlupky nemá nikdo rád a odpadem se trousíš jen z opravdový nouze! A o aplikovaní ekologii nerozhodují jednotlivci, ale masy, který si tímto určitě neoslovil.

Dojem ještě umocní příspěvky různým organizacím, kde pro ty nešťastné afričánky ohrožené hladem a vším možným, můžeme nohy a ruce nechat a proto platíme vlastní odborníky místo toho abychom za menší peníze zaměstnali místní a přitom sousedka seniorka, trpící podvýživou o patro níž, nakupuje jen u Vietnaců, protože jejich produkty jsou nejen levné, ale do patra se snáz nesou!

Každá bytost s prsama, cítíci se méněcená, se určitě nad podobným profilem tetelí štěstím, ale holky a bude to pro spoustu mužů překvapením, mají občas i svou osobnost, charakter, dá se s nima občas víc než je šukat.

Mějte přece ohledy i na ženy s nízkou touhou po sebedestrukci vlastního já.

Vlastně nevím proč vám to sem píšu, když vámi z velký většiny pohrdám.
Je mi asi tak nějak, jako spisovateli kterému ze dne na den vymřela z neobjasněných důvodů většina čtenářstva.
Nejspíš nebyl nikdo jinej po ruce.
Možná zvyk?
Nejspíš se cítím vážně osamělá a koronavirová opatření dolehla konečně plnou vahou i na mě.
Možná jsem chtěla upozornit i na to, že každý pivo není pivo, stejně tak, že ne každej kterýmu se bimbá mezi nohama pindík, je chlap.

Být srábek, přiznám se, že mi někdo s tím charakterem za účasti testosteronu docela chybí a tahle hloupá doba tak docela mému stavu nenahrává.

Ke znění článku přispěli:
jak to přesně pojmenovat aby mi to zase nesmazali,
místní pivovar kde se zachraňovalo pivo!

Jako další a ne menší měrou a též ne zcela dobrovolně, se zasloužili:
Apocalyptica - Nina Hagen
The Rasmus
David Bowie
Linkin Park
Radiohead
Muse a další :))