Ty líbáš milence?

Není to tak dávno, co se mě kamarádka zeptala, jestli líbám svoje milence. Nějak jsem nechápala, kam svým dotazem směřuje. Při bližším zkoumání jsem se dopátrala, že naráží na film Pretty woman, kde hlavní hrdinka poskytuje sexuální služby, ale odmítá klienty líbat.

Přiznávám, že mě vůbec nenapadlo nad tím takhle přemýšlet. Pro mě líbání k sexu prostě patří. Je jeho nedílnou součástí. Bez líbání mi to přijde nekompletní. Líbám se velmi ráda. Pokud tedy dotyčný neslintá jako buldok nebo doga. Anebo pokud líbání nepřipomíná dentální ošetření. To mi velmi narušuje můj vnitřní vesmír.

Jak může člověk navodit žádoucí intimitu a důvěru, když se s druhým nelíbá? U mě to bude mít i souvislost s tím, že moji milenci nejsou žádní klienti. Jsou to lidé, které nějakým způsobem znám. Mám s nimi určitý vztah. Buduji s nimi důvěru. Rozhodně neskáču do postele každému, kdo si řekne. To pro mě nemá smysl. Nejsem jenom zářez na pažbě. Mám ze sexu požitek.

Pod označením milenec si představím člověka, kterému důvěřuji, můžu s ním mluvit o čemkoliv. V jeho přítomnosti jsem sama sebou a na nic si nehraju. Pokud už s někým jsem, tak se mu v tu chvíli věnuju na sto procent. Jsem v tu chvíli v „našem“ světě. A to samé očekávám od druhé strany. A líbání je skvělý prostředek jak se do toho světa dostat.

A jak to máte Vy? Líbáte svoje milence a milenky?