Emčo, lehni!!

30.4.2021 12:07 -kapka-

Je hezké, když se s někým rozejdete a přesto jste spolu pořád v kontaktu.
Nebo takhle - ne jenom v kontaktu, ale že spolu i po další léta pořád vycházíte v dobrém a když dokonce zjistíte, že na vás ten druhý pořád nostalgicky vzpomíná.
Mně se to stalo včera. :)
Zavolal mi můj bývalý ... (jak to říct, asi kamarád s výhodama), že se mu blokly záda a potřebuje být na noční fit, jestli bych mu to teda nezkusila trochu promasírovat. No, trochu jsem se cukala, vždyť bych mu mohla nějak ublížit. Ale taky jsem prý ta duše dobrá, (a hodná a šikovná, říkal), tak jestli bych se mu na to nemohla aspoň podívat.
Říkala jsem si, že jsme se už neviděli asi dva roky, možná ještě dýl, takže ho docela ráda uvidím i tak a tak jsem se oblékla a vyrazila za ním. Doplazil se ke dveřím, aby mi odemkl a já v ten moment zahodila všechny obavy, že na mě hraje habaďůru, aby mě k sobě zas nalákal. Až jsem se za tu myšlenku zastyděla, v tomhle jeho stavu mi fakt nic nehrozí. :)
- Kapi, já tě tak rád vidím... Udělej si auu... prosim tě kafe. A mě taky můžeš, já nedosáhnu na hrnky." - povídá a belhá se dozadu na postel. Dávám do konvice vodu, pak stejně, jako tolikrát předtím, do dvou hrnků dvě lžičky mletého Jakobsu, bez cukru a bez mléka, jen špetku skořice na vůni a nadvakrát zalité. Je zvláštní, jak některé věci a rituály z mysli po léta nezmizí...
- "Tááák, už se to nese... (povídám) - Prosim tě, dej si kousek dál ty cigára a povídej, co vyvádíš? :) "
Ležérně mávl rukou a odfrkl - "No, páč jsem vůl, no.. Natahoval jsem se pro tyhle blbý cigára a najednou lup a hovno, hovno, slavný soude. Už jsem jen zařval a tys byla první, kdo mě napadl, že by mi mohl nějak pomoct, no.." Pohladila jsem ho po tváři a chlácholivě zašišlala - " Ale ty můj kudáčku majintej, tak ještě že mě máš.."
Pak jsem se pohodlně usadila proti němu a povídali jsme si, jako bychom se viděli včera naposled.
Ty dva roky předtím utekly jak voda. Dívám se na něj, jak zmužněl. Sluší mu to. A úplně stejně, jako před lety, mě dokáže rozesmát, až mi tečou slzy. :) Je fajn. Hodně fajn, škoda, že nevydrží jen u jedné sukně, což byl vlastně důvod, proč jsem to tenkrát skončila. Dopíjím poslední zbytek kafe a odnáším hrnky do kuchyně.
- "Tak, konec lelkování, ukaž, sundej to triko, ať se na tebe podívám." - říkám mu. Pobaveně se dívám, jak si jednou rukou přetahuje triko přes hlavu - což jsem nikdy neuměla. Musím mít vždycky ruce křížem. Všimli jste si toho taky, jak se ti chlapi divně svlékají? :)) Hází ho zmuchlaný přes židli a lehá si na břicho.
Takhle nahý je pořád k sežrání. Jeho paže, zvyklé na tvrdou práci, zdobí vytetovaná kérka s lebkou a přesýpacími hodinami a kolem nich několik pavučin, což ho dělá ještě rebelštějším a drsnějším. Až jsem polkla, jak se mi vrátily vzpomínky. Tohle zvíře bylo zvíře i samo o sobě a v posteli to se mnou umělo. A nebýt těch bokovek kolem, asi bych si ho tenkrát nechala na hraní.
Nalévám si do dlaní připravený olej a pomalu mu ho roztírám po zádech. Líbí se mi, jak se mi jeho kůže poddává pod rukama, jak se napíná a nechává vyniknout každému svalu, než zase zmizí pod prokrvenou pokožkou. Slastně zavírá oči a vrní, jako kotě. Mlčím a vnímám ho všemi smysly, abych mu nějak neublížila. Občas jen zamručí, občas trochu sykne, občas si něco zamumlá, nebo slastně vrní.
- "Teda kapi, ty máš ty ruce... To je přímo labutí píseň." - povídá a pak se zhluboka nadechuje a zase si něco mručí pod fousy. Teď zase. Už to udělal potřetí, akorát, že mu nerozumím a je mi blbý se blbě ptát. Takže když se znovu zhluboka nadechuje, honem se skláním blíž k němu, tak, aby mě neviděl, ale já abych slyšela a slyším, jak potichu brumlá do prostěradla - "Emčo, teď ne...." - a za chvíli zase - " Emčo lehni!!"
Koukám kolem, jestli se odněkud nevyloupne pes, nebo jestli mi na záda neskočí kočka, nebo nějaký jiný zvířátko, ale nic nevidím. Masíruju dál a slyším zase to mumlání- "Emčo, zalez.. dopr..čic.."
Ohýbám se dolů, jako to občas dělávala tchýně, když mi kontrolovala čistotu pod gaučem - ale nic. Zvedám oči a šmíruju po stropě, jestli si nepovídá třeba s pavoukem, (to zase dělala moje dcera, než jsem jí přišla na to, že si opečovává celý hnízdo i s malinkatýma pavoučkama v tý velký flašce z okurek). Všude pusto a prázdno.
- "Emčo, vole... lehni.." - Zafuněl zoufale do polštáře a zase se odmlčel a jen zhluboka pomalu dejchal.
Jo, tak tenhle dech už znám. A už asi tuším, komu říká Emča.... Ehm..
A tak trochu zněžním a sjíždím mu rukou na půlky, kde se chvilku zdržím a najednou slyším do polštáře zoufalé zakňourání - "Emčo, néé... Ty koni... ooh.." Pak se vzepjal jako v křeči a pak padl a bezvládně ležel zabořený s hlavou v polštáři tak, jak byl.
Vyděšeně na něj koukám a říkám si - Ty vole, ono ho asi trefilo.. Co teď???
Šťouchám do něj opatrně prstem, ale nic. Vyskakuje mi z hlavy, jak mi někdo někde říkal, že na mrtvý se nesahá, ale to bude asi pitomost.
V tom dvakrát zakašle a mně se nesmírně ulevuje. Fuj, tak to bylo o fous, todlecto. Po chvilince se zvedá a rukou za zády nenápadně stahuje prostěradlo a přitom se mi provinile dívá do očí a říká - "Promíň.... Tohle fakt nebylo v plánu. Ale můžu já za to, že nás pořád vzrušuješ?"
Chtělo se mi smát, i zároveň brečet úlevou, že žije, nebo mu vynadat, nebo....nevim co... Ale slyším se, jak vděčně říkám - "To je dobrý, vlastně je to čest, myslím, se říká.. ne?. :) A proč mu vlastně říkáš Emča, prosim tě?"
A on tak nevinně kouká a pak povídá - " No, já na tebe celý ty dva roky nezapomněl. Vlastně na tebe občas myslím pořád, vlastně my oba. A když jsi ho posledně tak hezky romanticky nazvala motýlem, tak mu to prostě už zůstalo. Jakože motýl Emanul, ten víš kterej, Emča, no... Chceš si ho aspoň pohladit?"
Nééé, to jsem fakt nechtěla. :)) Sbalila jsem si tašku a vykročila raději k domovu. Podle toho, jak oba ožili, byli už stejně oba v pořádku.

Jo, tak motýl Emanuel. E-e-e-emča. :)) Teď jdu po ulici a díky němu se tlemím, jako blbá zase, protože na tuhle historku jsem už málem zapomněla. To jsme spolu jednou takhle leželi unavení po divoké šukačce a odpočívali. Jenže já si po chvilce chtěla ještě hrát a on se mu jen líně povaloval po stehně a na chvíli si mě hodil do ignorace.
- "Hmm, asi má dost, taky's mu dala pěkně do těla a z orla je jen vrabec." - ( říká mi na to, pak si ho konejšivě pohladil a dodal ) - "Líbí se ti takhle?"
Pamatuju si, jak jsem na něj koukala a v hlavě mi šrotovalo, jak to mám formulovat, abych neřekla nějakou blbost a ještě mu třeba neublížila. Vždyť vypadal spíš jako sumýš.. nevím. Ale upřímně, co může být hezkého na sumýšovi, nebo na polomrtvé žížale... (Čímž nechci nikoho urazit.)
Takže jsem to jako romantická duše přece jen nechtěla říkat tak natvrdo a vypadlo ze mě, že víc, než vrabec, je spíš jako raněný motýl, který v souboji o čest a slávu přišel o křídla.... :)
No joo, jo, já vím. Nic neříkejte. :)))
Sama dodnes nevím, jak jsem na takovou blbost přišla. :) Ale důležitý je, že jeho orel záhy vstal, jako ten bájný fénix z popela a zase mě na křídlech odnesl do nebe...

A tak si říkám... když jsou ti kluci takhle v tom intimním hovoru, ať si mu klidně dál říká třeba Emčo.
Teda.... když to nebude přímo Emílek. :)

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@-kapka- a ještě k tomu, jak vychází moje maličkost s bývalými partnery/milenci/láskami - záleží na tom, jak se rozejdeme..s exmanželem v dobrém, ale každý máme svůj život a nevyhledáváme se, s bývalým přítelem ve zlém (rok a půl po strašlivém rozchodu to ve mě vře kdykoliv si na něj vzpomenu), s pár exmilenci občas vyměním pár písmenek o životě v přátelském duchu a to stačí online :)
Někde se "z orla stane vrabec", u nás frčí "chcíp kanárek" *3*
Jinak dobrá práce, holka. Kdo ví, jestli se zas někdy špatně "nenatáhne pro cigára" *2*
Mimochodem co používáš za olej? Zkusila bych to doma taky, jestli to nabudí i druhou stranu těla. Masáží si ho hýčkám poměrně často *13*
@-kapka- fakt je ten, že jsem pro, aby rodiče kvůli dětem co spolu mají, spolu dokázali alespoň tak nějak vycházet, ať už jsou děti malé nebo velké. Jsme dospělí a tak... Ale vyloženě kamarádit bych se s bývalou láskou vážně nedokázala. Nějaká hořkost tam asi zůstává u mě.
@-kapka- no já se z tebe snad otravim v elektrické troubě :D
@slivka01 - Nerozumím řeči tvého kmene. *18*
Kdo koho kam vykopával a kdo přežil, nebo nepřežil? :))
Zase jedna typická žencká co chlapa vykopne a pak se diví že to přežil ?
@Kapitan-Korkoran - Tak správně nastavený zrcadlo ti ukáže ledacos. *244*:))
@-kapka- ty potřebuješ zrcadlo na věneček? :O
@-kapka- sis to špatně vyložila, nemyslel jsem krásu ale iluze ;)