Zkuste se nad sebou zamyslet

Stala se mi taková nezvyklá věc, která se v životě občas stane. Člověk se zamiluje, a protože cítí, že je to ta pravá, tak má potřebu si ji k sobě nastěhovat už ani ne po měsíci vztahu, zvlášť, když všude kolem řádí pandemie a nedá se v podstatě nic. Jenže žádný člověk není na světě zcela sám, a proto i moje vyvolená má sourozence. Konkrétně sestru a tato sestra se před cca devíti měsíci rozhodla rozšířit řady nechvalně známých samoživitelek. Okolnosti neznám a soudit ji nebudu. Nicméně pro mě to mělo důsledek ten, že před zhruba týdnem se mě má vyvolená zeptala, jestli by nemohla za ségrou jet, pomoct ji v těch prvních týdnech, než se dá po porodu dohromady, což by vydalo na přibližně měsíční až pětitýdenní odloučení, že na online výuce může být tam stejně jako tady. Nemám rád, když někdo někomu něco zakazuje a tak jsem neviděl jediný důvod ji nepustit, i když mi bylo jasný, že po dvou měsících vztahu si budeme chybět extrémně. Ale slíbila, že v půlce se na víkend vrátí (já kvůli práci nemůžu jet na otočku přes celou republiku). A taky tedy jela. Jenže jsem chlap, v rozpuku, zdravej, venku, i když to tak nevypadá, řádí jaro. Vybouřit jsme se pořádně nestačili a touha je nezkrotná. Kdyby mě napadlo ji podvést, tak to bych si radši dal sám přes hubu. A tak mě napadlo vzít za kliku na mých milovaných amatérech, na který jsem poslední dobou kašlal, a vyřešit to šalamounsky. Najít tu nějakou spřízněnou duši v podobě fajn heteráka, pokecat si, povyměňovat fotky nahotinek, poplakat, jak se nám plní koule a zase si jít v klidu po svým.

A tady se dostávám k jádru pudla. Bohužel jsem opomněl jednu drobnost. Že jsem na amatérech. Nejsem puritán, je mi vlastně z duše jedno, co kdo dělá, ale když vám někdo začne tvrdit, že jste divnej, když neděláte níže uvedené věci, tak nevíte, jestli se smát nebo plakat. Takže takový malý kompilát z toho, co jsem se tu dozvěděl:

- ne, skutečně, když moje přítelkyně odjíždí na tak dlouhou dobu pryč, tak si sebou bere veškeré spodní prádlo, nebere si jenom jedny kalhotky a zbytek nenechává, abych k tomu mohl čuchat a pak do toho ejakulovat

- ne, skutečně nebudu nikomu posílat fotku skříně s prázdným fochem na spodní prádlo jako důkaz

- ne, skutečně nemám tak velký absťák, abych to dělal se psem, kočkou, andulkou, slepicí, slunéčkem sedmitečným, či jiným nebohým tvorem v okruhu sta mil (nevím, jestli to ten sodomita myslel vážně, pokud ano, tak Zdeněk Srstka tě vidí) a nebudu mít takový absťák ani na konci

- ne, skutečně nebudu posílat fotku své přítelkyně cizímu člověku

- ani fotku její těhotné sestry

- a už vůbec ne fotku jejich aktuálního lesbického sexu (který notabene neprovozujou)

- ne, skutečně na rodinných sešlostech zůstáváme všichni oblečení a naše údy nekončí u nikoho v puse nebo v zadnici

- a ne, ani když mi napíšete dalších patnáct zpráv, tak se na těchto situacích nic nezmění.

Já vím, že jsem v místech, kde se nepotkávají zcela normální lidé. O to víc si tu vážím každýho fajn normálního člověka, se kterým si můžeme pokecat, jako dva dospělí lidé, kteří mají jen trochu větší libido. A když se v názorech, či postojích, nesetkáme, tak se jako dva dospělí lidé rozejdeme. Akorát ti, na které mířím si z toho nejspíš nic nevezmou.