Reálné setkání Zn. Dělej si

se mnou, co chceš !
.
.
Poprvé si ho všimla před měsícem. Pochválil jí boty. Jenže v profilu měla fotku, kde byla bosa. Snažil se zaujmout. Intenzivně si psali 14 dní. Měla pocit, že ho zná celý život. Takové klišé. On z ní postupně vytáhnul všechno. Ona z něj skoro nic. Jen to, že bydlí sám a ještě jednou by chtěl ochutnat ženu. Chodila do jeho profilu nepřihlášená a četla si tu větu pořád dokola Ještě jednou bych chtěl ochutnat ženu. Fotku měl taky. Obličej z profilu, jak se v kovbojském klobouku dívá na západ slunce. Chtěla ho taky vidět. Ten západ slunce. S ním. Nebyla si jista, jestli ji chce. Nikdy nic nenaznačil, ale psal ji pořád. Občas v noci měl desetiminutové prodlevy a ona si myslela, že si píše ještě s někým jiným nebo chatuje. Vždycky, když se ho chtěla na něco osobního zeptat nebo stočit hovor na sex, předběhl ji s něčím jiným a ona mu dlouze odpovídala. O nemocném manželovi, dětech, které ji už nepotřebují, zemřelých rodičích, věrnému psovi, co ji trápilo ve škole, problémech v práci, čeho se bojí, co jí dělá radost, jak se stydí nahoty, jak poznala jen jednoho, svého muže ... vyblila mu na sebe úplně všechno a neznala ani jeho jméno.
.
(Na její obhajobu, musím říct, že někdy někoho potkáte a tak to máte. Není to naivní, není to nereálný. Ten cizí člověk bez jména vás, nevíte proč přitahuje. Ten člověk je nebo by mohl být váš osud. Jestli to tak bude, záleží na vás. Někdy stačí udělat krok, někdy musíte skočit. Ona za ním chtěla běžet.)
.
Eliška donesla manželovi večeři, chvilku si s ním povídala a šla k sobě. Jako každý pátek si napustila vanu, zapálila svíčky a otevřela víno. Vlezla si do voňavé pěny a užívala si, jak ji šumí do ucha. Jedna sklenička, že je víkend. Druhá sklenička, že je tak osamocená. Třetí, že má pozítří narozeniny a chtěla si dát dárek. Chtěla být poprvé nevěrná a zažít jaké to je, když ji zase drží v náručí muž a líbá. Chtěla, aby to byl on. Asi je 14 dní brzy, ale ona to už nemohla vydržet. Čtvrtou skleničku si už nenalila, už pila přímo z lahve. Za dvě hodiny, kdy byla flaška prázdná, mu napsala zprávu.
.
Reálné setkání Zn. Dělej si se mnou co chceš !
.
Udělala si to sprchou jako vždycky a v posteli se tak dlouho převalovala, že mu nafotila i pár fotek a hned odeslala. Odpovědi se toho večera už nedočkala. Ráno s těžkou kocovinou ji čekala zpráva. Neodpovídal ji proto, že by neměl čas nebo si psal s někým jiným. Plánoval jejich setkání a její narozeniny a ona ho jen o pár hodin předběhla. Někdy se překvapení nepovede.
"Zvu tě k sobě. Zařiď si, abys tu mohla zůstat přes noc. Oslavíme tvoje narozeniny. Těším se, že napíšeš ANO a já ti pošlu podrobnější informace. Marek".
Okamžitě zavolala dceři a zeptala se jí, jestli se pamatuje, jak se jí ptala, co chce k narozeninám. "Jo, řekla jsi, že stačí přijít, mami. Jasně, že přijdeme." odpověděla dcera. "Tak já bych si i přála, abys tady i spala a dohlídla na tátu a Evžena. " poprosila ji Eliška a dodala, že kamarádka má voucher na wellness víkend a oba s manželem dostali covid. "Bude mi stačit tam přijet odpoledne a druhý den se zase po obědě vrátím" zalhala, protože o tu šanci nechtěla přijít. "Dobře, máš to mít" souhlasila dcera. Nevěděla, co si bude s depresivním otcem povídat, ale těšila se aspoň na starého jezevčíka, který ji byl parťákem v pubertě, kdy předstírala, že venčí Evžena a potloukala se v místech s větší koncentrací chlapců.
.
Eliška začala vařit a chystat pohoštění. Pak se v koupelně dlouho upravovala až byla se svým vzhledem spokojená. Na 42 let nevypadala špatně, ale duševní únava a absence pozemských radovánek, udělaly své. Odbyla si oběd s rodinou, poděkovala za kytku a rozloučila se. Venku na parkovišti se zhluboka nadechla. Teplý jarní větřík a vůně kvetoucích stromů a keřů ji okamžitě zvedla náladu. Nervozita a strach z neznámého se rozplynuly. V telefonu si přečetla instrukce kam má jet.
.
Marek, Marek, Marek ... přemílala jeho jméno na jazyku. D8 byla v sobotní den volně průjezdná a za chvíli sjížděla na 45 na Siřejovice. Přes most se dostala na druhou stranu, projela malou vesničkou, aby se zpět k dálnici vrátila. Zaparkovala na parkovišti u McDonald. Měla tu nechat auto, přejít málo frekventovanou silnici, vylézt do kopce a vejít do zříceniny větrného mlýna Windsor. Šla pomalu, srdce měla až v krku. Jako první uslyšela muziku. Poznala písničku Ella Elle L´a. Její oblíbenou, tak melodickou a hlavně ve francouzštině. Ve francouzštině, kterou nedodělala. Když měla dělat státnice, byla už těhotná a vdávala se. Vešla do atria a uviděla ho. Seděl na torzu okna, jednu nohu spuštěnou dolů. Díval se na ni a čekal až k němu dojde. Usmíval se. Ona už taky. Seskočil, vyndal kytici kopretin, záměrně vynechal zdrobnělinu jejího jména Ela neměla to ráda a pozdravil ji Ahoj Pampeliško. Tak jí říkala nebožka maminka. Podal ji kopretiny, aby měl volné ruce a otevřel šampaňské. "To snad ne, on si pamatuje i Moët" ? podivila se v duchu. Nalil jen jednu skleničku a podal jí to. "Na tebe, krásko. Já nebudu, řídím." vysvětlil. "Já ale taky řídím, namítla." Ne, dneska už ne. Odjíždíme odsud mým autem." To se jí nelíbilo. Měla ráda věci pod kontrolou a taky chtěla, kdyby něco, aby mohla odjet. Ale dojal ji tím vším, že si to všechno pamatoval, že tu myšlenku hned zahnala.
.
(Je to dlouhý co ? A furt se ještě nic neděje. Jsem to měla rozdělit na pokračování. No, aspoň uvidím, jakou kdo máte výdrž)
.
Eli dopila skleničku a hned ji nalil další. "Marku, počkej, já ,,," "Jestli něco nebudem, tak čekat, hm ?" přerušil ji. "Kopni to do sebe, nehraj si na dámu." Zasmála se. Odebral ji věci a položil na okno a přistoupil k ní. Sundal jí sako. Rukama chytil její obličej do dlaní a zasypal ho polibky, pak ji dlouze vášnivě políbil a vzal do náručí. Odnesl ji na jedno z dalších oken, tak aby byla trochu vykloněná a položil ji. Stáhnul ji triko přes hlavu. Rozepnul kalhoty a stáhnul jen do půlky stehen. "Proč to děláš, když víš, že se bojím výšek ?" zeptala se a šly na ní mdloby. "Aby ses přestala bát výšek." nekompromisně odpověděl. "Takže když jsem ti napsala, že nemám ráda hady, tak ho máš taky připravenýho a omotáš mi ho kolem krku ?" Rozesmálo ho to. "Ne, jedinýho hada, kterýho mám, mám v kalhotách a neomotám, zas tak dlouhý není." Olíznul ji ďolíček pupíku a dělal malá kolečka kolem. "Pampeliško, chtěla´s překvapení, chtělas něco, co jsi ještě nezažila, tak já doufám, že i když to není ono a máš strach, že se ti to bude nakonec líbit." snažil se jí uklidnit. Ela už nic neříkala a zavřela oči. Ještě chvíli jí líbal na hebké břicho a pak jí řekl, ať jsi stoupne. Když stála v okně, čelem k němu a zadkem k dálnici, sundal ji dolů i kalhotky. "Nee !" vykřikla, ale smála se. "Nene, musíme něco udělat s tou stydlivostí. Támhle jede traktor, pán orá pole, trochu mu to zpestříme." A taky se musím podívat, jestli ti znovu nenarostla, tou nečinností panenská blána. To už se nesmála, to už se červenala, protože ucítila jak ji hladí palcem poštěváček. Zapřela se rukama a nastavila se mu. Prostředníček pomalu pronikal dovnitř a palec byl na svém místě a kroužil a kroužil. Eliška mu šla naproti a pěkně se v okně prohýbala. Markovi občas prst vyklouzl, tak si pomohl i ukazováčkem a přidržel si ji. Když se udělala poprvé, sundal ji z okna a ještě třesoucí se Pampelišku znovu políbil. Pomohl ji, se obléknout. Sbalili věci a šli z kopce dolů k autům. Ela si vyndala příruční zavazadlo a nasedla k Markovi do auta.
.
Dojeli na konec vesnice, kde stál malý domek v provensálském stylu. Francouzský styl "rušili" jen koně, pasoucí se dokola v ohradě. Marek Elišce postupně všechny představil a jako první dárek ji dal kovbojský klobouk. Stejný jako měl on, jen v dámském provedení. Přelezli dřevěnou ohradu. Natáhnul deku do trávy, v které svítily žluté hlavy pampelišek. "Je ti zima, princezno Pampeliško ?" Když uslyšel, že ne. Přikázal ji, ať se svlékne. Elišce už bylo všechno jedno. Chtěla, aby se jí dotýkal, aby v ní prostě už do prdele konečně byl. Proč to tak protahuje ? Proč ?! Celá se svlékla a lehla si na deku, bylo ještě teplo, ale vzrušením jí přebíhal mráz po zádech. Klobouk jí dal přes obličej, neviděla co dělá. Utrhnul jednu pampelišku a šimral ji. Začal na bradě, přejel po krku, obkroužil ji bradavky a pak je pusou postupně nasál. Když jednu zkousnul, Eliška měla další orgasmus. Ta touha, tak dlouho potlačovaná, musela jít ven a dneska Eli bude ještě hodně prýštit. Počkal až se přestane chvět a jel stonkem dolů k pupíku. Obkroužil jí ďolíček a sunul se dolů ke klinu. Přisál se na něj ústy a čekal. Eliška se prohnula. Začal jí lízat, ale jen trochu na krajíčku. Pro zvýšení chtíče. Eliška si ho přidržovala rukama a Marek začal prozkoumávat její kundičku víc do hloubky. Když začala Ela sténat, přestal. Nabral prstem trochu její šťávy, druhou rukou jí sundal klobouk a dal ji ochutnat. Olíznula si prst a olízla si i rty. Ten její pohled nemohl vydržet a začal ji zase líbat, ale tentokrát vášnivě. Zmítaný touhou, to ani on nemohl vydržet, rychle si sundal kalhoty a vstoupil do ní tak razantně, až vykřikla. Zpomalil pohyby a spíše se na ní houpal. Eliška si vychutnávala každý příraz jako by to byla vlna. Vevnitř byla mokrá, zvenčí měla pocit zalití a občas jí zajel jazykem i do pusy, mokro všude. Miloval se s ní navzdory nadrženosti docela dlouho a když se mu Eliška vysmekla, chvíli počkal, protože mokrý orgasmus už byl blízko. Stihnul jí ho vyfotit na mobil, protože mu psala, že ho měla jen jednou v životě. Pak si ji vyfotil ještě celou, v těch pampeliškách okolo, kdyby si to chtěla dát do galerky a pokračoval. Už zrychlil, zrychlil se mu i dech a těsně před vyvrcholením, jí ho strčil do pusy. Eliška polykala. Olizovala ho po celé délce, vychutnala si žalud a nepřestala, dokud trochu nepoklesl. Olízla si rty a konečně otevřela oči. Marek v nich uviděl všechno, co potřeboval vědět. Lehnul si vedle ní a přikryl ji svou bundou. "Všechno nejlepší k narozeninám, Pampeliško." "To byl ten nejlepší dárek, který jsem mohla dostat, moc ti děkuju." a políbila ho. "Dáma za uspokojení neděkuje, to je samozřejmost." "Najednou jsem dáma ... a před tím mi vystavuješ jak ... " začal jí líbat, nedořekla to.
.
Za chvíli vstali, aby společně viděli západ slunce. Potom vešli dovnitř do domu, kde Marek ohřál připravenou večeři. Udělal ji steaky, snědla dva, byla velmi hladová. Ohřál i bramboráky a pak si ještě v posteli, kde mu Ela ukázala, že umí jezdit i na koni, dali zmrzlinu. Pamatoval si, že má ráda karamelový pohár a než mu usnula s trochou oříškové chuti na rtech, na rameni, ukápla ji slza. Znovu mu chtěla poděkovat, ale umlčel ji pusou na dobrou noc. Slzu olízl. Jeho princezna plakat nebude. Ne pro nic za nic. A dnešní první setkání bylo teprve NIC. Čekala je spousta dalších věcí. Když usnula, pořádně ji přikryl, vstal a šel najít nějakou malou krabičku.
.
Ráno ji uvařil kávu a vaječnou omeletu, jak si pamatoval, ze ji má ráda. Odvezl ji k jejímu auto a podal ji krabičku. "Pampeliško, to je druhý dárek k narozeninám." Ela ji otevřela a uvnitř ležely klíče. "Co to je ?" zeptala se. "Klíče." "Marku, to vidím, ale proč mi dáváš klíče od svého domu ? Nebudu je potřebovat, bydlím jinde. Nemůžu být s tebou napořád, jen občas." nechápala. "Princezno Pampeliško Eliško, jednou se mnou budeš napořád, tak ať se tím nezdržujem." a ještě ji naposledy políbil než mu odjela zpět do Prahy.