V životě jsou dvě tragédie

13.5.2021 13:05 Whatever01

... když nedostaneš, co tvé srdce žádá .... a když to dostaneš.
Vysnila jsem si jej, psala jsem tu o něm před dvěma lety zamilované veršované blogy...a ani ve snu by mě nenapadlo že jednou bude můj .... a pakliže by mě to v tom nejdivočejším snu napadlo, už by mě nebylo napadlo, že tomu tak nebude navždy.

Kdysi jsem vyslechla příběh jisté dívky, kterou jistý mladík opustil tak, že bez jediného náznaku nespokojenosti či problému prostě vyklidil společný byt. Polila mě tehdy čirá hrůza. Přišlo mi to strašné ... znala jsem různé druhy rozchodů, ale vždy to bylo nějak více či méně komunikováno. Pravda, jednou či dvakrát přes sms, ale přece jen to byla informace.

A nejstrašnější mi přišla ta představa, že přijdeš do bytu, kde najednou všechny JEHO věci chybí.

Odříkaného největší krajíc. Dnes mi to má životní láska, má spřízněná duše, můj dvojplamen... udělal už podruhé.
A došla jsem k zajímavému zjištění. Podruhé to nebolí o moc míň než poprvé. Srazí to na zem, vyrazí to dech, podrazí to nohy. Zlomí to srdce i duši. A každá pí*ovinka, kterou si nezabalil, a která zůstala jako výsměch vašemu společnému žití ležet na svém místě, je jako taneček na vašem hrobě. Nebo možná ne.
Až mi jednou někdo bude tančit na hrobě, bude mi to nejspíš srdečně jedno. Ale ten parkovací lístek ze společné dovolené, co zůstal na pracovním stole, ten zabolel.

Pokaždé to udělal, když jsem byla v práci. I přes to, že jsem ho po následném návratu prosila, ať už to nikdy nedělá, že to bylo strašné, hrozné, děsivé, prostě moc a moc zlé.

Udělal mi to znovu.

Dát někomu druhou šanci, je jako podat mu znovu nabitou pistoli, protože se napoprvé netrefil.
My si ji dali vzájemně mnohokrát.... nebyla to chyba jen na jedné straně. Ale ty moje chyby se tak nějak řešily víc, nebo spíš tedy pořád. U jeho chyb jsem se musela spokojit s pouhým uznáním jejich existence, na svých jsem musela pracovat. A bylo to málo. Pořád málo.
Teď upřímně moc nevím, čí jsem. Kdo jsem. Jaká mám být. To, jaká jsem byla předtím, bylo špatné.
To, jakou mě chtěl mít, mi moc nešlo...

A přesto mi chybí, a dnes v noci budu brečet do polštáře a toužit po jeho objetí.

Mám vypnutý mobil a nejspíš mi psal..... už mu nemám co říct, všechno jsme si už řekli. Všechno nejmíň stokrát. Slova nádherná jako sen, a slova ostrá jako nůž. Ten nůž, kterým jsem si včera uřízla nehet do poloviny lůžka, když jsem mu krájela pažitku k večeři, a on mě žertem popoháněl, že mi to trvá. Rychle jsem ji opláchla, a po mokrých prstech mi nůž sjel a zařízl do živého.
Stejně jako on, když mi dnes volal, ať mu zavolám až přijedu domů.

Nevím, jestli mi chtěl říct, kam mi dal klíče, nebo se přesvědčit, že si tím ostrým nožem nepodřežu žíly.
Já nevím co bych mu na tohle měla říct. Já jen vím, že už to je naposledy, co jsem někomu takhle otevřela celý svůj život, srdce, duši a dveře ... Leda že by mě tu na amíkách nakontaktoval Bruce Willis, to pak možná jo.

Mějte pěkné dny, Elis

PS Já si jenom trochu pobrečím, jako už asi stoosmdesátkrát za poslední dva roky, a budu dobrá.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Uf, tak to je docela síla...
@Mcwolf ...ale zlatíčko *18*, nenech se mýlit, ženská jako já, nikdy nezůstane sama*3*
@Whatever01 Někdy se stává, že toho druhého milujeme, protože do něj promítáme svoje představy o tom, jaký je, ale on takový ve skutečnosti vlastně vůbec není. Je dobré se umět na věci podívat přímo, nechat spadnout z očí ty klapky. Člověk umí sám sebe dobře obelhat, dělává to jako obranu před pravdou, se kterou se nechce konfrontovat.
Prijde mi,ze clovek, který to udela takhle ,tak nemiloval a nemiluje!! Nestoji za to ,natoz za druhe sance
Davam blogu "libi",no iba za citlivo napisane slova...
Mila kamoska-posielam objatie*175**39*
Chtěla bych vám všem odepsat jednotlivě, ale mám kocovinu a jsem v práci, takže by to můj mozek teď nedal. Ještě jednou vám děkuju. Je moc fajn si připomenout že v tom člověk není sám *16*
@serafiel je to převzaté, nejsou to má slova, a nikdy jsem se s nimi neztotožňovala...až teď....
@Jasmin44 tak to pak budeš do konce života sama, chlapi si to mezi sebou řeknou . A když se najde ten se kterým by jsi chtěla zestárnout, ani tě neoslovil, když dopředu ví, jak se zachovas.
"Dát někomu druhou šanci, je jako podat mu znovu nabitou pistoli, protože se napoprvé netrefil." Moc povedené vyjádření
@Feynmanpoint - to si nerozumíme, asi v ten moment nešikovně napsané. Po těch komentářích co jsem tu četla ohledně uzavření se po bolavé zkušenosti, dokonce formy pomsty, jsem chtěla autorce ukázat, že to jde i jinak, je to jen další pohled na věc - že není jediná cesta se v budoucnu až tak moc uzavřít. Ano, není snadné jít s kůží na trh, ale ať tu zazní, že i to je možnost.
Stejně se s tím každý musí vypořádat sám, můžeme nabídnout rameno a podporu, někomu pomůže zkušenost druhých...

Lepší? *4*
/kdybys věděla.... /

A autorce - čas, čas, čas... Drzim palce.