Nenasytná a podsamci

***

Prolog: Znáte to. Je vám po třicítce. Už vám není náct, a tak už máte první sebepoznání dávno, dávno za sebou, stejně jako honbu za „čísly“ a „zvláštnostmi“ včetně ochutnávek stejného pohlaví, či bezpohlavní platónie při mnoha zúčastněných bez předsudků. Je stejně nesnadné být sám, jako být v páru, ale co je opravdová výzva, je vyjít nejen s sebou sama, případně s příznivě či nepříznivě nakloněným „protikousem“, ale najít společnou notu ve třech. Přemýšlím jak to vystihnout. Sex a vůbec sdílená intimita je otázkou orchestru. Orchestru, kde dirigent(ka), ví...a o tom jsou následující písmenka.

***

„Co si dáme teď?“ „Mám dost. Už se mi motá jazyk...“ „Myslivce...dvojitýho...dvakrát.“ „Ty vole, padnem dřív než vztanem.“ „Klídek, Ričí. To dáme. Tys jí píchal. Já sem ji píchál. Tak vo co de?!“ „Kreténe. Kdybych tě neměl rád, tak tě s tím pošlu do hajzlu. Nemám rád předem prohraný bitvy, ale s tebou rád umřu.“ „Pyj“ „Pij“ „Jak jsi to myslel s tou bitvou?“ Zadíval jsem se do prázdna, položil mu ruku kolem ramen a polohlasem utrousil: „Když se jí zachce, tak Tě vypne stejně jako mě.“ Otočil se na usměvavou buclatou barmanku. „Zaplatíme, svlečno!“. Vyrazili jsme směrem, kam nás chtíč vláčel. Bylo to pěšky dobrých 30 minut, a tak byl čas střízlivět cestou v mrazivém počasí. Dorazili jsme před hotel. „Máš cígo?“ „Víš, že nekouřím.“ Ušklíbl se a začal se prohledávat. Do ticha se začalo rozléhat marné křesání zapalovače. „Na!“. Připálil jsem. „Přece někouříš, čuráku?!“ „Jak kdy...“ Začali jsme se smát jako ta hovada boží.

***

Zapálená vonná svíčka se táhla hotelovým pokojem. Byl to náročný den. Letiště. Taxi. Místnost bez oken. Srážka s hovady. Taxi. Letiště. Začala si rozepínat vysoké boty a skvěle padnoucí kostýmek na zakázku. Prohlížela si svůj odraz v zrcadle. Stále ji lichotil. Potvrzoval léta strávená ve fitku a upocené dny při běhání se psem. Pes. Ten vděčný zmrd, co vás miluje i po nakopnutí. Mrd. Nakopnutí. Najednou stála před zrcadlem jen v košilce. Přivřela oči. Zaostřila na své luxusní hodinky. Stíhám, řekla si v duchu a pomalým krokem vplula do koupelny, kde čekala horká lázeň. Ponořila se do světa snů. Její tvář nad hladinou jakoby chtěla z toho snu uniknout. Horká voda zamlžila všechna zrcadla a její ruce pomalu klouzaly pod hladinu. Ve chvíli, kdy se setkal její prst s poštěváčkem, začal pomalý tanec s démonem v těle. S démonem, co přichází bez pozvání. S démonem, co se neptá. S démonem, co si bere aniž by cokoliv dal. S démonem, co ji jednou může stát snad i život.

***
Letmé pozdravení směrem k recepci a pak jsme se oba zastavili ve směru hotelového baru. Vzájemné pohledy nás utvrdily, že je čas být nesmrtelní. „Panáka, Tome?“ Jen se usmál. Barman jako z plakátu byl pohotový a s jiskrou v oku čekal na objednávku. Se zbytky svého sebevědomí jsem jen zašeptal: „Zacapa. Dos doble.“ Skleničky na barový pult. Cink. Výtah. Cink. Dveře číslo 302.

***
Po tom, co okázale rozlila tři skleničky, sepla si mokré vlasy do culíku. Cink. Cink. Cink. Panáky přistály na skleněný stolek. Sedla si bokem naproti kožené pohovky a položila si jednu nohu na taburet tak, aby její bílý župan odhalil tolik, co mají zakrývat jen bikiny. Pohodila hlavou a pak se podívala naším směrem. V tu chvíli se zastavil čas.

***
Démon, je tady a teď. Její tělo kmitá v mechanickém pohybu. Nevnímá, kde je nahoře a kde dole. Co drží, co pouští, co bolí, co těší. Teď je vše její a bez ní. Kousek chlapa ji dusí. Chytne ho za koule, aby mohla dýchat. Kousek chlapa ji dráždí močový měchýř, strčí mu prst do zadku. Mechanický pohyb ustává. Oba padají, aby se přitulili a s povděkem se ponořili do světa snů. Je vyčerpaná. Všechno ji příjemné bolí. Doznívající orgasmus ji uvolňuje napětí. Je na chvíli čistá. Zírá do tmy zatímco jeden pravidelně funí a druhý se choulí k peřině, protože více nesnese. Ráno je přece taky den. Jestli neutečou, tak se pohádají. Pohádají, protože nikdo nechtěl, aby to skončilo.

Post scriptum:

Často jsem dotazován, zda-li se jedná o fikci či fakt. Vzhledem k tomu, že podobnost s reálnými přáteli, kolegy a kolegyněmi, milenci a milenkami, manžely a manželkami je čistě náhodná díky záměně jmen, místa a času, tak můžeš být Vendulo, Evo, Zuzko, Romano, Katko, Lucko a stejně tak Honzo, Štěpáne, Lukáši, Tomáši a Ondro naprosto v klidu :)