O mužství

Není to tak dávno, kdy se mě jistá žena s velkým "Ž", zeptala, co je podle mě mužství. Co dělá z chlapců muže, co vlastně znamená být chlap. Sama otázka nebyla pro mě tak provokující, jako spíš rozdílný pohled mezi mužem a ženou při hledání odpovědi.
Začnu přirozeně, tedy bez biologického pohledu, že muž je samčí organismus produkující spermie potřebné k oplodnění a rozmnožení.
Začnu z vlastního pohledu. Z pohledu rysa. Proč právě rysa? Už v čase mých předků byl rys považován za symbol smyslů, zvláště zraku. Pro neobyčejnou pro-zřetelnost měla tato šelma přisouzeny nesčetné nadpřirozené vlastnosti jako vidění skrz zdivo, rozpoznání jedu dříve než byl umíchán a podobně. Jsem si velmi dobře vědom svého původu, rodokmene, krve, která je starší roku 1626 a pokládám pohled rysa za sobě vlastní. Snažím se tedy vidět skrz.
Vždy jsem byl od útlého dětství vzdorovitý a odmítal přijímat servírované ať už v podobě zábavy, vzdělání anebo později požitků z práce, z tvorby hodnot. Předkládané argumenty pro mě nebyly argumenty. Byl jsem zřejmě nezvladatelné, rodičům přerůstající přes hlavu dítko, vymykající se možným poměrům a společenským konvencím a tak jsem strávil nejeden rok v prostředí znovu obrozených skautů. Ano skatů a všeho, co s tím souvisí. Máš hlad? Najdi. Ulov. Je ti zima? Schovej se. Rozdělej oheň. Některé výzvy byly až extrémní, hraničící s polovojenským výcvikem vůle, sebekázně a cti. Možná proto jsem později předběhl základní vojenskou službu a jako dobrovolný armádní rekrut se pokusil o profesní vojenskou kariéru.
Zpět ale k otázce, co je to mužství. Jsem zanesený nánosy cizích poznání, a tak mám možná zkreslený pohled. Nicméně, či vícespíše „mužstvím“ rozumím, chápu a cítím ve významu určitého rámce, principu, podstaty něčeho staršího, silnějšího, pevnějšího stálejšího, strašnějšího, děsivějšího a hrůznějšího. Proč tolik negativního v takové uspořádanosti? Od antických bohů počínaje řeckým Áresem, přes Římského Marse, až po slovanského Radegasta či Dažboga je mužský princip spojován právě s výše zmíněnými pojmy a falickými symboly meče, kopí, hrotu a železa, jehož poznání předběhlo bronz i kámen.
Vidím skrz. Mužství je jen polovina bytí. Mužství jen jeden proud řeky. Postrádá-li řeka břeh, není řekou. Stejně tak postrádá-li mužství kontrast, není. Postrádá-li vzor, není. Mužství samo o sobě není ideálem, ale jen iluzí, přeludem. Jsem už dost starý na to, abych rozlišoval a byl dostatečně „ob-ludný“. Jak sám obludný dokážu být, tak dokážu být mužem. Nemám-li kontrast, protipól nebo princip k následování, případně vedle sebe, nejsem a postrádám mužství. Omlouvám se všem jazykozpytcům, ale i čeština je omezující jazyk na to, abych dokázal popsat, nikoliv prokázat kdo jsem. Můj projev totiž předchází slovo. Mužství je podle mě schopnost vědomě dostát své pověsti ve společensky přínosné výzvě. Mužství je podstata, která říká, kdy a v jaké míře uvolnit strach, děs i hrůzu. Mužství je hlas předků znějící skrze čas a prostor, který právě říká, kdy se bát, kdy se děsit a kdy hrozit ať už při útoku nebo obraně, bez ohledu na to, jestli jsem první nebo poslední. O projevu mužství, tedy rozpoutání všech vlastností s ním spojených, rozhoduje právě ženství a to už od dob Héry, Athény či Chors.
Muž je Slunce. Žena Luna. Bez ženy je Slunce Lunou a bez muže je Luna Sluncem.