S Klausem na houbách

18.5.2021 14:20 NekorektniPyca

Odehrálo se minulé léto a tahle historka, kterou bych nejraději zapomněla, se mi vybavila nedávno, při jednom příjemném posezení, v nádherné zahrádce, kde jsem dostala kousek domácí bábovky, objetí od krásné paní domácí a lízanec přes celou hubu od divokého mladíka, který mi ukradl srdce na první pohled. Přišla taky řeč na houby.

Minulé léto jsem začala mít nutkání, že bych ráda do lesa na houby a jelikož si do zdejších lesů sama netroufám, protože za jedno, se tu nevyznám a za dva, jsem si myslela že Klaus jo a že by třeba mohl vědět kde rostou, vyjevila jsem to přání jemu.
On je takový ochotný a má přání jsou mu rozkazem, což je fajn, ale má neskutečný talent všechno posrat, což tak moc fajn už není.
No ale říkala jsem si, co by se mohlo podělat, prostě zajedeme do lesa, nasbíráme nějaké houby a pojedeme domů.

Košíčky, nožíčky, pitíčko, cigárka, všechno nachystané, sbalené a jelo se. A jelo a jelo a jelo.... Asi po hodině mu říkám, kam jako jede? Jestli nevidí ty všechny lesy okolo? Jedeme do Berlína? On že jedeme tam, kam on chodil na houby se svým otcem, když byl malý. Aha, sklapla jsem a rozhodla jsem se už neremcat, měla jsem dojem, že si prožívá nějakou svou niternou vzpomínku a nechtěla jsem ho při tom rušit.

Cestou mi pak ukázal svůj rodný dům a asi po půl hodině zastavil na nějaké poloskorolesní cestě, která ale, jak se ukázalo, nevedla do lesa, ale na koleje.
Ty koleje byly na mostě a ten most jsme museli přejít, takže jsme se museli vyhrabat na násep a pak jít po asi 20 metrů dlouhé dřevěné lávce, která se táhla rovnoběžně kolem kolejí. Vetchá a místy děravá. Pod námi byl nějaký žabinec, zahučet bych tam nechtěla.
Začala jsem znovu remcat, jestli to myslí vážně, on že to přelezeme a tam hned slezeme a kousek zase vylezeme a už tam budeme. Začala jsem se litovat.

Slezli jsme, kousek jsme se brodili podmáčenou trávou po kolena a pak před námi stál kopec. Skoro kolmá stěna. Tam musíme kousek a už tam budeme. Zabiju ho.

Lezla jsem po čtyřech, on šel jako robot, já byla vyflusaná, nasraná, ale pořád ve mně doutnala jiskřička naděje, že se to utrpení snad možná přece jen vyplatí a že si domů přinesu nějakou tu houbu. Seš si jistej že jdeme dobře? Hulákala jsem na něj někam dopředu nahoru v pravidelných intervalech a podle odezvy jsem se snažila vytušit, kde se právě nachází. Jak jsem tak halekala, vyplašila jsem srnu, která odněkud vyběhla jako šílenec a málem mě porazila.

Když jsem se zpocená jako svině vyškrábala nahoru, Klaus tam čekal celej svěží a kouřil si. Cigaretu. Prej - našlas něco? Koukala jsem na něj beze slov, plíce v jednom ohni, nohy jsem necítila, v botách mi čvachtalo. Dělá si prdel? Dělá mi to schválně?
Nahoře se vinula kamenitá cesta napříč vrcholem toho krpálu, všude okolo křoví a houba ani jedna. Říkám mu, kde jsou houby? Neví, když sem chodil s tátou, bylo jich tu plno. Jak je to dlouho? Asi padesát let.
Zabiju tě, chci pryč, chci do hezkýho lesa, kde je mech a vysoké stromy, žádné kopce a bažiny a tráva po kokot!

Dobře, tak půjdeme zpátky. Ruply mi nervy. Ječela jsem na něj že na tu lávku už nevlezu! Tak jo, ale musíme tady přejít ten kopec na druhou stranu a tam slezeme dolů, obejdeme to. Zoufalství.

Přešli jsme a pak že dolů, bylo to stejně kolmý, jako předtím, mokrá klouzavá tráva, byla jsem zmáchaná, zablácená, zpocená, nasraná, vyčerpaná, na konci svých sil, Sklouzala jsem dolů a tam, dole, se rozprostírala, asi stopadesát metrů v průměru, mokřina, zarostlá hustým porostem polehlé trávy.

Rovně? Rovně. Bylo mi už všechno jedno, chtěla jsem hlavně domů, chvílemi jsem upadala do letargie, on šel přede mnou, abych šla v jeho stopách, nadávala jsem jako špaček, kurva do prdele, komu jsem do píči co udělala, že musím takhle trpět s tak neskutečným kokotem?

Najednou byl před námi potok. Přeskočit? Klaus se na mě díval, v očích smrt. Tak jsme tam stáli a on že mě přes to přenese a začal se tak nahýbat ke mně. Zešílela jsem. Ječela jsem na něj ''zkus na mě sáhnout ty hovado blbý, co tady já tady s tebou vůbec dělám'' a jak jsem byla nasraná, vykročila jsem do té vody se brodit na druhý břeh. Mokrá, nacucaná až nad kolena, boty mi pak pískaly při každém kroku, jak jsem vytlačovala vodu. Hajzle!
Ani nemuk a šel za mnou jak spráskanej pes. Nakonec jsme se dostali k autu, odvezl mě domů a ani kafe nechtěl.

Houba ani jedna jediná malinkatá.

Ještě jsem mu dala šanci a napodruhé a napotřetí jsme byli v lese jako z pohádky, kde nám houby skákaly do košíků skoro samy.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Bar já si vzala takovyho divouse co po horách jezdí na koni nebo běhá jak terén koza. Je to hodně let 😉(Kopčen by řekl "moc moc moc") mě Gio vytáhl do milovanych Jeseníků. Prý jen na houby a "procházku" po dvou hodinách horolezeckého výkonu jsem mu slibovala rozvod od stolu i lože. On jen mlčet a šel. Na jednom nekonečném kopci se zastavil, sundal krosnu a řekl tak jsme tu. Les samý mech po kterém se šlo jak po vodní posteli. Já načurena a na pokraji sil.. Slunce zapadá a a on si sedne udělá z kamenů ohniště. Uvaří do kuksi kafe a ze smetany v ní udělá srdíčko (to on umí). Obejme mě a řekne. "já vím" ale tohle si budeš pamatovat nadosmrti. Polibek. A hodinové mlčení při západu slunce. No nemiluje ty neřády.
Ja ubolená, s puchyrem na noze, ožraná od lesní hmyzí havěti ale nějak tak šťastná, že jsem to přežila si uvědomila, že toho svého ještě nezabiju. On mě má rád jen to dává divnym způsobem najevo.
A měl pravdu. Pamatuju si to. Dík za impuls a vzpomínku. M.
@Voody79, u nás to bylo obráceně, ty vášnivé krize už jsme měli dávno za sebou :-))))
No, ono je taky otázka, zda to nebyl trošku úmysl od Klause..taková malá prověrka, jak na tom ta ženská je *4* Myšleno tak, že se takto dá jednoduše zjistit, jak bude reagovat v nějakých krizových životních či vztahových situacích..protože pokud je třeba hysterka, ňufina, lehce a snadno nasírací apod. 🤷 tak se to rychle projeví při zdolávání prvních překážek. A asi je lepší, když je to most nebo kopec někde na výletě, než aby to potom bylo něco zásadnějšího v životě (a třeba na to člověk přišel pozdě, že protějšek je takový a makový a to vlastně nechceme) 🤷*4*
@sligoman, ty? liberál a flegmatik? nevěřím ti ani puntik *3**3**3**3*
Sorry,no ja byt imaginarne zenskou a vymysli sa takyto "vylet",tak ho posielam do prdele:-)))*329*
@Vampirecorn, ono to vyjde nastejno, svatá, blbá, debil.... *3*
Hele, pokud jsi ho po tomhle nezabila, tak jsi svatá nebo nevím tvl. Ale já bych ho utopila v bažině, kde by ho nikdo nenašel a bez těla není zločin, nazdar. 🤦
@arrow262, jen co jsem stačila vyčíst z tvých blogů, musím ti dát za pravdu, ano *3**3**3**3*
@NekorektniPyca

Vždyť mne znáš, na podobný situace jsem machr*4*
@arrow262, to ti teda nezávidím a já myslela že takový jelito je jenom jedno na celým kulatým světě *5*

@nenefitka, těší mě že jsem uspokojila tvou chuť po krvi *3**3**3**3*

@Ela_Ela, dobrý no, to si budu pamatovat na tebe :))))))

@Relentyna, říká se že nejlepší výhled je z hřbetu koně nebo tak nějak, ale potmě to asi neplatí *3**3**3**3* (upraveno)