Opravář...

30.5.2021 14:15 -kapka-

.....

- "Tak já tam k vám zajedu v pátek. Mám něco hned vedle, ale nevím, jak to u tej madam před váma stihnu, tak třeba kolem jedenáctý?? Nebo tak nějak, plus mínus. Hodí se vám to?"
- "Tak to budete moc hodnej, moc děkuju, nashledanou." - řekla jsem a položila telefon.
Takže v pátek. Už vidím, jak zase budu podělaná strachy a nebudu moct usnout... Ale to dáš, vždyť je to jenom opravář. (snažila jsem se trochu uklidnit)
Upila jsem si ze skleničky vařícího kafe a položila ho zase opatrně zpátky na stolek. Pak jsem natáhla ruce před sebe a viděla, že se mi pořád ještě jemně třesou. Tak jo, ještě chviličku... to bude dobrý..
Srdce se mi pomalounku uklidňovalo, ale balvan na prsou, který mi utahoval tu blbou neviditelnou smyčku kolem krku, se ne a ne odvalit...
Abyste pochopili.. Mám fobii z toho, pozvat do bytu kohokoli, kromě rodiny a pokaždé mám tyhle panické, až infarktové stavy. Sevřené hrdlo, klepu se jak ratlík, nemůžu se nadechnout a podobné ataky. Ono to pak zase zmizí, tak do půl hodiny, ale dokáže to pěkně otravovat život.
No a teď v pátek měl přijít opravář na pračku a já jsem už od položení telefonu byla totálně v prdeli..
Možná je to díky těm několika blbým zážitkům z dětství a pak později i z intru, které už z hlavy asi nedostanu..
A nebo je to možná opravdu jen nějaká fobie, nevím. (I když o tomhle spojení - strach z cizích lidí ve své domácí bezpečné zóně - jsem se nikde nedočetla, takže kdo ví, co to vlastně je.)
Dopíjím kafe... Těžký dech se mi po chvíli uklidňuje, ruce se zklidnily, už je to zase dobrý.... Tak snad to nějak přežiju.

Týden utekl jako voda. Moje zlatý děti mě uklidnily, že za mnou odpoledne přijedou, aby se podívaly, jestli mě náhodou netrefilo. Tak super, udělám jim aspoň pár chlebíčků, což mě donutí myslet i na něco jiného.
V jedenáct čekám, nic... Ve dvanáct to samý. Až v jednu se konečně rozdrnčel zvonek a jako tornádo mi do bytu vlítnul tak padesátiletý muž, ani se nezouval a na celé kolo hlasitě zahulákal - "Dobrý den, milostivá. Já si ty boty nechám, joó? Mně strašně smrděj nohy. Tak kdepak to máme? A co to dělá, nebo nedělá? Jooo, támhle, už ji vidím."
Než jsem se stačila nadechnout, prolítl mi byt, pokleknul v kuchyni před pračkou, strčil hlavu do bubnu a rukou ho trochu roztočil. - "Ták, tady je to dobrý, nic nepíská. To víte, kuličkový ložiska jsou hned v prdeli a řemeny taky. Tady to vypadá dobře."
Stojím pořád nehnutě na jednom místě, vytřeštěný oči, ruku si držím před pusou a do dlaně mi uniká tiché - 'Ježiši'....
Pán nerušeně pokračuje ve své krasojízdě - "Jo.. Ani to nesmrdí. Dobrý."
- "Jo.. No... tak to je fajn.. Tak než to najdete, nechcete udělat aspoň kafe, nebo tak něco?" - pípla jsem nesměle, protože jsem vůbec nevěděla, která bije.
Pán povídá - "Jó, ale až po jídle, díky paninko." Já pořád s tou rukou před pusou říkám spíš pro sebe tiché -"Jo, tak jo", protože mám konečně záchytný bod, kterého se můžu nějak chytnout a v tom pán vyskakuje ze země zpátky na nohy a huláká zase jako na lesy - "Ale víte co, já si zatím odskočím na hajzlík, ještě jsem to nestihl. Od rána jsem v jednom kole a jak se říká, hovno už mi líže kalhoty.:))"
Pak zaplul na záchod a mně lítalo v hlavě - No ty vole.. co to... A jako ják, že až po jídle? Vždyť já tady nic nemám, jenom ty chlebíčky pro děti...
Letím k ledničce, máslo, sejry, jogurty... no fakt ne.... No, tak to je v prdeli. Co teď budu dělat?? V tom slyším spláchnutí a vyděšeně koukám, jak - aniž by si umyl ruce - hrne se mi zpátky do kuchyně, jako by se nechumelilo. No tak to ne, na prasata já jsem pes..!!
Povídám - "Jo, promiňte, voda teče, kdybyste se chtěl umejt... Tady, pojďte, já vám to ukážu." - a skoro násilím ho strkám před sebou zpátky do koupelny, aby si ty pazoury nemytý umyl, prase jedno hnusný. Fuj!!
A pak už to šlo ráz na ráz.
Konečně si odšrouboval na pračce ty stěny, potom tam vzadu něco vyměnil a bylo to.
Pak mi taky sežral celý to plato chlebíčků a můj jedinej banán, co jsem si ho tu tři dny opečovávala jako svátost a šetřila. Prej 'vitamínky jsou zdravý'. Tsss... to vím taky, proto jsem si ho taky taky tak šetřila, ne asi..!! A vypil si to kafe a mlel a mlel a mlel... A já tam stála a stála a stála jak solnej sloup a nevěděla vůbec, která bije. Potom mi řekl, že fakturu mi pošle poštou, nebo co, vlastně ani nevím... A potom zase tak, jak rychle přišel, tak i odešel.
A já pak asi hodinu nic nedělala a poslouchala to ticho......
To božský ticho...
To tichoučko...

Takže tímto se přidávám k těm, co s řemeslníky taky nešukají - a jestli jo, tak o tom vůbec nevím, protože mi úplně vykecal díru do hlavy..

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Opravar jsem a zadna panicka mi nenabidla pri oprave chlebicek, natoz frndicku...🙂
@Sakrasticky_Dom - Ty nejsi sakrastický, ale přímo sarkastický. :)) Tak snad ti to zlepšilo den. *159* Díky za pokec. :)

no je to děs ........ ááá volá bába tý vole šukal jsem ráno a bolí mě záda ještě ze včerejška, no ale peníze jsou potřeba ... bába otevírá dveře a vypadá na to že to není jen pračka. Vsadím se že za chvilku mi nabídne kafíčko nebo chlebíček a ať se posadím , je to jen uvolněná trubka což jí sděluji a ona naopak předá informaci že manžela nemá a ani nikoho kdo by se na to podíval. Načež vchází do koupelny a s úsměvem se ptá "udělala jsem malé občerstvení, že si dáte až to tady dokončíte........"
Ony si ženské pojem "hodinový manžel" taky vysvětlujou všelijak
@eso7 - Asi radši ne. :)) Ale děkuju. :)
Kapičko, příště mi dej vědět, přijedu na opravu...
@Ela_Ela - Děkuju. :) A užij si ty dovolený. :)

@Kapitan-Korkoran - *18* Tobě se puntíky nelíbí, nebo co co co?? :)) Vždyť je to romantický, podívej se třeba na berušku. :))


(upraveno)
Ty máš puntikaty spodary? *9*
Mrzí mě, že tě trápí takovéhle věci ... jsi statečná a máš to za sebou. Udělala bych ti chlebíček alá Ela, ale jet na jih není přes léto v plánu. Možná v září, tak pak, dodatečně, ju ?
*39*



AWYNe, Kaktusi, - udělala jsem si pár narychlo a vyblejskla vám pro představu. *345*
Až si budu pochutnávat, budu na vás aspoň myslet...*197*

Orálku, ty mě nikdy nezklameš. :)))

Relentynko, tak já slibuju, že od teď už budu mrcha a bestie s puntikama. (Ty puntiky, ať to má aspoň nějakou štábní kulturu.)*197*.,..*68*