Slova, jenom slova...

14.7.2021 23:24 pmk001

Slovo je mocná zbraň. Dokáže naštvat i uklidnit. Umí pohladit i zranit. Umí nosit emoce i informace. Proto musíme být opatrní, když je používáme. A ještě opatrnější, když nám někdo říká, kdy a jaká slova máme používat, nebo co naopak musí zůstat nevysloveno.

Proti špatným slovům se dá bránit jen dobrým slovem. Nezřídka se stalo, že špatné slovo ublížilo na duši tak, že trpělo i tělo. Kolik žen už poznámky o tloušťce dohnaly k anorexii a zdravotním problémům? Kolik lidí se stalo kvůli svojí odlišnosti, kterou okolí nechápalo, terčem šikany? A kolik šikanovaných z toho má deprese, končí zhroucením a možná i sebevraždou?

Ale slovo může ublížit, i když zůstane nevyřčeno. Když předškolák neslyší slova, co ho naučí se rozhlížet před tím, než přejde silnici, dost možná na to šeredně dojede. Toto jsou dobrá slova, varovná. Pomáhají poznat svět a nebezpečí v něm. Stejně důležitá jsou ale slova, která jim sdělí, že lidi jsou různí. Že jeden se narodil s tmavou kůží, ale je to jedno, protože se počítá to, jak se chová. Že jeden je malý a druhý velký, ale je to úplně normální. Že někdo je vždycky hloupější, aby jiný mohl být chytřejší... Svět je složitý a slova jej pomáhají pochopit. A je to tak správně.

Dospívající vnímají svět kolem sebe hodně citlivě. Otevírá se jim totiž jeden úplně nový,a jsou v něm věci, co neznají. Drogy, sex, vztahy,... Když jsem začal dospívat, byl problém se k některým informacím dostat, frčelo Bravíčko a sem tam někdo dostal nějakou zkreslenou informaci od tamtamů ve svým kmeni. I tak to málo informací člověku pomohlo - nestát se otcem ve 14, vyhnout se pervitinu, srovnat se sám se sebou...

Nechtěl bych být ve světě, kde budou jednou dospívat moje vnoučata a nedostanou informaci, co se děje s jejich tělem. Ale to by furt byla slabota proti tomu, kdyby měli nějakou odlišnost, o které nesmí vědět. Třeba kdyby se vnuk narodil v těle vnučky... Jistě by to byl sociální hendikep, stane se terčem posměchu od těch, kdo ubližují ze strachu a nevědomosti. Šikana, nucená izolace, deprese,... Přitom stačí jen pár slov. "Nejsi sám, kdo to tak má."

Vězte, že takový svět existuje. A od minulého týdne i v Evropě, kousek od nás. V Maďarsku. Kvůli ochraně dětí se k nim nesmí dostat slova o pedofilii, homosexualitě a transsexualitě. Netuším, jak ochrání před posměchem kluka, který s zamiluje do jinýho. A už vůbec jsem nepochopil, jak ochrání před psychickým traumatem někoho v nesprávným těle... O tom, že oběti trestného činu trpí víc, když nechápou co a proč se stalo, není ani třeba mluvit.

Co vím, tak zákon jsou taky slova. Tyhle dal dohromady na papír někdo s jasným plánem. Vládnout a nemít s tím moc práce. Potřebuje většinový stádo, co si nedovolí kritizovat a jen přikyvuje. A pak zbytek, na který se dá ukázat prstem a obvinit je ze všech problémů světa. Už to tak dělalo hodně vůdců. Pro Lenina byla nepřátelská menšina šlechta a statkáři. Pro Hitlera židi a homosexuálové. Pro Gottwalda podnikatelé a ti, kdo byli v západním odboji. Pro Pol Pota ti, co to dotáhli dál, než na základku a i brýle stačily, aby byl někdo považován za intelektuála a bez soudu zabit. Mysleme na to a nedovolme, aby nám někdo bral slova, protože zkušenost říká, že po nich se vždycky bere svoboda, pak majetek a nakonec život.

A hlavně, připomeňme si to v říjnu. Jedna velká politická strana u nás totiž má vůdce, který podle všeho chce jít podobnou cestou. Ve jménu příštích generací, nenechme ničit životy těch nejbezbrannějších tím, že jim vezme slova vědění a útěchy proto, aby se jeden člověk, který se má dobře, měl ještě líp.