Důvěrné vyjadřování

Nejsem typ člověka, který by chlapovi říkal, že ho miluje. Ani v pubertě, ani jako dvacítka a ani teď. Muž si tohle slovní spojení musí zasloužit činy a ne jen proto, že by se to mělo říkat. A jelikož sem realistická pesimistka, tak je dost těžké někomu věřit a pustit ho dál. Byla sem vždy radši milenkou, než partnerkou a oni se ty zkušenosti na duši a důvěře k mužům podepíšou.
Ale co jsem zjistila, je to, že mi hrozně moc chybí důvěrné doteky. Nemám ráda, když na mě někdo cizí sahá. Když mě při masáži nějaký muž obejme, tak strnu a v duchu počítám, dokud mě nepustí. Pro mě je tohle gesto hrozně důvěrné a nedá se dělat s kýmkoliv.
Další důvěrnost je u mě, když mi muž sahá na vlasy a nebo vezme obličej do dlaní a hladí mě po obličeji. Je to něco, co se nedá dělat s milencem nebo úletem do postele. Sex bych řekla, že v dnešní době není tak důvěrný, jako gesta a doteky. Žena občas potřebuje obejmout a cítit, že je někdo, kdo vydrží víc než ona a že je pro ni oporou.
Už dlouhou dobu objetí dostávám jen od kamarádek a rodiny, ale bylo by fajn, kdyby to bylo i od někoho, kdo mi bude víc než jen milenec.
Muži mi často říkají, že na masáž chodí proto, že jim chybí doteky. A tak se ptám vás, jak to máte s doteky, s emočním vyjadřovaní a podobně? :-)