Smajlíci

Většina žen je používá a většina mužů jim nerozumí.
Přitom já si myslím, že v písemném projevu, speciálně na chatu nebo ve vzkazníku, plní téměř nezastupitelnou úlohu. Při písmenkách nevidíš mimiku, neslyšíš tón hlasu, dostaneš jen plochou zprávu.
Smajlík více než dobře napoví, jakou emoci právě protistrana prožívá. Tedy ženám, nikoli mužům. I když já ani v nejmenším nechápu, co je na nich k nepochopení.
Pokud pošlu panenku co se drží za hlavu, „pravděpodobně“ nejsem oslněna intelektem toho s kým si píšu. Pokud pošlu smajlíka co mrká, „pravděpodobně“ nemám jiný názor než protistrana, pokud…
Ale zase abych přítomným mužům nekřivdila. Při překladu comp versus telefon dochází k obrázkovému šumu.
Ten smajlík, co jsem tak ráda používala a co se na telefonu mění z anděla v ďábla, se na compu dosti smyslně olizuje. Tak možná proto jsem dostávala tolik „úžasných“ nabídek (a nebo taky ne).
Ten smajlík, co v telefonu vypadá jako „plácne si“ se na compu objevuje jako výzva k souboji. Ten smajlík, co se v telefonu mile usmívá na compu oznámí *42.
Prostě smajlíci jsou boj. Mnohokrát naprosto změní smysl věty.
Mnohokrát kvůli nim dojde k nedorozumění, nebo k špatnému pochopení sdělované informace.
A přitom byli údajně vymyšlené proto, aby komunikaci usnadnili.

Myslím, že autor zapomněl na základní věc. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.

A tak co jedněm přijde naprosto pochopitelné, nad tím druzí nechápavě vrtí hlavou.
Většina mužů ví, jak fungují všechny typy motorů a většina žen jim nerozumí.

Není nad to, když se ty dva světy protnou a domluví se…třeba na tom, co který smajlík znamená.