A zase to nedopadlo.....

No nejsem já smolař?
Jsem, včera se to potvrdilo.
Před časem jsem se sama se sebou poradila, dala si pár dnů na rozmyšlenou abych si posléze potvrdila, že už nebudu pokoušet štěstí a zůstanu single.
Stejně jsou kloudní chlapi zadaní, no a o nekloudného asi nemám zájem.
Jenže se za mnou na kus řeči zastavila známá a hned na mně „vybalila“ novinku, protože kohosi potkala, jiskřička přeskočila a teď randí „o dušu“.
A když jsem poslouchala jak je to úúúžasné a báječné a jak je šťastná a jak už ráno nemůže dospat, protože už od rána oba „žhaví“ telefony a posílají SMS jako dva puberťáci, napadlo mi, že fakt -naposled- zkusím štěstí a vezmu seznamku útokem. Co kdybych narazila na chlápka, co mi bude posílat žhavé SMS a bude netrpělivě „stepovat“ před domem, kde bydlím, abychom si spolu zašli posedět u něčeho dobrého, hleděli si do očí, případně si pod stolem mačkali ruce.
Děsně vzrušující představa a tak jsem si řekla, že učiním opravdu poslední pokus a vzala jsem útokem tu stejnou seznamku jako kamarádka.
Ani to netrvalo dlouho, odmítla jsem několik nabídek od mladých jinochů, kteří netouží po ničem jiném, než si nabrnknout dámu v letech – patrně toužili po gratis učitelce sexu- když v tom objevil se on- chlapík z našeho města, odpovídající věková kategorie, o fous vyšší, vlasatý, v textu žádné hrubky a tak jsme se domluvili.
Pozvání na kávu, či kapku vínka nepadlo, ale bylo to o turistice. Prošli jsme křížem krážem sídliště, pokochali se pohledem na rozzářené město pod námi a po necelých třech hodinách chůze jsme se vrátili ke vchodu, odkud mě vyzvedl.
Přiznám se bez mučení, že jsem se sotva belhala, protože jsem na první schůzku nešla v turistických botách, školácká chyba, navíc otrávená kyslíkem, takže když František-tak se jmenuje- naznačil, že má rád čaj, tvářila jsem se, že mu vůbec nerozumím a poslala ho domů, ať si ho tam uvaří.
Patrně se ho to dotklo, protože se zatvářil přesně tak, jako by kousl do kyselého jablka a rozloučili jsme se.
Já se dobelhala k výtahu, vyjela těch mých 11 pater, v duchu si za ten nápad lítat s cizím chlapem po sídlišti pěkně vynadala, nalila si panáka a zase jsem na čas vyléčená z touhy potkat duši spřízněnou.
Přece jen mě už pěší tůry neberou. Sice mě nebraly nikdy, ale můj muž to se mnou náramně uměl a tak jsem s ním běhala po horách jako srnka.
On si jistě v nebi běhá dál a já si počkám, jestli se tam dostanu za ním, tak to pak dáme zase spolu a budeme běhat jako kdysi.