Ranní rituály. :)

17.9.2021 06:06 -kapka-

Moji rodiče mívali celé roky stejný rituál. Táta si kolem páté ráno vždycky vstal, vytratil se potichoučku ven z pokoje, udělal si kafe, vykouřil dvě cigarety - a pak si zase potichoučku sedl v kuchyni ke stolu. Na klín si položil rozložené staré noviny, aby nedrobil na koberec, na stůl před sebe si rozložil krabičku a pytlík s tabákem a s dutinkama, připravil si k tomu takový to plnítko a šťouchátko - a když si ubalil svých dvacet kousků a naplnil celou krabičku, tak po sobě zase pečlivě uklidil a šel postavit vodu na kafe.
Pak vyndal na linku dva různě velké hrnečky, nasypal do nich dvě porce mleté kávy a zalil to vařící vodou. Potom potichounku otevřel dveře, strčil hlavu do pokoje a něžně zavolal do tmy - "Babičko, máš tady kafíčko.. Vstávej, ochrupko, nebo ti vystydne. :) "
Mamka mu sice občas hubovala, že je blázen, protože jí budí už v šest hodin a že by si ještě chvilku pospala - ale pak stejně vždycky vstala, protože byla stejně vzhůru už ve chvíli, kdy táta začínal štrachat v kredenci.
Oblékla se a když procházela kolem tátovo židle, kde na ní už šťastně čekal, (že už tam nebude tak sám), řekli si své každodenní laskavé - "dobré ráno, babičko, dobré ráno, dědečku" - dali si pusu na tvář stejně, jako si jí dávali i na dobrou noc, nebo když jeden, nebo druhý někam odcházel - a pak mamka na chvíli zmizela do koupelny. A když se vrátila, tak si to kafe vypili společně venku na terase a povídali si o tom, jak je buď krásně a že rannímu čerstvému vzduchu se nic nevyrovná, nebo jak prší a pomůže to přírodě, u toho si každý vykouřili ty svoje dvě cigarety, pak se společně vrátili zpátky do kuchyně, udělali si kafe "druháčka" - a pak už si dělal každý, co sám chtěl. Což znamenalo, že táta si většinou četl noviny a mamka si luštila svoje křížovky, mezitím si odbíhala rozmrazit maso, nebo zalejt kytky - a teprve až potom, co toho druháčka dopili, tak se šlo teprv něco dělat.
Když táta odešel nahoru do nebe a mamka si mohla konečně trochu pospat, tak jako kdyby po něm přebrala nějakou neviditelnou štafetu. V pět hodin se probouzela a už neusnula ani zaboha. Takže v šest nakonec vstala, udělala si kafe, vykouřila si svoje dvě cigarety, pak si udělala druháčka, usadila se v kuchyni ke stolu, na klín si rozložila noviny, (aby si nedrobila na koberec), ubalila si pár "půlčíků", (protože jí to nešlo tak, jako tátovi a papírek se jí vždycky protrhl ) - a tak to zase všechno zabalila, vytáhla si svoje křížovky a když dopila svýho druháčka, tak šla něco dělat.
V neděli jsem jí pak po odchodu táty pravidelně volala. Přesně v tuhle dobu, protože byla šťastná, že tam není tak sama a mluvily jsme spolu klidně třeba hodinu. O tom, že venku dnes bude krásně, nebo jak prší a voda tak pomůže přírodě... O tom, co si uvaří k obědu a čím jí která sousedka leze na nervy.:) Kdybych jí ale zavolala kterýkoli jiný den, nebo hodinu, tak to bude jiné, protože by se buď vylekala, že se něco stalo, nebo by za pět minut už zase někam spěchala. :)
A když pak jednoho dne odešla za tátou do nebe, tak jako bych po ní nějakým nebeským zákonem přebrala tu neviditelnou stafetu...
Cigarety sice pořád nekouřím a noviny s křížovkama jsem vyměnila za mobil. Ale budím se v pět ráno a už ani zaboha neusnu... Takže pak vždycky stejně, jako ona nakonec nejdéle v šest vstávám a jdu si uvařit své první ranní kafe. Otvírám okno, aby mi čerstvý vzduch provoněl byt a mizim do koupelny, trochu se zkulturnit.
Miluju tenhle svůj ranní rituál, kdy se vrátím z koupelny a čeká mě horký kafe v mé oblíbené skleničce a čerstvě provoněný byt... Miluju ten syrový chladný ranní vzduch, který dává naději, že před námi je nový den a všechno bude hezký.

Dnes ale těmi otevřenými dveřmi na balkon cítím až sem, že někdo smaží řízky. :) Říkám si, tak dobrý, nejsem sama blázen, kdo ráno vstává před šestou... :)
Jen ale trochu doufám, že tohle se nestane jejich novým rituálem... Protože ta vůně se nedá dlouho vydržet.. :)))

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@_TULAK_ - Děkuju. I tobě hezké dny. :)
Hmmm.To je k zamyšlení..Ten kolběh života..Tím,že už také dost pamatuji a lidé kolem mne odcházejí,tak si uvědomuji,že každý den kdy je dar,který bych neměl brát jako samozřejmost.každý den jsem volal své mámě a od jara už nemám komu volat.Přeji krásnou neděli a nejen tu,ale každý den.
Kapka*21**58*
Odkedy som pred rokmi zacal citat blogy,viem ze mas skutocny potencial napisat uspesnu knihu.
Kazdopadne-radost citat aj blogy.

...pekny vikend*277*
Teď přemýšlím, jestli rodiče měli nějaký rituál, asi ne....někdy po ránu stihla máma tátovi vynadat, že něco neudělal....podobně jako paní brtníková mě....

K rituálům jsem se dostal na starý kolena dostal až s paní sluníčkovou....
Moc děkuji za toto čtení...
Děkuju. :)

No, ty řízky byly nefér, takhle bez varování. :))
Oni prý vyjížděli brzy ráno na dovolenou - ( říkala naše obecní drbna ze čtvrtýho patra.. a ta ví úplně všechno. *197*
Krásné vzpominky..akorát při pomyšlení na ty řízky, mám ještě větší hlad ..*17*
@-kapka- krásne, sentimentálno-romantické. Až mi hrdlo trochu zovrelo. Občas sa pristihneme všetci pri podobných myšlienkach. Vieš čo je v nich spoločné ? Že oni sa nikdy nikam neponáhľali. Mali čas na seba, na spoločnú rannú kávu či na "večerní povídání" ... bola to úplne iná doba.