Snídaně v trávě? :)

1.10.2021 03:43 -kapka-

Říká se, že nezáleží na tom, co jíš, ale s kým to jíš. A myslím, že u snídaně to platí dvojnásob. :)
Úplně jinak začíná den, když na poslední chvíli vylítnete z postele, při běhu do koupelny do sebe rychle nacpete aspoň špičku okoralého rohlíku a cestou zpátky studenou vodu s citrónem a už letíte ven z baráku.
A úplně jinak začíná den, když s někým sedíme u jednoho stolu, před sebou máme voňavé horké kafe, na talířku buchty, nebo míchaná vajíčka se slaninou a ještě si chvilku máme co povídat....
Já miluju ke snídani normální, obyčejný rohlík s máslem a horký černý kafe. Ne se šunkou, ani se salámem, ani obložený sýry. Prostě jen obyčejný rohlík, rozkrojený v půlce a namazaný máslíčem. To je pro mě slast. Možná je to přežitek z dětství, protože jako děti jsme měli rohlíky jen svátečně, vlastně jen párkrát do roka a vždycky se kupoval jen chleba.
A chleba se kupoval vždycky pravidelně dvakrát v týdnu, (v sobotu a ve středu) a vždycky celý bochník, který se ale nakrojil až tehdy, až se dojedl ten starý. (Protože jídlem se prostě neplýtvá.)Takže ve výsledku to nakonec vždycky dopadlo tak, že jsme měli furt jenom starej chleba, zatímco ten měkkej ve spíži čekal na svou chvíli a když se na něj dostalo, tak už byl taky starej a gumovej.
Proto jsem milovala chvíle, kdy jsem ho mohla jít nakoupit. Tak nádherně vždycky voněl... až se sbíhaly sliny. A měl tak nádherně křupavou kurčičku.... To se prostě nedalo vydržet. :) Takže se občas stávalo, že než jsem přišla z krámu domů, tak byla celá ta pomoučněná strana okousaná, nebo v horším případě užraný kus patky a doma pak bylo čoro moro, (protože jsem to užrala i ostatním). Chleba se pak pečlivě zabalený v ubrousku uložil do spíže, (kde čekal, až na něj přijde řada) a já tajně chodila uždibovat, nebo aspoň nasávat tu vůni pečiva ke krámku, když ho pekaři přivezli.
Jiné to bylo u babičky na Moravě, kde jsme rok, co rok trávili měsíc prázdniny. Babička měla své hospodářství, chovala kozy a králíky, i prasata se slepicema a měla taky husy a zlého vzteklého kohouta atd. Vůbec nechápu, jak to stíhala - a přesto ještě v osmdesáti letech chodila pomáhat na pole okopávat řepu a sklízet brambory. Byla malinká a křehounká, ale jinak pěkný generál. :) Obdivovala jsem ji, protože byla vždycky tvrdá i sama na sebe a třeba každý den si preventivně šlehala nohy kopřivama, (aby neměla revma). Nebo když už někdy nemohla a byla unavená, tak sama sobě vynadala - (a koukej vstávat, sakvaš, že se nestydíš ) - a pak zas neúnavně vyskočila, upravila si vlasy cukrovou vodou do vlnek, potom si přes to (stejně) uvázala šátek, upravila si svojí květovanou zástěru a zase šla něco dělat a opravdu byla čilá až do smrti. Vždycky mě bavilo, když vyprávěla věci z dětství a obzvlášť oblibenou jsem měla historku, jak už od devíti dělala u sedláka. Už od malička se dřela, prý s myšlenkou, "abych se udržela a brzo umřela". - A Nakonec přežila i všechny své sourozence a byla tady nejdýl. :)
Stejně si myslím, že jí zabilo to, že už nic dělat nemůže, když si jednou zlomila nohu, jak ve svých 93 letech lezla po žebříku na půdu. Lezla tam tak často, pro vajíčka, kam jí je zanášela slepice, ale jednou se zlomila ta blbá čtvrtá šprušle a od té doby to šlo všechno do háje. Babičku dovezli do nemocnice, poprvé v životě. Protože i všechny děti odrodila doma. A když jí pak po šesti týdnech sundali sádru a zjistila, že nemůže zase hned běhat, jako dřív, tak do tří měsíců odešla za dědou do nebe.
No a tak když jsme u téhle babičky na Moravě trávili svůj měsíc prázdnin, tak nám tam každé ráno kupovala k snídani rohlíky, ty pak každému v půlce s láskou rozkrojila a namazala máslem. K tomu nám do pucláčků nalila kakao, nebo meltové kafe a pak si na chvilku sedla k nám, nebo odbíhala k plotně a povídali jsme si a byla to taková pohoda, že i teď, když o tom píšu, mám ten pocit v sobě. Bylo to hezký a zanechalo to ve mně nejen hezký vzpomínky, ale i ten sváteční pocit, který vždycky mám, když snídám ten svůj oblíbený rohlík s máslem. :) Žádná míchaná vajíčka, žádné šunky, nebo párečky, či buchty, nebo jogurty - i když to všechno jsou mé každodenní snídaně. Ale když si udělám "jen" rohlík s máslem a horký černý kafe, cítím se tak nějak.... svátečně.

Jak už jsem psala v úvodu - říká se, že nezáleží na tom, co jíš, ale s kým to jíš. A já bych to s dovolením trochu poopravila. :)
Nezáleží na tom, co jíš - ale s kým to jíš - nebo s kým jsi to jedl, když ti bylo krásně...
A myslím, že u snídaně to platí dvojnásob. :) Co myslíte?

.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Nevybehla mi len slza, ale aj slinka :)
Pekne s citom napísané.
@zandalee - To je zároveň milá vzpomínka i na tátu. :)
Jinak - máš moc pěknou profilovku. :)

Kapitan-Korkoran - No... nebo tak. :)))

Topásku, já tě úplně živě vidím. :))
I s tím tvým nevinným kukučem. *244*


(upraveno)
kdysi dávno, to mi bylo tak pět let, jsem byl ráno vyslán do malého obchůdku pro rohlíky mlíko do konvičky, případně chleba.dle vyprávění jsem vždycky sedl na tři schůdky před obchodem a spořádal dva rohlíky. potom jsem se vydal domů. do dneška jsem rohlíkovej
@-kapka- v tom případě nezbývá než přijít z ložnice či koupelny *6*
@-kapka- Krásné nostalgické zavzpomínání.

Meltu piju dodnes, zvyk z dětství. Vzpomínám na křupavé, teplé a voňavé rohlíky, které mi každé ráno nosil ke snídani táta. Když se vracel z noční, zastavil se cestou domů vždycky v pekárně. To byly snídaně... :-)
@chcitochci - Joo, jo.. :))) Pravda, ty rohlíky šly krásně rozmotat a zůstala jenom ta střídka, ze které se umačkala kulička a ta se pomalu uždibovala.
A těch facek za to!! že przníme jídlo a máme kousat normálně. :))) *197* *3*

@fythes - Jak psal @chcitochci - jestli nemáme stejnou babičku... Tak mě napadlo to samé u tebe. :))) Akorát ta naše hned u zpráv usnula, tak my se segrou koukaly taky na všechno, co se nám zase dlouho nepodaří - a mockrát se nám stalo, že se babička vzbudila a řekla - "Na co to toukáte? To je nějaká blbost, koukejte chrnět. " - a vstala a tu televizi těsně před koncem filmu vypla. *108*
Jak my byly vždycky našvaný... *3*
Jinak - moc ráda tě po dlouhé době zase vidím.*174* :)

@faktjentak - Meltový kafe byl top - a babička k tomu... Jsem ráda, že máme další věc společnou.. :) Až se tu za mnou někdy zastavíš, už vím, o co rozšíříme naše hovory. :)) *403*

@ParadniParada - Je to tak. Raději něco málo s někým, s kým je nám hezky, než královskou hostinu s protivným bručounem. :)

@Kapitan-Korkoran - Na snídani se nepřichází, ale zůstává. :) Tak ti teď ňák nevím.... :)))

@Gentle_Lady - Jo, jo.. :))) A taky, když jeden huboval, tak se druhý zastával, že pěna je pro děti zdravá? :) Dnes by snad ani dětem to pivo neprodali a jaká to byla paráda, že? :)

@-delice - Doufám, že ses u toho usmívala. *68*
Jinak by mě to mrzelo - a tobě úsměv sluší, viděla jsem ho.. :)

(upraveno)
@Seniorka111 - To já děkuju. :) Vím, že u některých věcí to máme podobně....

@nenefitka - Tak u té kavárny bych taky určitě neodolal a vešla. :)) Já se znám. :) *197*
A mám radost, že jsi našla další pěkné místo, které ti udělá hezčí den. *331*

@Vampirecorn - Ježiš, ty mi dáváš. :)) To je přímo chuťovková nostalgie, protože přesně tohle jsme si kupovali cestou z intru do školy.. :)) Byla tam taková voňavá pekárna, kde měli takové ty velikánské pletené housky a každou tou odlomenou "nožičkou" z housky vybírat ten vlašák z papíru, to byl sen. :)) Díky za vzpomínku. :)

@kocourekrMikes - I ty mlsadlo. :))) *1*
Omlouvám se, byla jsem mimo síť, tak zareaguji až teď. :)

@Katka78 - Ani nevím, jestli mají některé chleby tu stranu ještě pomoučněnou. U nás jsem dlouho na takový nenarazila. Ale bylo to mňam, viď? :-))

@soulsex - Ty se nějak olizuješ. :)) Že ty budeš nějaký labužník? *442*