Tak tedy dejme tomu, že Ti moje rady zabraly a že frčíš buď na vlně sukničkáře anebo jsi dokonce našel tu pravou a jedinou – upřímně gratuluju! A co teď s tím jako dál? Jo a mimochodem, pokud ti to nefunguje, možná jsi to nevyzkoušel naplno a hlavně v klidu, ale naopak upjatě. Možná máš takový ten pseudomoralizující pocit, že to není úplně fér, úplně košer. Tak to Ti musím upřímně od srdce něco říct = zkusil jsem totiž jednou fungovat absolutně bez fint a to na kamarádku, které si opravdu hodně vážím – a výsledek? Hoooovnoooo!!! Bez nich to totiž nefunguje! Ony je totiž vyžadují!!! Tak se prober, vole!!!
Tohle nevyjde na celou kapitolku a hodí se to sem, tak Ti rovnou řeknu a asi tě hodně zklamu (ale alespoň vidíš, že hraju fér a nekecám Ti – nakonec k tomu ani nemám důvod, nemyslíš?), ale já jsem využil období „kurvaviru“ k tomu, abych počty kamarádek s výhodami (i bez nich) zredukoval, takže v současné době už vlastně jen tak „vyklusávám“. Získal jsem z toho postrozchodového období ale cenné zkušenosti a o ty se snažím s Tebou podělit. Hlavní (ovšem ryze osobní) poučení spočívá v tom, že jsem si uvědomil, že mi role sukničkáře nevyhovuje, nejsem v ní šťastný, ale jsem rád, že to funguje a že jsem zažil, co jsem zažil. Leč, už stačilo, dobrého poskrovnu…
Tak, pokud jsi sukničkář, tak Ti možná vrtá hlavou (jako tehdy mě), jak to řeší tihle kurevníci. Dlouho jsem si totiž lámal hlavu, když jsem to viděl ve filmu, jak to řeší proutníci, když mají více žen, vždyť se přeci logicky musí někdy potkat?! Nota bene u nás na malém městě. Ano, potkají. Jenže je to úplně jedno. Nikdy se nepotkají všechny naráz a vždycky je alespoň jedna vítězka. Takže se vlastně bavíme o teoretické ztrátě jedné členky harému, která je okamžitě nahrazena novou adeptkou. Takže vlastně opravdu o nic nejde…
A když už jsme u těch (alespoň pro mne) šokujících zjištění, tak jsem na vlastní oči viděl a zažil, že některé členky mého harému o sobě dokonce věděly! Jo, fakt. Svým způsobem opravdu braly za čest být „součástí teamu“, čekat na „použití“ a pak si stoupnout na konec fronty a očekávat, až na ně zase vyjde řada. Neuvěřitelné, já vím...
A pokud jsi našel tu pravou – ty vole, chlape! Užívej si to na plný pecky a prázdný koule!!! Tohle je totiž to nejúžasnější období (nechci se projevit jako přehnaný cíťa – což teda asi jsem, ale je to možná i náš smysl a účel života)! A ani nevíš, jak nerad to říkám, ale máš před sebou maximálně dva roky, ale to by bylo už do Guinnesse, ale mnohem spíš tak rok štěstíčka a pak půjde vše do hajzlu. Takže nepromarni ani minutu, ani vteřinu té opravdu kouzelné chvíle!!! Slibuješ?!
Nemazal jsem ti med kolem huby a nebudu to dělat ani teď, takže sorry, ale až opadne ta prvotní zamilovanost a ona opadne, klidně mi nevěř, zjistíš to sám a možná dřív, než si myslíš… Zjistíš, že je všechno tak nějak jinak. Prosím Tě – netvrdím, že vše je od té Tvé vyvolené jen podraz a faleš. To víš, že Tě taky miluje a spousta věcí se jí s Tebou opravdu líbí (alespoň tomu taky tak chci věřit – neberme si iluze, ju?). Jde o to, že dámy, bohužel, ani na okamžik nepřestanou hrát hry, zkoušet, co vydržíme a jak budeme reagovat. My, když jsme zamilovaný, tak jdeme se srdcem na dlani a tak jak bejk na porážku a děláme věci nezištně. Ženský ovšem i když tam samozřejmě není úplně jako takovej ten vostrej úmysl ubližovat a vychcaně využívat, tak ale stejně pořád hrajou ty hry, dělá jim to dobře, prostě pořád musej bejt za princezničky a tahaj nás za nos. To souvisí právě s tím, kdo je skutečný romantik, kdo píše básničky, pěje ódy?! Četl jsi někdy nějakou básničku od ženský = když vidím tvoji postavu, tak ve mně srdce poskočí apod.?! A kdo pak zase pláče při rozchodech? (ale o tom až příště)
Zkrátka jsme neustále podrobováni nekončící sérii testů. Příklad – bylo to sice takové něžně milé, ale jedna kamarádka mi bez varování v nestřeženém okamžiku zakryla oči svými dlaněmi a povídá: „Jakou barvu mají moje oči?“ - chápeš? Ženy neustále riskují průser – Tvůj průser! Přesto do toho jdou… Pro úplnost příběhu – odpověděl jsem: „Co blbneš? Hnědé, samozřejmě!“ Ta následná radost v jejich očích nemohla být hraná! Hurá, v tomto testu jsem prošel na výbornou.
A poučení z této části? Chceš-li fungovat, chceš-li, aby vztah vydržel šťastný co nejdéle – buď pozorný, vnímavý a hlavně ve střehu. Jo, fakt si musíš pamatovat jména všech těch polodebilních kamarádek Tvojí holky. Ideálně si zapamatuj i jména jejich psů – hele, když jsem to zvládnul já a to třeba i u sedmi žen naráz (a to jsem se vyvaroval podezřelým oslovením jako prdelko, pusinko apod. - u všech jsem si pamatoval i to, jak je jim milé, abych je oslovoval), tak to musíš u jedné dát! Nezapomínej na svátky, narozeniny, výročí seznámení a podobný píčoviny – nenech se uchlácholit tím, že jí o to nejde, opět je to pouze test = jde jí o to a to kurevsky! Jo, souhlasím, prostě trvalý vztah znamená, že ze sebe budeš dělat debila, čím dřív se s tím smíříš, tím dřív se Ti uleví...je mi líto…
Není to zbytečné? Nejde se na to vykašlat? Jde, ale pouze tím zkrátíš ono „štěstíčko“ i čas trvání vztahu. Máš-li jinou zkušenost, jiný nápad, jiný (zdůrazňuji FUNKČNÍ) postup – dej mi vědět. Moc rád si o tom přečtu, vážně moc rád! Ženy si totiž vedou u každého z nás jakýsi virtuální účet. Prostě – když jseš v plusu, mnohé Ti odpustí (ale sníží samozřejmě okamžitě hodnotu na Tvém kontě) a třeba Ti dají i zašukat, když jsi v mínusu nebo se blížíš k nule, pak stačí prkotina a už na Tebe ječí a Ty nechápeš, proč dělá takovou rotiku (místo E-rotiky :D) kvůli kravině = prostě ses dostal do mínusu a debet se nepočítá, chápeš?! Problém je, že vnímání zisku jednoho bodu je zcela rozličné u můžu a u žen. Třeba květinu 30ti růží my považujeme za 30 bodů. Žena za jeden bod. Takže se vyplatí dát 30 krát jednu růži, než 1x30 růží! A naopak – zapomenutí na její přirozeniny, označení její matky za krávu anebo krkání před příbuznými = pro nás mínus jeden, pro ni mínus sto až jeden milion! Je to srozumitelné? Snad ano…
Stejně je následný vývoj nakonec takový, že jim ten chlap leze tak na nervy že ho chtěj vyměnit. Dost často to je to původní rozhodnutí husičky – tedy nabušený macho, co myslí jenom na sebe (pokud není vůbec už přehnaný výraz, že „myslí“). No a pak už si teprve váží skutečnejch hodnot a může bejt vztah docela šťastnej. Blbý je, když je to obráceně když ta holka má zrovna „smůlu“, našla si někoho hodnýho, slušnýho a respektujícího... Celou dobu vztahu totiž poslouchá kecy od svých nablblých kámošek, jak si stěžujou na ty svoje starý a najednou zjistí že nemá na co si ona může stěžovat. protože to ubohý macho jí ho tam namísto pozdravu rovnou strčí a tahle kravka si fakt řekne – jé, to bych ráda, na to se ten můj moula nezmůže! Síla, co?! Ten slušňák totiž čeká, až se bude cítit dobře. Jenže jakmile zatouží po takovejhlech debilech, tak ta holka má smůlu, protože ta už v podstatě do konce života šťastná nebude, protože takovejhle kreténů, který myslej leda tak vocasem a který ještě v pozdějším věku posilujou, těch je jak nasráno a má to asi i důvod, proč jsou tak často sami a proč taky využijou každou pootevřenou štěrbinu…